Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


odpovedi:odpoved69

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

odpovedi:odpoved69 [27.10.2014 13:02] (aktuální)
Marek Ištvánek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +{{indexmenu_n>​69}}
 +====== 69. Pokušení Syna Božího Ježíše na poušti. ======
  
 +===== Otázka: =====
 +
 +**Č**asto jsem přemýšlel o tom, v čem vlastně spočívalo v životě Syna Božího Ježíše pokušení v poušti. Nepřišel jsem při tom ke správnému pochopení. Mohl by mi Abdrushin podat vysvětlení?​
 +
 +===== Odpověď: =====
 +
 +**J**e dobře, že tato otázka byla položena; neboť o tom ještě nebylo podrobně hovořeno. Pravděpodobně nebyl ještě nikdy objeven pravý smysl tehdejšího pokušení, protože člověk i v tomto případě zůstal tak jako ve všech duchovních věcech příliš povrchní. Možnost správného pochopení předpokládá ovšem znalost mého Poselství. Chci se pokusit umožnit hlubší pohled.
 +
 +Ježíš šel do pouště, aby v samotě podpořil a ulehčil nutný průlom svého poznání vlastního původu z Boha, což bylo pro splnění jeho působení nezbytné.
 +
 +Tušení síly s tím spojené naplnilo ho postupně velikým nutkáním a chtělo se projevit, aniž by si toho mohl být Ježíš již plně vědom. Chybělo již jen nemnoho dní a bylo by v něm dozrálo v plné jasnosti vědění o jeho možnostech v  hrubohmotných účincích.
 +
 +Pak by ovšem bylo bývalo pro pokušitele příliš pozdě, aby přiměl Ježíše k něčemu,​ co by již předem muselo poškodit jeho působení.
 +
 +Tak jako vždy chopil se pokušitel i zde obratně okamžiku, který byl jeho úmyslům příznivý. To mohla být v tomto případě jen doba přechodu mezi vyciťováním pronikající Boží síly a jejím vědomým použitím ve světle Boží moudrosti, která současně usilovala o proniknutí.
 +
 +Moudrost zná nepošinutelné zákony, které Tvůrce vložil do stvoření, z nichž stvoření teprve vzniklo a je i udržováno.
 +
 +Pokušitel znal tyto zákony a na nich vystavěl svůj plán. Velmi obratně zvolil okamžik, kdy si Ježíš stále jasněji uvědomoval svou úlohu a svůj původ, avšak neměl ještě jasné poznání, a dosud se to v něm vlnilo a kvasilo. To byla jediná příležitost a možnost pokládat nástrahy, které by jej mohly svésti k nerozvážnosti,​ poškozující jeho budoucí úlohu a jež by již předem na dlouhou dobu učinila jeho vystoupení před lidmi neúčinným,​ nebo je alespoň velmi oslabila.
 +
 +Tak našel pokušitel rychle bod pro tento útok nejcitlivější. Byla to nevýslovná láska Syna Božího k lidem. Ježíš chtěl přece s otevřenou náručí radostně jíti vstříc lidstvu a pomáhat mu, neboť byl pozemským ztělesněním Boží lásky.
 +
 +Proto se lichotil pokušitel: „Jsi-li Syn Boží, učiň tyto kameny chlebem!“ K  tomu se připojil hlubší smysl; že mu pak budou lidé jásat vstříc, aby se ochotně otevřeli jeho slovům, která jim chtěl přinést k osvobození věděním.
 +
 +Ježíš by tak byl ihned při svém vystoupení získal lidi pro sebe a měl by snazší působení.
 +
 +V tom bylo lákání! Byl to vskutku lákavý cíl pro lásku chtějící pomáhat slovem, která přirozeně v sobě nesla snahu moci působit rychle a tak pronikavě, jak jen možno.
 +
