Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved5

5. Konfirmace.

Otázka:

Jaký účinek a jaký duchovní účel má konfirmace v evangelické církvi?

Odpověď:

Konfirmace by měla duchovní účinek a duchovní účel a mohla by přinésti bez pochyby též veliké požehnání, kdyby měla jako základ čistě duchovní smysl. Tak tomu však není, nýbrž konfirmace se vůbec netýká náboženství nebo víry samotné, jak by to mělo být s každým úkonem, ke kterému dochází před oltářem, tedy před stolem Páně. Je to pouze akt církve jako organizace, který jest nutno zařaditi na stejný stupeň, jako jiný spolkový obyčej.

Důkaz, že tomu tak jest a ne jinak, spočívá v tom, že směrodatnou k  připuštění ke konfirmaci evangelické církve není duševní hodnota, vnitřní zralost, touha po Bohu, ani duchovní “ předpis, který šablonovitě bez výjimky podmiňuje, že konfirmace může býti provedena jenom tehdy, když ten, kdo o ni žádá, se po určitý počet měsíců podrobil příslušnému vyučování, vedenému církví k tomu určeným duchovním, tedy církevním zřízencem.

Z tohoto důvodu je nemožno, aby byl konfirmován někdo, i když by byl ochoten složiti každou zkoušku duševního i duchovního druhu, čímž by mohl dokázati, že je hoden konfirmace a je pro ni zralý. Tímto předpisem nejsou církví ke konfirmaci připuštěni zralí a cenní lidé, a jsou odmítnuti, jestliže svou zralost a svou hodnotu získali jiným způsobem, než prostřednictvím zástupce církve, i když to velmi často může být mnohem cennější, než rozumové vyučování biřmovanců.

Jest samozřejmé, že tato ustanovení za žádných okolností nesmí platit, jestliže se jedná o duchovní a duševní zisk člověka. Něco podobného by pracovalo jako překážka přímo proti vznešené vůli Kristově, ve které se musí církev jako taková osvědčovati. Rozhodně by to nebylo v duchu a ve smyslu velkého nositele spásy, který nikdy nezamýšlel založit nějakou církev, nebo nějaké náboženství, nýbrž jeho úkolem bylo osvoboditi duše.

Proto musí být konfirmace pouze ryzí formálností, jenom přijetím do organizace církve jako takové. Nesmí to být zaměňováno s přiblížením se k Bohu. Může tudíž lidem, kteří jsou biřmováni, přinésti jen organizační prospěch a organizační povinnosti, nic více.

Takový smysl bude v konfirmaci spatřovati i sama církev, protože jinak by se provinila opomenutím a osobivostí, spočívající ve vylučování. To by muselo ve zvratném působení přinésti vážné následky, nehledě k tomu, že by se to rovnalo nebezpečné domýšlivosti, která u farizeů za časů Kristových sotva byla větší. A to nelze od církve očekávat! Neboť křesťanské církve působí jen v duchu Kristově a dle jeho učení, proto z takového omezujícího určení vyplývá, že konfirmace není duchovním úkonem nebo věcí přinášející pokrok, nýbrž že může být pouhou formalitou světské organizace.

Kdyby tomu bylo jinak, pak by omezování pomocí předpisů znamenalo chybu, jejíž dosah není třeba teprve osvětlovat. Konfirmace nemůže být tedy bezpodmínečně počítána k duchovnímu vzestupu. Co jednotlivec tímto úkonem vnitřně získá, to záleží jen na jeho vlastním, osobním zaměření.

odpovedi/odpoved5.txt · Poslední úprava: 26.10.2014 21:37 autor: Marek Ištvánek