Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

doznivani:prednaska13

13. Říše tisíce let.

Jako báje vznáší se toto zaslíbení v myšlenkách mnoha lidí, kteří o něm vědí. Je to však bez pojmu a bez formy, protože nikdo nedovedl si udělati správnou představu!

Říše tisíce let! Vždy znovu pokoušejí se lidé, kteří chtějí vědět, podati vysvětlení o způsobu, jak bude uskutečněna tato veliká doba míru a radosti, která má nastati v této říši. Nikdy však se ještě nepodařilo přiblížiti se pravdě! Všichni šli nesprávně, protože pozemští lidé vyhradili si pro sebe v této říši příliš veliké místo a chtějí hráti zde příliš velikou roli, jako je tomu ve všem, co si lidé myslí. Mimo to nechali platit dosavadní pojmy, stavěli na nich dále, a proto musela každá z těchto staveb býti již předem považována za nesprávnou, lhostejno, jak byla vytvořena.

A pak – člověk při tom zapomněl na hlavní věc! Nepočítal s tím, že současně byla přislíbena podmínka, že před tisíciletou říší míru má se soudem všechno státi novým! To jest nutný základ nové říše. Nemůže vzniknout na dosavadní půdě! Všechno staré musí býti napřed učiněno novým!

To však neznamená, že by dosavadní staré mělo býti svěže posíleno ve stejné dosavadní formě. Naopak. Výraz „nový“ podmiňuje změnu a přeměnu starého!

Při svém hloubání zapomněl člověk na to myslet a nedošel proto ve svých představách nikdy dále.

Sledujte mne proto v duchu, abyste se naučili chápat, neboť splnění zaslíbení začíná!

To, co se musí v soudu změniti napřed a nejvíce, jest člověk sám. Neboť jedině on přinesl zmatek do pozdějšího stvoření. Od něho a z jeho nesprávného chtění vzešlo všechno utrpení ve světě.

Původní krása, čistota a zdraví, které jsou vždy důsledkem osvojení si prazákonů stvoření, byly falešným chtěním tohoto lidstva pomalu a zvolna zkřiveny a znetvořeny. V nezadržitelném vývoji mohly se vytvářeti pouze jen karikatury, místo zdravého uzrávání k dokonalosti!

Představte si hrnčíře, který sedí u svého hrnčířského kruhu a má před sebou hlínu, která se ve své tvárlivosti dá vytáčet a utvářet v každou formu. Hrnčířským kruhem nepohybuje však hrnčíř sám, nýbrž kruh je uváděn v pohyb hnacím řemenem, jemuž opět síla stroje nedovolí, aby se zastavil.

V trvalém otáčení, které vykonává kámen hrnčířského kruhu, na němž je hlína položena, formuje se hlína tlakem hrnčířova prstu. Jak tlačí tento hrnčíř prstem, tak tvoří se forma. Může býti krásná, nepěkná, ba dokonce ošklivá.

Stejným způsobem působí také lidský duch v tomto světě, v pozdějším stvoření. Vede svou vůlí, tedy vykonává tlak, jako duch na všechno bytostné, jež pak formuje jemnohmotné i hrubohmotné. Bytostné jest prstem ducha a vykonává tlak podle jeho vůle. Hlína jest jemnohmotnost a hrubohmotnost. Avšak pohyb, který běží neodvisle od lidského ducha, jsou samočinné pohyby prazákonů stvoření, jež podobají se proudům a ženou nezadržitelně k vývoji všechno to, co člověk ve svém chtění utvářel.

Tak jest chtění lidského ducha plně zodpovědno za vše, co se v tomto pozdějším stvoření vyvíjí, poněvadž on jako duch vyvíjí tlak, který určuje druh forem. Nemůže chtíti nic, aniž by se to současně formovalo! Lhostejno, co to je! Proto nemůže se nikdy zbaviti zodpovědnosti za vše, co sám zformoval. Vždyť jeho vůle jest příčinou všeho, co jest v tomto pozdějším stvoření! Jeho chtění, myšlení a jeho činy! V soukolí tohoto světa všechno přijímá formy. Že to člověk neví, anebo nechtěl vědět, je jeho věc a jeho vina. Jeho nevědomost účinků nemění.