 +Kdyby to bylo tímto způsobem proveditelné,​ nemohlo by být o pokušení ani řeči, nýbrž všechno by se prokázalo jako pomoc k rychlejšímu uskutečnění působení Syna Božího, což však vůbec nebylo v úmyslu pokušitele.
 +
 +Pokušení spočívalo v tom, přimět Ježíše k něčemu,​ co by mu nebylo možné a čím by byl zklamal lidi! To se však mohlo stát jenom v době, kdy sice již v sobě pociťoval přemocnou sílu k zázračnému působení a tušil též svůj původ z Boha, dosud však nepronikl k poznání nutnému pro vědomé působení. Z toho důvodu nemohl též dosud přehlédnout samočinně působící zákony, položené nezměnitelně Boží vůlí do stvoření. Zákony, do nichž mohl a … musel vložit svou moc, protože proudí z Boha Otce skrze jeho vůli a jsou dokonalé a nemohou proto nikdy být pokřiveny.
 +
 +Ježíš by proto nikdy nemohl z kamenů učinit chléb, poněvadž tato možnost není zákony stvoření dána. Právě tak se nemohl spustit z nejvyššího cimbuří chrámu, aniž by při tom jeho tělo nebylo poškozeno.
 +
 +Pokušení spočívalo v tom, že svůdce chtěl přiměti Ježíše k něčemu,​ co se mu muselo nepodařit, aby tak již předem u lidí podkopal víru v jeho poslání.
 +
 +Pokušitel znal zákony stvoření, znal omezenost myšlení pozemských lidí, která je i dnes velmi rozšířená v bludném domnění, že dokonalý Bůh může ve své všemohoucnosti provádět činy libovůle protivící se jeho vlastním dokonalým zákonům stvoření!
 +
 +To všechno využíval pokušitel v době, kdy sebepoznání v Ježíšovi již dozrávalo k průlomu a vlnilo se v něm a nutkalo, avšak dosud v něm nebylo jasno. Tak chtěl svým našeptáváním zasadit působení Syna Božího již předem těžkou ránu nebo jej zcela znemožnit, při čemž zvolil za vhodnou půdu tehdy ještě prudkou lásku a snahu pomáhat a ještě více ji rozdmychával.
 +
 +V //tom// bylo pokušení Ježíše v jeho vývoji, které bylo založeno na snaze těžce otřást celým pozemským dílem již před jeho započetím.
 +
 +Avšak právě na základě tohoto podnětu propuklo ve stejném okamžiku //​vědění//​ v Synu Božím a on odmítl pokušitele.
 +
 +Jest vlastně podivné, že různé křesťansko-náboženské společnosti považují za nejvyšší víru, když vidí dokonalost a všemohoucnost Boží v //tom,// že může prostě //​všechno,//​ aniž by se musel držet svých vlastních zákonů stvoření, v nichž spočívá jeho všemohoucnost. Tak předpokládají beze všeho, že by byl Ježíš mohl z kamenů učinit chléb.
 +
 +Právě však tím, že toto ponoukání svůdcovo označují a uznávají za „pokušení“,​ dokazují vlastně sami správnost mého vysvětlení zákonů stvoření v mém Poselství! Neboť kdyby byla jejich víra, že to Ježíš jako Syn Boží mohl učinit, správná, pak by přece návrh pokušitelův nebyl žádným //​„pokušením“,//​ nýbrž skutečnou, velikou pomocí.
 +
 +Pokušení má však vždy přinést škodu, jak to též ve skutečnosti bylo pokušitelem zamýšleno. Považovat však tuto událost za pokušení a současně vyučovat bezpodmínečné víře v zázraky,​ v tom je rozpor, který nelze překlenout a který zřetelně ukazuje, že těmto naukám úplně chybí skutečné vědění, a že jsou postaveny na bezmezné povrchnosti.
 +
 +Tak se v tisícerých věcech projevují mezery dosavadních nauk náboženských institucí a již při zběžném pohledu samočinně dokazují mnohou neudržitelnou nevědomost.
odpovedi/odpoved69.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 13:02 autor: Marek Ištvánek