Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


odpovedi:odpoved71

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

odpovedi:odpoved71 [27.10.2014 15:17] (aktuální)
Marek Ištvánek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +{{indexmenu_n>​71}}
 +====== 71. Vyhnání z ráje. ======
  
 +===== Otázka: =====
 +
 +**J**ak došlo vlastně k vyhnání z Ráje?
 +
 +===== Odpověď: =====
 +
 +**P**řed zodpověděním této otázky musím položit protiotázku:​ Týká se otázka děje přirozeného vývoje stvoření, nebo děje spojeného s „pádem do hříchu“?​ Neboť to jsou dvě zcela rozdílné věci, které spolu vůbec nesouvisí.
 +
 +K vůli jednoduchosti chci zodpovědět //obojí//. Všimněme si nejdříve děje vývoje stvoření. Při tom se jedná o východisko nevědomých zárodků lidských duchů od hranice tak zvaného ráje. Zárodky odtud vycházejí,​ aby se tam po plném uvědomění opět navrátily.
 +
 +To je zcela přirozený děj, který je výstižněji nazýván jako „vypuzení“. Ještě zřetelněji to vyjadřuje slovo „odražení“.
 +
 +Při trvalém vývoji stvoření je to odchod nevědomých duchovních zárodků, samočinné jejich uvolňování se z oblasti duchovní sraženiny, která sousedí s Rájem. Děje se tak nutkáním po uvědomění a znamená to začátek putování hmotnostmi za účelem vývoje k uvědomění.
 +
 +To však není trestem, nýbrž milostí. O tom jsem již obšírněji pojednal ve svém Poselství, protože to patří k vědění o stvoření.
 +
 +Avšak trest, který následoval po //pádu do hříchu,// byl dějem pro sebe, který se tak jako všechno odehrál zcela přirozeně a postihl vyvinuté již lidské duchy.
 +
 +Pád do hříchu se udál na Zemi a je spojen s procitnutím rozumu, který měl býti dán člověku prostřednictvím Lucifera k jeho povznesení ve hmotnosti. Nebyl mu však dán proto, aby se člověk před tímto rozumem skláněl tak, že jej povýšil na to nejvyšší. Člověk chtěl jeho pomocí panovat a tím se stal jeho otrokem, místo aby jej učinil jemně broušeným nástrojem pro svou pouť hmotnostmi. Měl jím v díku ke Stvořiteli v lásce všechno hrubohmotné zušlechťovat a pozvedat.
 +
 +Protože je rozum //​připoutaný k zemi// a vždy jím zůstane, lidský duch se jím spoutal a tím podvázal jakékoliv spojení se světlými výšinami, se svým vlastním domovem.
 +
 +Zbavil se tak spojení se Světlem, pro něho tak nutného a odřízl si tím návrat do svého domova. Jakmile člověk dosadil rozum na to nejvyšší,​ projevil se jako pytel nahoře zavázaný, protože si tak uzavřel výhled vzhůru.
 +
 +Neboť rozum, jako produkt pozemského mozku může rozumět jenom všemu tomu, co stejně jako on patří k hrubohmotnosti,​ z ní vychází a je s ní pevně spjat.
 +
 +Je přirozené,​ že odmítá to, co nenáleží k této hmotnosti, nebo stojí vůči těmto věcem bez porozumění,​ což je totéž jako neschopnost uznání.
 +
 +Toto odpadnutí ode všeho vyššího, nehmotného,​ znamená odříznutí od Ráje. To je jistě každému myslícímu člověku snadno pochopitelné. Při této události byl člověk na Zemi, nikoliv v ráji, od něhož se odloučil.
 +
 +Ani výrok: „V potu tváře své chléb jísti budeš“, není těžko pochopitelný. Ve skutečnosti nebyla tato slova vyřčena, to nebylo nutné, protože to přirozený následek samočinně přinesl.
 +
 +Jakmile se člověk nadvládou rozumu odřízl od Ráje, nacházejícího se v duchovní říši a ode všeho vyššího, mimohmotného,​ protože to nemohl pochopit a proto o tom ani nemohl vědět, //muselo// se všechno jeho myšlení a konání zaměřit jen na to, co je pozemsky vázané, jak to odpovídá rozumu. Tím vzniklo úsilí //jen po těchto o sobě nízkých věcech!// Pohled pozemského člověka se odvrátil od vyšších věcí a upřel se jenom na Zemi a pozemské potřeby, pro něž vyčerpal všechnu svou sílu. Proto mu nezbylo nic jiného, než aby v potu své tváře a v  boji se svými spolulidmi zápasil o denní chléb.
 +
 +V tom spočíval trest, který však samočinně vyplynul z toho, že se odvrátil od Boha a jeho světlých výšin a upnul se k hrubé hmotnosti, které musel namáhavě odnímat to, oč se snažila jeho mysl.
 +
 +Samočinné a samozřejmé dění bylo obrazně znázorněno v pádu do hříchu a vyhnání z Ráje, které nebylo ničím jiným, než svévolným odloučením se od duchovního Ráje.
 +
 +Svádění nenastalo v Ráji, nýbrž //na Zemi;// neboť do ráje by had nikdy nemohl přijít, nehledě k tomu, že duchové žijící v ráji by vůbec nemohli být takovým způsobem sváděni, protože se zachvívají a působí jen v //citu!//
 +
 +Tam nepotřebují rozum, náležející jen ke hmotnosti, kterému platilo svádění.
odpovedi/odpoved71.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 15:17 autor: Marek Ištvánek