Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved26

26. Mystika, okultismus a spiritismus.

Otázka:

Je mystika užitečnější k duchovnímu vzestupu než na příklad okultismus a spiritismus? Jak jsou v tomto směru užitečné četné sekty?

Odpověď:

Stojíte-li před takovou otázkou, musíte se především snažit procítit duchovní důsledky rozličného působení a pouze podle toho utvářet své mínění. Naleznete, že „mystik“ nestojí vůbec výše, nýbrž škodí právě tak jako spiritista a okultista, a konečně i sekty.

Před mnoha desetiletími byly nešťastné obyvatelky nevěstinců dodávány hlavně z kruhů prodavaček a služek. Smutnou příčinou toho byl často vnitřní popud poznat volný a třpytný život, nebo byla to také důvěra v lásku k nějakému muži, který v lehkomyslnosti nebo hráčském způsobu nebyl takové důvěry hoden. Jen zřídka byl tu příčinou skutečný osobní sklon k nižšímu a lehkomyslnému životu. Klesání takových děvčat, která nakonec již nemohla vyvinout sílu, aby se dostala z toho bahna, jest známo.

Úplně podobně jako při těchto tehdejších pochodech, jest to dnes rozšířeno v duchovním oboru. Snaha vniknout do života na „onen svět“, který si mnohý člověk představuje úplně jinak než skutečně jest, vede dnes veliké masy tak zvaných hledajících, kteří touží po něčem jiném, do bahna temnot.

Tak jako vnitřně po lepším nebo jen po novém, dosud jí neznámém, toužící děvčata nechtěla poznat nepravost obletujících je mladíků nebo mužů, poněvadž by to znamenalo vzdání se mnohých přání, právě tak málo vidí často až křečovitě duchovně hledající, že se místo pravým zlatem … ověšují pozlátkem a cetkami, které jim předstírají stoupání vzhůru. Zahaleni bludnými představami, jdou spokojeni sami sebou pozemským bytím a stávají se tak na onom světě ubohými blázny tohoto bludu, který samozřejmě musejí vzít s sebou a který je tam ovládne.

Všichni zůstávají viset ve hmotnosti a nenajdou sílu, aby se vytrhli z houževnatosti tohoto bludu, protože se neodvažují postavit své cítění jinak, v bázni, že by se tím mohlo ztratit to, co si zamilovali.

Jsou bez záchrany vydáni rozkladu a s přicházejícím rozkladem všeho hmotného rozloží se také jejich namáhavě získané osobní vědomí, které jako vědomé jest neupotřebitelné a musí být proto vráceno do beztvarého.

To není však žádný pokrok, jak se domnívají buddhisté, nýbrž jest to smazání až dotud proběhlého vývoje, poněvadž tento se děl falešným směrem.

Čím jsou v prožití žádostivých děvčat a žen lehkomyslní mladíci a mužové, kteří přivodili tak smutný bod obratu, to zastupují v duchovním oboru dnes četné společnosti a náboženské sekty okultistů, spiritistů a co se ještě takového vytvořilo. Jsou to ti nejhorší lapači duší pro temnoty!

Při tom mají ti, co se nazývají vůdci, velmi často dokonce chtění k dobrému! A to chtění by časem též mohlo přinést bezpodmínečně jen dobré, kdyby při tom nebyla veliká překážka, která se ve všech případech projevuje mnohem silněji a všude odchyluje nejlepší vůli ze správné dráhy. Jest to bránění se všemu tomu, co neodpovídá vlastnímu smýšlení jednotlivých vůdců. Tato obrana přichází z instinktivní bázně, že by museli mnohé změnit na svém dosavadním směru, při čemž by snad stoupenci mohli poznat, jak častokrát jdou falešnou cestou. V tomto poznání mohlo by se pak ztratit něco z úcty, kterou svým „mistrů“ tak bezpodmínečně přinášejí vstříc.

Ačkoliv tato myšlenka je tak bláhová, přece se jí mnozí vůdcové nechají strhnout a následují tvrdošíjně cestu, přes mnohdy probleskující cit, že tím činí něco nesprávného.

Nelze však činit výtku jedině vůdcům, neboť ještě více škod způsobují sami stoupenci jak sobě, tak svým spolustoupencům stejného směru. Když zakladatel nějakého hnutí měl snad skutečně správný cíl a chtěl své stoupence přivést vstříc Pravdě, možno s jistotou mít za to, že jeho stoupenci vnitřně zůstali vždy daleko za učením samotným. Když pak zakladatel zemřel, projevil se nedostatek správného prožití dobrého učení často velmi brzy. Stoupenci se domýšleli, že mají již celé a nejvyšší učení a propadli tím duchovní pýše, která uzavřela dveře k další možnosti vzestupu. Jdou pak s jásáním, nic netušíce, kolem poslední Pravdy, na kterou je jejich zakladatel chtěl jen připravit. Z toho důvodu tak mnohá správná cesta byla stoupenci úplně nevyhnutelně svedena do hrobu, místo aby vedla ke světlým výšinám.

