Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved51

51. Jak bylo před stvořením.

Otázka:

Stvoření mělo počátek. Jak tomu bylo před tímto začátkem? Byl tehdy Bůh bez vyzařování, bez činnosti?

Odpověď:

Pomůže vám to, nač jste se tázal, k vašemu duchovnímu vzestupu? Nikoliv. Mimo to týká se to věci, která jest mimo stvoření, kam nedosahuje možnost chápání lidského ducha následkem jeho podstaty. Jako tvoru jsou mu dány jeho hranice. Musí zůstat vždy uvnitř stvoření a snažit se, aby je správně poznal! S tím má právě dost co dělat. A když tak nakonec dospěje až vzhůru do říše ducha, pak ztratil se vzestupem také potřebu chtít vědět věci, jejichž pochopení jde nad jeho možnost. V pokorné zbožnosti cítí pak teprve blízkost Všemohoucího, mocného Boha!

Buďte tedy o tom bez starosti. Čím dokonalejší budete v duchu, tím více budete též chápat sám sebe! Tím odpadne postupně domýšlivost omezenosti, která dnes převážně ovládla lidského ducha. Budete stále pokornějšími vůči velikosti Boží, kterou budete stále více poznávat.

Lidský duch může být rád, že tím ztratí také nynější groteskní postoj, jinak by se za to musel věčně hanbit. Musel by si připadat směšný ve zpětném pohledu na nynější domýšlivost. Z této nevědomosti vznikající skutečně dětinská domýšlivost má za následek také snahy tak zvaných chytrých hlav, které chtějí Ježíše Nazaretského bezpodmínečně považovat za lidského ducha, který se z tohoto lidstva vyvinul vzhůru. Cítí se ještě velicí tím, že uznávají, že to musel být zvlášť omilostněný, vynikající člověk, který se vyšinul na výši proroka.

Tito chytráci jsou přece ve skutečnosti tak naivní, že nepřijdou ani na přirozenou myšlenku, že i ten, kdo přišel z Božského na Zemi, musí vyčkat zralosti nezvyklého mu těla a že je právě tak nucen naučit se správně používat tohoto pozemského nástroje dříve, než může započíti se svou úlohou. Musí proto také nejdříve nechat správně zrát mozek, což všechno vyžaduje určitý, nám známý čas, zvláště proto, že takový Vyslanec nemůže být počítán mezi media, která často nevědomky působí nad stav svého vlastního ducha. Také nepatří mezi inspirované, k nimž patří mnozí velcí umělci. Vyslanec Boží působí vědomě sám ze sebe, poněvadž nosí pramen v sobě.

V tom jest také v nutnosti pozemského vývoje veliký rozdíl a jest v tom také vysvětlení nechápavosti mnohých lidí vůči životu a působení Vyslance Božího.

A přece jest v tom opět zřetelně poznatelné jen obrovské velikášství nehotového lidského ducha, který si představuje, že má v sobě kvality, které jsou schopny vyvinout se až k nejvyššímu a že tedy patří k nejvyššímu ze všeho, co existuje.

Člověk nechce za žádných okolností přiznat, že jest něco, co se nevyvinulo zdola nahoru, nýbrž přichází shora, z výše, které člověk nejen nikdy nemůže dosáhnout, nýbrž které nemůže nikdy ani pochopit. V tom jest tak zavržení a opovržení hodná domýšlivost lidského ducha, který takové možnosti nechce vůbec vážně brát v úvahu, poněvadž mu nemohou být srozumitelné.

Aby v tom však hledal přirozený důkaz, že to jest právě výše, k jejímuž pochopení mu chybí schopnost, to mu ani nenapadne!

Tak malým jest v duchu!

Také ve vaší otázce jest jistá malost, poněvadž podle toho předpokládáte, že stvoření jest vše mimo Boha. Jak daleko jste vzdálen od pochopení skutečné velikosti Boha!

Stvoření, k němuž patří lidský duch, jest přes svou ohromnou rozlohu jako stvoření opět jen jedním z děl živoucí Božské vůle. Jako dílo jest také omezené. Jeví se v nekonečnosti, kterou si lidský duch není schopen představit, jako prášek, ne více než jediná hvězda v tomto stvoření.

Kromě toho to stvoření, k němuž patří lidští duchové, vznášejí se ještě další ne méně mocná stvoření, zcela jiného druhu. Lidskému duchu známé, částečně však ne ještě správně pochopené dějiny stvoření týkají se pouze existence tohoto jediného stvoření zcela pro sebe, z něhož lidé při spatření nesčetných hvězd mohou tušit jen nejmenší část. Dějiny netýkají se celkových účinků veliké Božské vůle!

A toto vám známé stvoření jest ovšem v celku v sobě zaokrouhlené, přispívá však ve své vlastní utvářenosti opět jen jako malá část k veliké harmonii stvoření, tvoří v něm jediný článek s určitou úlohou, z něhož však jakékoliv onemocnění jako nynější selhání lidského ducha je pociťováno jako překážka v  harmonii veškerenstva. Proto musí být zaveden opět pořádek i za cenu uražení takového nemocného článku, nejde-li to jinak.

Pokuste se do toho vmyslet a nedosáhnete nic jiného, než že se vám zatočí hlava.

Jest lépe, když se člověk nyní konečně nejdříve naučí zabývat se sám sebou a se vším, co obsahuje to stvoření, ve kterém se nachází a k němuž patří, a kterému jedině může a má sloužit k jeho vývoji. Tím se postupně stane dokonalým jako lidský duch, čímž zmizí také přání chtít být něčím jiným, než tím, čím v nejlepším případě býti může … upotřebitelným lidským duchem!

Jako takovému pak taková otázka ani nenapadne, poněvadž nakonec pozná sám sebe! A z toho vzniká pokora, jež mu dnes tak chybí!

odpovedi/odpoved51.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 12:34 autor: Marek Ištvánek