Tak člověk svým falešným chtěním, svým sobectvím a domýšlivostí, zabránil jakémukoliv opravdovému rozkvětu a na konec zkazil pozdější stvoření a působil místo k požehnání jen ku škodě!

Výstrahy proroků, ani samotného Syna Božího, nestačily k tomu, aby se obrátil a šel po správných cestách! Člověk nechtěl a živil dále vždy více svoji domýšlivost jako vládce světa a v tom byl již zárodek jeho nutného zániku, který rostl s domýšlivostí. A tato domýšlivost připravovala katastrofy, které podle pravěčných zákonů stvoření musí se nyní vybít, což člověk promeškal poznat, protože jeho domýšlivá panovačnost mu v tom bránila.

Příčinou nadcházejících hrůz jest jedině zkřivení Božských prazákonů falešným chtěním lidských duchů v pozdějším stvoření! Toto nesprávné chtění uvedlo ve zmatek všechny samočinně se projevující proudy sil. Avšak běh těchto proudů nemůže býti měněn bez trestu, protože tyto proudy sil, zauzlené nebo zamotané, se pak v určitém čase násilím uvolní. Toto uvolnění a narovnání projeví se v účincích, které nazýváme katastrofami. Je lhostejno, zda je to ve státnictví, v rodinách, u jednotlivců nebo celých národů, nebo bude-li to v přírodních silách.

Tím zhroutí se všechno falešné samo v sobě, soudíc se silou, která jest v proudech a která byla řízena lidskou domýšlivostí špatně, jinak, než to Bůh chtěl. Tam, kde jdou tyto proudy tou cestou, jež jim byla prazákonem předepsána, tedy určena samotným Stvořitelem, mohou vytvořiti jen požehnání. Nijak jinak.

Proto mohl býti konec toho všeho předvídán již před tisíci lety. Při falešně chtěném stanovisku lidí nemohlo nastati nic jiného, poněvadž konečné účinky jakéhokoliv dění zůstávají vždy přesně vázány na prazákony.

Lidé nikdy neslyšeli a nedbali výstrah. Proto nyní stojí v tom zhroucení, které podle přírodních zákonů nastává a bude pokračovati. Na tomto místě přirozeného vývoje dnes stojíme.

Poněvadž lidští duchové prokázali úplnou neschopnost poznat svou úlohu v tomto stvoření, protože prokázali svou nechuť k plnění tím, že zamítli a nesprávně vykládali všechny výstrahy proroků a povolaných, ba dokonce i výstrahy samotného Syna Božího a zpečetili své nepřátelství jeho ukřižováním, zasahuje tentokrát Bůh násilím.

Proto tisíciletá říše!

Pozdějšímu stvoření může býti pomoženo již jen násilím, právě tak jako lidstvu, které prokázalo, že se svobodným chtěním nepohybovalo se nikdy tak, aby šlo správnou cestou, kterou ve stvoření jíti musí, aby bylo takovým, jak chtěl Bůh a působilo požehnaně jako takoví tvorové, jakými skutečně jako duchovně existující jsou.

Z toho důvodu bude lidstvo nyní v soudu zbaveno práv, bude vyděděno z dosavadního práva, kterým lidská vůle ovládá toto pozdější stvoření jako vedoucí a formující! Lidstvo bude na tisíc let zbaveno práv, aby konečně mohl nastati mír a snaha ke Světlu podle prazákonů ve stvoření, jimž se člověk stavěl dosud nepřátelsky vstříc.

Možnost a záruka dlouho vytoužené říše míru přináší tedy sama vydědění všech dosavadních práv lidstva v pozdějším stvoření! Tak stojí člověk před svým Bohem! Za to musí se nyní zodpovídati. To jest smysl a nutnost tisíciletého království Božího zde na zemi. Je to smutná pravda a pro toto lidstvo nemůže býti již nic více zahanbujícího!

