Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved42

42. Soustrastí vědoucí.

Otázka:

Abdrushin říká, že legenda o Grálu jest proroctvím. To jest mi dobře srozumitelné. Jeho poselství Grálu znázorňuje však Syna Člověka – Parsifala přísného až k  tvrdosti, při čemž v básni o Grálu se praví o „čistém bloudu“, „soustrastí vědoucí“!

Odpověď:

Jedině ve spravedlivé přísnosti spočívá povzbuzující láska! Mimo to špatně rozumíte slovům „soustrastí vědoucí“. Že Parsifal jest bojovníkem, o tom není třeba se zvlášť zmiňovat. Uvažte tedy jednou sám zcela klidně a objektivně: může se někdo soustrastí s jinými stát sám skutečně vědoucím? Pomocí slitovného soucitu, jak si to s mnoha jinými lidmi představujete? Přemýšlejte hlouběji a na konec přijdete k přesvědčení, že skutečné vědění nemůže vzniknout soucitem. Proto jest výklad nesprávný.

Pochopte jej však z jiné strany a pak přijdete k tomu, jak má být vykládán a jak mu má být rozuměno, a jak také na počátku byl míněn. Znamená to: „Spoluutrpením vědoucí“. To jest správnější. Soustrast jest vlastně spoluutrpení! Nejen bolest druhých soucítit, nýbrž jíti správnou cestou a při tom s ostatními spolutrpěti. Muset procítit všechno ve vlastním prožití! To jest zcela něco jiného.

V legendě nebo proroctví jest přes úchylky od skutečné inspirace následkem spolupráce lidského básnického rozumu při podání ještě dosti zřetelně vyjádřeno, že zaslíbený Parsifal musí sám v boji prožít všechny pozemské omyly, aby pod nimi trpěl jako mnozí jiní. Teprve tím se nakonec stane skutečně vědoucím o tom, co jest na tom falešné a kde pak při započetí své vlastní úlohy má zasáhnout, aby pomohl a vše změnil.

Není těžko pochopit, že v duchovním vztahu všechno protrpí jako čistý bloud v počátečním nepochopení pozemských názorů, poněvadž řídí své myšlení a jednání převážně a bezděčně podle správných měřítek z onoho světa, které se tomuto lidstvu během pochybených tisíciletí staly nesrozumitelnými. Proto musí bezpodmínečně přijít do konfliktu s názory tohoto lidstva. Přichází z úplně jiného světa, který žije podle Božských zákonů, jež se v mnohém základně liší od zákonů, jež vymysleli duchovně zbloudilí lidé zde na zemi. Jest právě tak přirozené, že při tom bude přísný a na konec v hodině své úlohy zcela neúprosně všechno pozemské ohne a změní podle Božských zákonů.

Proto Parsifal, který přichází z vysokých dálav, kde zmatení názorů samovolně vytvořeného pozemského utrpení musí zůstat nepochopitelné, teprve mezi lidmi musí vše spoluprožít na sobě, aby pro to získal správné porozumění. Bez vlastního prožití nemůže vzniknout to vědění, které jest skutečně schopno pomoci ostrým a pevným zásahem, zcela cílevědomě a s jistotou. Tak tentokrát nepomůže lidské chytrosti žádné kroucení a žádné obracení. Neboť ji poznal v  celé její vadnosti. Chorobná místa budou vyříznuta a odstraněna, aby snažícímu se lidstvu byl ulehčen čas jeho pozemského života a mohl se dokonce přiblížit podobě ráje. K této úloze patří nejvyšší vědění, které bylo před tím úzce spojeno s pozemským prožitím uprostřed všech těchto výrůstků lidského rozumu. A proto jest oběť předchozího spoluutrpení nevyhnutelná, má-li přijít k pravému vědění! Nutným důsledkem toho bude přísnost až k tvrdosti, poněvadž bude před ním vždy stát vlastní prožití jako příklad.

Je to přirozené dění, jehož velikost budou lidé moci poznat tak jako vždy teprve daleko později. Též jistotu duchovního vedení, které používá všech cest vždy jen z přirozenosti. Při takovém velikém dění nepadají vedlejší důsledky spoluběžících, radostných nebo utrpení přinášejících událostí téměř v úvahu. Proto zůstávají tomu, kdo to provádí, vždy samozřejmé. Nebaží při tom po lidském porozumění nebo soucitu a registruje jen v citu při ostrém pozorování taková prožití, věda, že mu mají sloužit ke vzdělání.

Nakonec bude vše nádherně vykonáno! Utrpení samo a nepřátelství lidí v tak mnohé podobě, naostří meč a zatvrdí ocel kladiva, které je má ve zpětném působení roztříštit v jejich pochybeném sebepovyšování! S obdivem bude po všech událostech lidský duch ve zpětném pohledu patřit na moudrost svého Stvořitele a pokorně se skloní, aby se v dobrovolné službě postavil do soustavy jeho stvoření.

odpovedi/odpoved42.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 12:22 autor: Marek Ištvánek