Jak mnoho hledajících a vědychtivých šlo při tom bez jakéhokoliv tušení kolem jediného skutečného mistra, kolem Syna Božího. Především ti, kteří se domnívali, že jsou schopni poznat jeho příchod. Právě tito byli dokonce jeho nejostřejšími protivníky. Proč se na tom nikdo nepoučil?

Dnes vidíme křesťany žít v mnoha nesprávných pojetích učení jejich Mistra. Pyšně, osobivě a přece bez porozumění vůči hluboké Pravdě, která leží v Kristově poselství.

Jedině to dalo vyrůst tak mnohým sektám a společnostem, poněvadž lidský duch v sobě cítí vyrůstat neuhasitelné nutkání k tomu, aby měl více, než církve dávají ve svých stále stejných povrchních výkladech.

Lidé doufají, že se jim v těchto sektách a společnostech dostane většího jasna a jsou spokojeni často již tím, když to zní jinak než v církvi. Nutkání nechává jim již v tom vidět pokrok, i když ve skutečnosti je to mnohem méně, než dostávali již v církvích. Účastník spiritistické seance ku příkladu zaměňuje zajímavé a nové velmi lehce s hodnotným. Nemyslí na to, že to, co je zajímavé, nemusí být současně hodnotné. Ani jeden neuvažuje v objektivním klidu, čím mu to vše vlastně má posloužit k duchovnímu vzestupu, při čemž nakonec rozhoduje přece jen jeho vnitřní kvalita! Je pyšný na to, že si tyká s těmi, kteří již odešli na onen svět! Při tom to ve skutečnosti není nic jiného, než zde na Zemi ve styku se spolubližními. Tělo, které nosí ti, kdo odešli na onen svět, má on také a každý člověk na Zemi v  sobě. Přes ně má již jen hrubohmotný obal. A to, co si nechává říkat za veliké námahy od bytostí z onoho světa, není ani tisící díl toho, co Kristus přinesl.

Přesto přikládá více ceny všem těmto malým projevům, jejichž obsah jest mu přece již dávno úplně znám. Jakou nesamostatnost vlastního myšlení a cítění tím projevuje v celém svém bytí.

Nepoužívá toho, co v seancích prožívá snad k tomu, aby tak rychle, jak jen možno, vnikl se vší vážností do Kristova poselství, učil se mu správně rozumět a pochopil celou jeho velikost, aby se mohl povznést k duchovní svobodě, kterou Kristovo poselství přináší, nýbrž on se naopak připoutává na to, co je mu v těchto maličkostech nabízeno jen proto, že to navenek má jinou formu. Jest to další překážka, avšak žádné povzbuzení!

Jeden z největších zprostředkovatelů temna jest domýšlivost! Pohleďme jednou na spiritisty. Až na nemnohé výjimky trpí stoupenci tak nadměrnou domýšlivostí, kterou odívají do zdánlivé pokory vědění, že s nimi nelze vůbec mluvit, aniž bychom při tom nepociťovali odpor. Představují si, že mohou mnohým zesnulým „pomoci“, při čemž ve skutečnosti mnohem více pomoci potřebují oni sami.

Toto chorobné chtění pomáhat není však vůbec žádnou láskou, nepramení též z velikého chtění sloužit, právě tak nelze je vysvětlit čistě lidskou ochotou k pomoci, tím méně tryská z pravé zbožnosti, nýbrž není to nic jiného, než nejnepříjemnější vnitřní vypínání, které nelze vyhubit.

Tuto největší ze všech slabostí však dokonale využívají temnoty zvláště v kruzích začínajících medií. Tu přichází temný, běduje nad něčím a nevědomí človíčkové honem chtějí této ubohé duši „pomoci“. Se zbožným kroucením očí, modlitbami, svěcenou vodou, talismany a zaříkavými slovy, která neznamenají nic jiného než bezmeznou pýchu těch, kdo se domnívají něco vědět.

Jest to komedie, sloužící k sebeuspokojení a nic více. Podkuřování vlastní osobě. Pomoc jest jen v jeho představě. Temný v mnoha případech nechce žádnou pomoc! On ví, že mu tito lidé nemohou pomoci a počítá jen s tím, aby je tak nepozorovaně přitáhl k sobě dolů! Tak jako se všechno temné vrhá vždy jen na slabosti. A to s velikou nadějí na úspěch, neboť chtěním pomoci otvírají se takto chtějící proudům temna. Podávají mu ruku, aby je pozvedli, přicházejí s ním však do kontaktu a klesají, aniž by co věděli!

Že chtěli jinak, není jim v tomto případě vůbec nic platno, protože se dobrovolně vydali nebezpečí, před nímž by jinak byli bezpodmínečně chráněni. Takto však byla jimi samotnými prolomena ochrana a taková lehkomyslnost se musí vymstít.

I když takoví lidé konečně potřebují a prosí o pomoc druhých, když sami svou hloupostí přišli do tísně a nemohou dále, tu chtějí jako pomoc jen splnění vlastních přání a ne snad osvobození od temného ducha, kterého na sebe přitáhli.

