Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved73

73. Skupinová duše.

Otázka:

Co se rozumí skupinovou duší? S tímto označením jsem se setkal často v mnohých knihách, avšak nikdy jsem pro to nenalezl skutečné vysvětlení, z něhož by mohla vzniknout správná představa.

Odpověď:

Tato otázka se dotýká bodu, k jehož vysvětlení by bylo zapotřebí celé série přednášek, což nelze uskutečnit v rámci prosté odpovědi na otázku.

Přesto chtěl bych se o této záležitosti zmínit alespoň v hrubých rysech. Nejlépe když s tím spojím jinou mi předloženou otázku, která zní:

„Mají mimo lidí duši i zvířata, rostliny atd., které probíhají vývojovým pochodem? Jak je to při jejich smrti?“

Na to je nutno říci, že ve stvoření není ničeho, co by mohlo zůstat bez vývoje; neboť toho zákon pohybu nepřipouští. Tak se vyvíjejí i duše zvířat, které pocházejí ze zvláštního druhu bytostné úrovně, která jako první obklopuje hmotnosti.

Zde nemohu jinak, než poukázat na mé přednášky o různých kruzích nebo úrovních stvoření, protože jejich znalost je bezpodmínečně nutná k pochopení této odpovědi a nemůže být podán úžeji ohraničený obraz, protože v těchto úrovních je a zůstává všechno v pohybu.

Tak se na Zemi vyvíjejí stále víc a více duše zvířat, která vycházejí z nejspodnějšího kruhu bytostného a nejsou duchovní podstaty. Jsou proto podrobeny též přiměřeným změnám.

V počátečních stupních se tyto duše při pozemské smrti vracejí ke skupinové centrále, nebo lépe řečeno, jsou jí přitahovány a spojují se s ní, při čemž ztrácejí opět svou formu. Není však jen jedna skupinová centrála, nýbrž existují centrály pro každý stupeň zralosti. I zde se vše shlukuje podle zákona stejnorodosti a to v odstupnění zralosti.

Při vyšším vývoji zvířecích duší přetrvává však forma duše při pozemské smrti stále delší dobu a může se pak také inkarnovat, aniž by před tím splynula se skupinovou duší.

Poutající silou, která v touze udržuje formu, je při tom příchylnost, věrnost nebo láska.

Pojem „skupinová duše“ zahrnuje druhy nízkého bytostna, z něhož se oddělují zvířecí duše, aby se tam po pozemské smrti opět vrátily, jelikož jsou přitahovány shromaždišti. Podle lidských pozemských pojmů je to beztvará masa, jejíž části přijímají formu jako duše, oddělují se, aby při návratu formu opět ztratily a rozplynuly se v ní.

Ve skutečnosti pozůstávají však tyto skupinové duše z mnoha trvale se měnících nejasných útvarů, které se vlní mezi sebou a do sebe.

Objasňuji to jen tímto způsobem, abych o tom podal přibližný obraz, protože bližší pochopení podmiňuje čtení mých přednášek.

Jenom jedno budiž zde připomenuto: duše, o nichž jsem se právě zmínil, mají jen tvorové, kteří se mohou pohybovat z místa, jako zvířata a která tak mají možnost se chránit.

Rostliny a horniny nemají žádné vlastní duše, nýbrž tvoří jen obydlí pro bytostné tvory jako skřítky atd., kteří se z nich mohou libovolně vzdálit, aniž by pociťovali bezprostřední bolest, jestliže je jejich obydlí zraněno.

Tito bytostní tvorové opatrují svěřená jim obydlí, která se nemohou pohybovat z místa a pečují o ně. Budují a vyživují je svými zářeními a to se pak lidským očím jeví jako samostatný život těchto rostlin.

odpovedi/odpoved73.txt · Poslední úprava: 27.10.2014 15:21 autor: Marek Ištvánek