Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


odpovedi:odpoved5

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

odpovedi:odpoved5 [26.10.2014 21:37] (aktuální)
Marek Ištvánek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +{{indexmenu_n>​5}}
 +====== 5. Konfirmace. ======
  
 +===== Otázka: =====
 +
 +**J**aký účinek a jaký duchovní účel má konfirmace v evangelické církvi?
 +
 +===== Odpověď: =====
 +
 +**K**onfirmace by měla duchovní účinek a duchovní účel a mohla by přinésti bez pochyby též veliké požehnání,​ kdyby měla jako základ čistě duchovní smysl. Tak tomu však //není,// nýbrž konfirmace se vůbec netýká náboženství nebo víry samotné, jak by to mělo být s //​každým//​ úkonem, ke kterému dochází před oltářem, tedy před stolem Páně. Je to pouze akt církve jako organizace, který jest nutno zařaditi na stejný stupeň, jako jiný spolkový obyčej.
 +
 +Důkaz, že tomu tak jest a ne jinak, spočívá v tom, že směrodatnou k  připuštění ke konfirmaci evangelické církve není duševní hodnota, vnitřní zralost, touha po Bohu, ani duchovní “ předpis, který šablonovitě bez výjimky podmiňuje, že konfirmace může býti provedena //jenom tehdy,// když ten, kdo o ni žádá, se po určitý počet měsíců podrobil příslušnému vyučování,​ vedenému církví k tomu určeným duchovním, tedy církevním zřízencem.
 +
 +Z tohoto důvodu je nemožno, aby byl konfirmován někdo, i když by byl ochoten složiti každou zkoušku duševního i duchovního druhu, čímž by mohl dokázati, že je hoden konfirmace a je pro ni zralý. Tímto předpisem nejsou církví ke konfirmaci připuštěni zralí a cenní lidé, a jsou odmítnuti, jestliže svou zralost a svou hodnotu získali jiným způsobem, než prostřednictvím zástupce církve, i když to velmi často může být mnohem cennější,​ než rozumové vyučování biřmovanců.
 +
 +Jest samozřejmé,​ že tato ustanovení za žádných okolností nesmí platit, jestliže se jedná o duchovní a duševní zisk člověka. Něco podobného by pracovalo jako překážka přímo proti vznešené vůli Kristově, ve které se musí církev jako taková osvědčovati. Rozhodně by to nebylo v duchu a ve smyslu velkého nositele spásy, který nikdy nezamýšlel založit nějakou církev, nebo nějaké náboženství,​ nýbrž jeho úkolem bylo osvoboditi duše.
 +
 +Proto //musí// být konfirmace pouze ryzí formálností,​ jenom přijetím do //​organizace//​ církve jako takové. Nesmí to být zaměňováno s přiblížením se k Bohu. Může tudíž lidem, kteří jsou biřmováni,​ přinésti jen organizační prospěch a organizační povinnosti, nic více.
 +
 +Takový smysl bude v konfirmaci spatřovati i sama církev, protože jinak by se provinila opomenutím a osobivostí,​ spočívající ve vylučování. To by muselo ve zvratném působení přinésti vážné následky, nehledě k tomu, že by se to rovnalo nebezpečné domýšlivosti,​ která u farizeů za časů Kristových sotva byla větší. //A to nelze od církve očekávat!//​ Neboť křesťanské církve působí jen v duchu Kristově a dle jeho učení, proto z takového omezujícího určení vyplývá, že konfirmace není duchovním úkonem nebo věcí přinášející pokrok, nýbrž že může být pouhou formalitou světské organizace.
 +
 +Kdyby tomu bylo jinak, pak by omezování pomocí předpisů znamenalo chybu, jejíž dosah není třeba teprve osvětlovat. Konfirmace nemůže být tedy bezpodmínečně počítána k duchovnímu vzestupu. Co jednotlivec tímto úkonem vnitřně získá, to záleží jen na jeho vlastním, osobním zaměření.
odpovedi/odpoved5.txt · Poslední úprava: 26.10.2014 21:37 autor: Marek Ištvánek