Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved62

62. Abdrushinovo stanovisko k stávajícím společnostem.

Otázka:

Proč odmítá Abdrushin spojit se se stávajícími společnostmi a sdruženími? Bylo by to přece v mnoha případech snadné, sjednotit se. Ve snaze vzhůru měli by lidé vzájemně si podat ruce a působit společně, čímž by mnohem dříve bylo dosaženo vznešeného cíle.

Odpověď:

Nejsem tu proto, abych vysvětlováním, spory a debatami vyváděl lidi z omylů, jež si sami vytvořili, nýbrž přináším Poselství, jehož se mohou lidé přidržet, aby se dostali ven ze svých bludů. Není při tom žádné „sjednocování“, nýbrž jedině: „Buď a nebo!“ Není také žádného spolupůsobení, nýbrž nanejvýš následování. Kdo není schopen si to ujasnit, ten nechť nechá Poselství Grálu klidně stranou, neboť jemu by nepřineslo žádného užitku. Kdo je nepovažuje za Boží dar, ten mu nikdy neporozumí. Pro toho také není. Nesnažím se ani jediného člověka „přemlouvat“. Také nemám v úmyslu založit „společnost“ nebo církev a žít z jejích ročních příspěvků.

Proto zůstávám neodvislý a nemám v úmyslu studovat všechna tvrzení lidmi vyslovená, částečně nesmyslná, abych je pak vždy znovu argumenty vyvracel. To by bylo podle mého názoru přikládáno příliš mnoho cti směšné aroganci mnohých lidí.

Bůh ukazuje Pravdu, jaká jest, ve svém stvoření. Stojí uprostřed žalostného a nebezpečného zmatku, který lidstvo natropilo. Poznat a přijat Pravdu jako takovou jest pouze věcí lidí, kteří musí napnout všechny síly, aby získali tento nejcennější statek pro sebe, bez něhož jsou bez záchrany ztraceni. Člověk musí učinit pro to všechno! Neboť Bůh za ním neběhá a nesnižuje se nikdy na sluhu člověka! To jest však to, co člověk dosud ve svém podivném stanovisku očekává. On požaduje vždy důkazy! Nechť on se přece namáhá, aby poznal Pravdu. Jest to přece jedině jeho prospěch. A ten, kdo skutečně poctivě hledá, kdo se tedy poctivě snaží, ten také dojde poznání.

K tomu patří však již od samého počátku bezpodmínečně ona pokora, která dává poznat sebe sama. A to jest asi také to nejtrpčí pro člověka dnešní doby. Již na tom ztroskotá, neboť toho není schopen, to on nechce! A proto vynutil soud. Pohleďte jen na člověka, jak honosivě kráčí svým pozemským bytím, ověšen všemi cetkami pozemské ješitnosti! Kde má tu být místo pro pokoru!

Nakonec si ještě představuje, že nyní nastavší boj Světla proti všemu temnu se děje jen k vůli němu! Avšak tento velký boj není k vůli němu osobně. Vzestup, který je mu při tom umožněn, jest jen důsledkem toho. Promešká-li využitkovat tuto poslední příležitost s veškerou svou silou, nechce-li slyšet volání, zůstane vězet v bahně, které si sám vytvořil a zadusí se v něm. Nebude pro něho smutek!

Obtížen tím, co vytvořil lidský rozum, nepoznal by nikdy pravou cestu.

Já však jdu svou cestou v poznaném splnění své úlohy sám.

Není zapotřebí, aby mne následoval někdo, kdo se k tomu dobrovolně neodhodlá. Myslím, že moje řeč je vždy dostatečně zřetelná. Kompromis, i kdyby byl sebelehčí a prostší, jest pro mne v každém směru úplně vyloučen. Spojení se společnostmi, sektami a církvemi nepřichází nikdy v úvahu, Bůh je nezná. Neboť jako chrám Boží, kostel a dóm jest míněno něco jiného, mnohem většího než nějaká organizace na Zemi!

odpovedi/odpoved62.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 12:49 autor: Marek Ištvánek