Kdyby do takového kruhu přišel opravdový pomocník, který by místo splnění jejich nesprávných přání poslal příslušníka temna tam, kam podle svého druhu patří, aby mu zabránil zatahovat lehkomyslné nevědomce do zkázy, pak by všichni takto osvobození jednotně zaujali nepřátelský postoj vůči tomuto pomocníku a pravděpodobně by ho nazývali poslem temnot, kdyby jejich ubohý „duch“ pojednou nemohl již přijít. Je to ve skutečnosti jen hněv nad ztrátou tak mnohých zábavných hodin, ve kterých se mohli „povznášet“. To si ovšem neuvědomují.

„Zbožní“ nazývají to tvrdostí a považují to za nekřesťanské, když takový duch jest poslán tam, odkud přišel, poněvadž jen tam a nikde jinde může přijít k poznání. Aby bylo možno skutečně pomoci nižšímu duchu, k tomu patří zcela jiných věcí, než mohou poskytnout účastníci a vůdci spiritistických kroužků.

Z tohoto a ještě z mnoha jiných důvodů nemá žádného účelu takovým zbloudilcům v jejich domýšlivosti říkat ještě třeba jen jediné slovo přesto, že bych v každém sezení, lhostejno, kde a kým je vedeno, ať je sebesilnější, při takových případech beze všeho mohl přivést důkazy. Tam, kde je skutečně vážné chtění, najdou mne vždy připravena ku pomoci. Postavím se bez váhání vůči každému spiritistickému kruhu nebo jeho duchům, každému démonu nebo jiným vetřelcům! –

Ne jinak jest tomu u okultistů, kteří se v hledání a částečně v experimentech ztrácejí ve věcech, které je ještě více připoutávají na nízké jemnohmotné okolí. Proudy, jimž se otvírají, vážou je jen pevněji a drží zpět. –

Právě tak veliké škody způsobují díla mystiků, kteří se svým nejistým tápáním vedou jen do bludiště zmatků, což přináší jako přirozený následek jen zapletení se do těchto bludišť. Jest to z největší části fantasie a blouznění, v kterém se snaží opájeti sami sebe nebo chtějí vzbudit zdání skutečného vědění, které se však podobá jen mnohoříkajícímu úsměvu nevědomce. Není to nic jiného než blud, ve kterém žijí a který je mnohdy svede i k tomu, aby se posmívali jiným, méně škodlivým.

Nejsou si vůbec vědomi své vlastní nebezpečnosti, poněvadž tato leží jen na duchovním poli, což nejsou schopni poznat. Osobně jsou také úplně neškodní, avšak jejich díla způsobují ohromné zmatky a zavádějí, lhostejno, zda své fantastické myšlenky opatrně halí do románu, nebo je nalévají do jiných forem. Mystika vede ještě lehčeji do náruče temných proudů, poněvadž s sebou současně přináší uspávající pohodlnost nebo příjemné mrazení a plaše se vyhýbá jakékoliv jasnosti. Lidští duchové žijí při tom nezdravě bez pevných základů a jsou vláčeni sem a tam.

Bůh však chce, aby člověk žil podle jeho zákonů, poněvadž jen v tom může být člověk šťasten! K tomuto žití podle zákonů však náleží plná znalost a žádné nejasnosti. Celý život a pohyb ve stvoření jest podroben zákonům a přichází skrze ně. Proto musí člověk stvoření poznat jasně a plně vědomě až do nejmenších částí! Kde pak zůstává ještě místo pro mystiku? Mystika ve stvoření jest proti Božské vůli a nesnáší se s Božskými přikázáními. Proto musí škodit lidem, kteří se jí obírají.

Mystik jest tedy blízce příbuzný s okultistou a spiritistou a škodí v důsledku svého působení. Duchovně není v tom žádného rozdílu.

K politování jsou pak ještě velmi mnohé náboženské sekty a společnosti, které se všechny domnívají, že každá má pro sebe jedině plnou pravdu a že jde přede všemi ostatními.

S tímto předsudkem předstupují vůči všemu, s čím se setkají a nezkoumají svěže jiné myšlenky a nenechají je na sebe působit, nýbrž táhnou všechno dosavadní s sebou. Jakmile se toto staré nedá smísit s novým, zavrhují toto nové jako falešné. Řídí své měřítko podle starého, které jim bylo dáno a jemuž často ještě vůbec správně neporozuměli.

Jejich úsudek v tomto omezení je vždy ukvapený a svéhlavý. Nevěcně a nikoliv vlastními slovy, nýbrž slovy jiných, kterým nikdy sami správně neporozuměli, se snaží všechno v porovnání se svým věděním odmítnout jako méně hodnotné. K tomu používají blahosklonných vět, které nejen ukazují duchovní pýchu, nýbrž zjevují také skutečnou vnitřní prázdnotu a nezměnitelnou omezenost.

Jsou to zástupy těch, kteří vždy důvěrně volají: „Pane, Pane!“ Avšak Pán je nebude znát!

Chraňte se především před těmito „věřícími“, abyste se s nimi tupě nehnali do zkázy.

odpovedi/odpoved26.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 09:55 autor: Marek Ištvánek