Místo toho jsou lidé pyšni na toto zaslíbení ve svém bezuzdném velikášství! Toto zbavení práv bude přivozeno nejprostším způsobem a to tím, že do tohoto pozdějšího stvoření postaví se Bohem k tomu vyslaná vůle, která stojí výše než všechno lidské chtění! Tato skutečnost sama dostačí, aby všechna lidská práva ve stvoření přirozeným způsobem spoutala! Tak bude to Boží vůle, seslaná v mase a krvi, které se nemůže účinně vzepříti všechno lidské chtění a jež bude vládnouti a vésti ve stvoření jedině svým bytím. Podle prazákonů stvoření všechno se musí podle ní říditi, protože z ní kdysi mohlo povstati a jest a zůstane od ní odvislé.

Při soudu jest tedy mezi těmito pozemskými lidmi Božská vůle sama. Samočinně uvolňuje soud k rychlému řešení a povede pak sama k novému vybudování, jak to má býti k požehnání všech tvorů celého stvoření, aby se na tom lidstvo učilo prožitím!

Tak bude tisíciletá říše školou pro lidstvo, ve které se má učit, jak má státi v tomto pozdějším stvoření, jak má myslet a jednat, aby vyplnilo svou úlohu správně a tím samo bylo šťastno!

Pro tisíc let jest za tím účelem lidská vůle jako vládnoucí v tomto pozdějším stvoření jen podvázána, když dříve v soudu bude zničeno vše, co bylo falešně zaseto a falešně vedeno!

Během tisíce roků bude vládnouti jedině Božská vůle, které musí se podříditi každý lidský duch, který mohl obstáti v soudu!

Božská vůle sama nezůstane však na zemi v krvi a mase po tisíc let, nýbrž po vykonané výstavbě odejde vzhůru do hradu Grálu. Na jeho místě bude však vládnouti na zemi během těchto tisíce roků vždy nositel jeho vůle, který s ním bude přímo spojen. Bude to vždy jeden z Prastvořených, čistě duchovních, který již svým původem, věděním a mocí bude daleko převyšovati lidské duchy tohoto pozdějšího stvoření, kteří všichni patří jen k vyvinutým. Bude to vždy rytíř svatého Grálu, z hradu, kde dříve byl již připraven, aby byl nositelem meče Imanuelova, nositelem Božské vůle.

Bude vždy nazýván nositel meče, poněvadž ve své úloze bude plniti slovo Imanuelovo, to slovo, které jest duchovně označeno jako meč. Bude pak vládnouti na zemi ve jménu svého Pána. A každý nový vládce na zemi během tisícileté říše bude vždy jen jeden z Prastvořených, který bude poslán z Grálu. Nijak jinak. V tom jest záruka, že tento Bohem určený čas zůstane také takovým, jakým podle vůle Boží býti má.

Po uplynutí těchto tisíce roků nebude již vyslán žádný nový Prastvořený. Tím bude vráceno lidstvu opět právo jeho vůdcovství v tomto pozdějším stvoření. V této době musí se již naučit říditi se zcela přesně podle prazákonů stvoření, aby působilo v tomto pozdějším stvoření, k němuž patří a patřiti bude, jen k požehnání tak, aby našlo pravé štěstí.

Nastane-li však potom ještě jednou selhání, jako dosud, tak musí počítat lidstvo s úplným zničením!

Taková jest říše tisíce let a její účel! Lidstvo ve své domýšlivosti a v představách o své důležitosti představovalo si ji úplně jinak. Bude se však učit a musí prožít, jaká skutečně jest! Také v tom jest pouze milost Boží pomoci těm, kteří jsou skutečně čistého chtění! Jinak byli by ztraceni se zavrženými! Po tomto soudu nemůže obstáti již nikdo, kdo nejde správně v prazákonech stvoření, kdo tedy nežije podle vůle Boží!

doznivani/prednaska13.txt · Poslední úprava: 12.10.2014 08:10 autor: Marek Ištvánek