Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved69

69. Pokušení Syna Božího Ježíše na poušti.

Otázka:

Často jsem přemýšlel o tom, v čem vlastně spočívalo v životě Syna Božího Ježíše pokušení v poušti. Nepřišel jsem při tom ke správnému pochopení. Mohl by mi Abdrushin podat vysvětlení?

Odpověď:

Je dobře, že tato otázka byla položena; neboť o tom ještě nebylo podrobně hovořeno. Pravděpodobně nebyl ještě nikdy objeven pravý smysl tehdejšího pokušení, protože člověk i v tomto případě zůstal tak jako ve všech duchovních věcech příliš povrchní. Možnost správného pochopení předpokládá ovšem znalost mého Poselství. Chci se pokusit umožnit hlubší pohled.

Ježíš šel do pouště, aby v samotě podpořil a ulehčil nutný průlom svého poznání vlastního původu z Boha, což bylo pro splnění jeho působení nezbytné.

Tušení síly s tím spojené naplnilo ho postupně velikým nutkáním a chtělo se projevit, aniž by si toho mohl být Ježíš již plně vědom. Chybělo již jen nemnoho dní a bylo by v něm dozrálo v plné jasnosti vědění o jeho možnostech v  hrubohmotných účincích.

Pak by ovšem bylo bývalo pro pokušitele příliš pozdě, aby přiměl Ježíše k něčemu, co by již předem muselo poškodit jeho působení.

Tak jako vždy chopil se pokušitel i zde obratně okamžiku, který byl jeho úmyslům příznivý. To mohla být v tomto případě jen doba přechodu mezi vyciťováním pronikající Boží síly a jejím vědomým použitím ve světle Boží moudrosti, která současně usilovala o proniknutí.

Moudrost zná nepošinutelné zákony, které Tvůrce vložil do stvoření, z nichž stvoření teprve vzniklo a je i udržováno.

Pokušitel znal tyto zákony a na nich vystavěl svůj plán. Velmi obratně zvolil okamžik, kdy si Ježíš stále jasněji uvědomoval svou úlohu a svůj původ, avšak neměl ještě jasné poznání, a dosud se to v něm vlnilo a kvasilo. To byla jediná příležitost a možnost pokládat nástrahy, které by jej mohly svésti k nerozvážnosti, poškozující jeho budoucí úlohu a jež by již předem na dlouhou dobu učinila jeho vystoupení před lidmi neúčinným, nebo je alespoň velmi oslabila.

Tak našel pokušitel rychle bod pro tento útok nejcitlivější. Byla to nevýslovná láska Syna Božího k lidem. Ježíš chtěl přece s otevřenou náručí radostně jíti vstříc lidstvu a pomáhat mu, neboť byl pozemským ztělesněním Boží lásky.

Proto se lichotil pokušitel: „Jsi-li Syn Boží, učiň tyto kameny chlebem!“ K  tomu se připojil hlubší smysl; že mu pak budou lidé jásat vstříc, aby se ochotně otevřeli jeho slovům, která jim chtěl přinést k osvobození věděním.

Ježíš by tak byl ihned při svém vystoupení získal lidi pro sebe a měl by snazší působení.

V tom bylo lákání! Byl to vskutku lákavý cíl pro lásku chtějící pomáhat slovem, která přirozeně v sobě nesla snahu moci působit rychle a tak pronikavě, jak jen možno.

Kdyby to bylo tímto způsobem proveditelné, nemohlo by být o pokušení ani řeči, nýbrž všechno by se prokázalo jako pomoc k rychlejšímu uskutečnění působení Syna Božího, což však vůbec nebylo v úmyslu pokušitele.

Pokušení spočívalo v tom, přimět Ježíše k něčemu, co by mu nebylo možné a čím by byl zklamal lidi! To se však mohlo stát jenom v době, kdy sice již v sobě pociťoval přemocnou sílu k zázračnému působení a tušil též svůj původ z Boha, dosud však nepronikl k poznání nutnému pro vědomé působení. Z toho důvodu nemohl též dosud přehlédnout samočinně působící zákony, položené nezměnitelně Boží vůlí do stvoření. Zákony, do nichž mohl a … musel vložit svou moc, protože proudí z Boha Otce skrze jeho vůli a jsou dokonalé a nemohou proto nikdy být pokřiveny.

Ježíš by proto nikdy nemohl z kamenů učinit chléb, poněvadž tato možnost není zákony stvoření dána. Právě tak se nemohl spustit z nejvyššího cimbuří chrámu, aniž by při tom jeho tělo nebylo poškozeno.

Pokušení spočívalo v tom, že svůdce chtěl přiměti Ježíše k něčemu, co se mu muselo nepodařit, aby tak již předem u lidí podkopal víru v jeho poslání.

Pokušitel znal zákony stvoření, znal omezenost myšlení pozemských lidí, která je i dnes velmi rozšířená v bludném domnění, že dokonalý Bůh může ve své všemohoucnosti provádět činy libovůle protivící se jeho vlastním dokonalým zákonům stvoření!

To všechno využíval pokušitel v době, kdy sebepoznání v Ježíšovi již dozrávalo k průlomu a vlnilo se v něm a nutkalo, avšak dosud v něm nebylo jasno. Tak chtěl svým našeptáváním zasadit působení Syna Božího již předem těžkou ránu nebo jej zcela znemožnit, při čemž zvolil za vhodnou půdu tehdy ještě prudkou lásku a snahu pomáhat a ještě více ji rozdmychával.

V tom bylo pokušení Ježíše v jeho vývoji, které bylo založeno na snaze těžce otřást celým pozemským dílem již před jeho započetím.

Avšak právě na základě tohoto podnětu propuklo ve stejném okamžiku vědění v Synu Božím a on odmítl pokušitele.

Jest vlastně podivné, že různé křesťansko-náboženské společnosti považují za nejvyšší víru, když vidí dokonalost a všemohoucnost Boží v tom, že může prostě všechno, aniž by se musel držet svých vlastních zákonů stvoření, v nichž spočívá jeho všemohoucnost. Tak předpokládají beze všeho, že by byl Ježíš mohl z kamenů učinit chléb.

Právě však tím, že toto ponoukání svůdcovo označují a uznávají za „pokušení“, dokazují vlastně sami správnost mého vysvětlení zákonů stvoření v mém Poselství! Neboť kdyby byla jejich víra, že to Ježíš jako Syn Boží mohl učinit, správná, pak by přece návrh pokušitelův nebyl žádným „pokušením“, nýbrž skutečnou, velikou pomocí.

Pokušení má však vždy přinést škodu, jak to též ve skutečnosti bylo pokušitelem zamýšleno. Považovat však tuto událost za pokušení a současně vyučovat bezpodmínečné víře v zázraky, v tom je rozpor, který nelze překlenout a který zřetelně ukazuje, že těmto naukám úplně chybí skutečné vědění, a že jsou postaveny na bezmezné povrchnosti.

Tak se v tisícerých věcech projevují mezery dosavadních nauk náboženských institucí a již při zběžném pohledu samočinně dokazují mnohou neudržitelnou nevědomost.

odpovedi/odpoved69.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 13:02 autor: Marek Ištvánek