Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved52

52. Zkoumání Slova.

Otázka:

Abdrushin vyžaduje, aby každý člověk zkoumal Slovo. Jest však každý člověk schopen kritizovat?

Odpověď:

Zní to podivně, jest však, žel skutečností, že největší část lidí vůbec neví, co to znamená, když pravím, že Slovo má být každým člověkem ostře zkoumáno, aby pak z vnitřního přesvědčení mohl podle něho žít.

Zkoumat neznamená kritizovat, nýbrž je to něco, co jest lidem mnohem těžší: vnitřní procítění! A zde jest první úskalí.

Procítění bez předsudků člověk již nezná, nýbrž přistupuje ke každé věci se svým vlastním kouskem moudrosti, aby podle toho měřil všechno ostatní. Tuto chybu dělá téměř každý jednotlivec. Nejvíce však v tom hřeší spolky a především redakce časopisů v domnění, že cosi přece říci musí, když se člen nebo čtenář táže přes to, že často nemají vůbec času, aby se otázkou vážně zabývali.

Nepostačí-li tedy kousíček jejich vlastního vědění, což jest vůči živému Slovu jen přirozené, tu prostě chtějí být víceméně „duchaplní“ a proto vtipkují a posmívají se, a jsou částečně ve své omezenosti přesvědčeni, že mají pravdu nebo tím zakrývají vlastní neschopnost. Kdo je tak pohodlný, aby přikládal takové pozemské moudrosti nějakou cenu, řídil se podle ní, nebo se jí dal zmýlit, ten se stává obětí své zkázonosné pohodlnosti. Promešká okamžik, kdy se ho dotkla spása a jde ku zkáze.

Na těch však, kteří takové nepravosti lehkomyslně šíří svými „záblesky ducha“, jimiž rádi poučují a oslňují, zavěsí se takové oběti na onom světě jako přítěž, takže ke vzestupu budou moci přijít teprve tehdy, až všechny oběti naleznou svou cestu do výše, ne dříve! Co to znamená, může si každý hledající snadno představit.

Na tomto úskalí pohodlnosti, řídit se jinými lidmi a ptát se jich napřed na jejich mínění, ztroskotají opět mnozí právě tak, jako na úskalí neschopnosti pravého zkoumání.

Pravé zkoumání, které tak často vyžaduji, podmiňuje především vypětí vlastních schopností, vlastní síly. A s tím jest současně ve zpětném působení úzce spojeno … probuzení každého jednotlivce pro sebe. Požehnání námahy následuje tedy ihned. To však nemůže nastat nikdy, když někdo pro sebe bere za základ mínění druhých.

Zkoumání, tedy opravdové procítění, musí každý člověk provést pro sebe sám zcela tiše ve svém nitru. Musí naslouchat v sobě. Musí naslouchat, zda-li se tam ozvou příbuzné tóny v opaku k dosavadním názorům!

Boží volání vychází ke každému jednotlivému lidskému duchu přímo! Neboť také každý jedině sám za sebe nese zodpovědnost za vše, co myslí a dělá! V tom jest nemožnost, aby se mohly tvořit spolky tam, kde se jedná o Slovo Pravdy, poněvadž se při tom každý musí snažit, aby byl hotov sám se sebou! Nemůže se opírat o druhé, nebo si od nich vyžadovat radu.

Kdo ukazuje takovou nesamostatnost, jest již předem ztracen pro vlastní život. Nepotřebuje se namáhat, poněvadž konečného cíle nikdy nedosáhne. Bude-li ztracen ihned nyní, nebo teprve později, nehraje pro něho žádnou velikou roli! Bylo by nesprávné zanechávat takovým duchovním lenochům naděje, které se přece nikdy nesplní.

Kdo nemůže Poselství Grálu duchovně následovat, pro toho jest lépe, jde-li dál svou cestou, než aby ukazoval záblesky své moudrosti, neboť nastane hodina, kdy bude pak pozdě na to, aby se mohl rozmyslet k něčemu lepšímu, poněvadž nynější dětinské vyvyšování vytvoří mlýnský kámen, který ho zadrží dole.

Poselství Grálu zasahuje všechny lidi v nejslabším bodě: v domýšlivosti, živené po tisíciletí! Proto tolik citlivosti, tolik posměšků, tolik shovívavosti ve zdánlivé povýšenosti, ze které až příliš zřetelně promlouvá největší zloba, jež nakonec právě jen svědčí o tom, co Poselství Grálu o lidech říká.

Kroucení, vykrucování, obracení, posměch, horlivost, nenávist a chtění platit za chytré, ukazuje myslícímu pozorovateli všude jako v nejčistším zrcadle jako skutečnost to, co nechtějí uznat a co chtějí potírat! Boj jest však marný! Škoda síly na to vynaložené! Neboť tato Pravda jest neúprosně pevná a zvítězí. Vzpírání a kroucení tentokrát lidem nepomůže.

Ochromí při tom jenom sami sebe a v této zemdlenosti zaniknou, nebo se musí chtě nechtě zařadit na správnou cestu. Již se to zprvu projevuje jen v neklidu, až jednoho dne vyrazí jasný plamen svatého poznání pod struskou, která dnes ještě na tom leží, plníc tak v opaku ke své podstatě svůj účel tím, že všechnu sílu jiskry, doutnající pod ní svým těžkým odporem, vyvíjí jen k největší síle. I zlo musí nyní sloužit dobru.

Všichni, kdo již nemohou v sobě cítit Boží volání, budou odtrženi od dveří k duchovní říši, pokud by později chtěli vstoupit. Musí se vrátit zpět do noci a hrůzy! Mohou si pak vyžadovat marné rady těch, jejichž řečem slepě důvěřovali jenom proto, aby se sami nemuseli duchovně namáhat a také z bázně před jakoukoliv zodpovědností. Nemůže jim býti již pomoženo, neboť jim chybí duchovní „život“. Patří k mrtvým, kteří se již neprobudí!

Jak by mohli vejít do říše Boží, když se uzavřeli slyšet volání a z pohodlnosti se raději drželi náboženských dogmat, která nevyžadovala námahy duchovní čilosti a Bohem požadovaného probuzení! Takového překování sama sebe nedokáže každý; neboť to vyžaduje celou sílu, kterou je člověk schopen vyvinout, především ale pokornější poznání sama sebe!

odpovedi/odpoved52.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 12:36 autor: Marek Ištvánek