Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved85

85. Dávání a přijímání.

Otázka:

Abdrushin mluví ve svém Poselství mezi jiným o jednom velkém zákoně stvoření, dle něhož jen v dávání může spočívat správné přijímání. Byl bych vděčen, kdybych směl právě v tomto směru slyšet něco podrobnějšího, co by mohlo mé myšlení uvést na správné cesty.

Odpověď:

Tento zákon proniká vším. Při troše pozornosti není těžké jej poznat a z něho se učit.

Netýká se jen vědomého a chtěného myšlení a konání lidí nebo jejich působení v jednotlivých povoláních, nýbrž týká se všech dějů, které jsou považovány za samozřejmé a do jistého stupně se uplatňují samočinně.

Všimněme si jednou dýchání! Jenom ten, kdo správně vydechne, může provésti a také provede i zdravé a dokonalé vdechnutí. Je k tomu správným vydechnutím dokonce veden a nucen. To dává tělu zdraví a sílu.

Vydechnutím člověk dává! Dává něco, co je ve stvoření užitečné. Budiž zde jmenován jen kysličník uhličitý, potřebný k výživě rostlin. Ve zpětném z  toho vyplývajícím působení je ten člověk, který pečlivě vydechuje, schopen opět hluboce s libostí vdechnouti. Tím k němu proudí veliká síla, zcela jiná, než při dýchání povrchním.

Obráceně tomu tak není. Člověk může hluboce a s požitkem vdechnout, aniž by proto byl samočinně nucen také důkladně vydechnout; neboť většina lidí provádí právě vydechování povrchně.

Snaží se požitkářsky bráti, avšak nemyslí na to, že mají též něco dáti.

Zanedbávání správného dávání, tedy dokonalého vydechování, má za následek mnohé; na prvé nemůže tím člověk nikdy dospět ke skutečnému požitku vdechnutí a za druhé není vypuzeno a odstraněno všechno, co je tělu škodlivé a nepotřebné, a co musí toto tělo zatěžovat ve zdravém zachvívání. Tím může časem vzniknout mnoho chorobného. Vnímavý pozorovatel i v tom pozná nevtíravě působící zákon.

Nejinak je tomu v hrubších tělesných věcech. Má-li býti potrava přijímána s požitkem, lze to docíliti jen trávením, tedy měněním a předáváním k výživě země a rostlin. Je to bezpodmínečně od toho odvislé!

A jak je to v tělesných věcech, tak je tomu i s věcmi duchovními. Jestliže chce duch čerpat, tedy přijímat, musí to přijaté ve změněném stavu předávati dále. Měnění a formování přijatého před jeho předáním dále posiluje a zoceluje ducha, který je tímto zesilováním uschopňován přijímati stále více a stále hodnotnější věci, protože k tomu vytvořil předáváním prostor, ať již slovem, písmem nebo jiným skutkem.

Teprve předání přinese mu ulehčení, jinak by ho to tlačilo, stále zatěžovalo, a znepokojovalo a dokonce by ho to nakonec mohlo zcela zkrušit. Jenom dáváním, tedy předáváním, může znovu přijímati.

Zmiňuji se o těchto snadno pozorovatelných a srozumitelných věcech jenom proto, abych tak poukázal na to veliké, trvale působící. Všechny děje ve stvoření podléhají tomuto zákonu. V účincích se to přirozeně projevuje v každé úrovni vždy v jiné formě přiměřeně jejímu druhu.

Tento zákon lze označiti též jinak a osvětliti jej s jiné strany, jestliže řekneme: ten, kdo přijímá, musí dávati dále, jinak dojde k váznutí a poruchám, které jsou škodlivé a mohou se státi ničivými, protože je to proti samočinně působícímu zákonu stvoření. A není žádného tvora, který by nepřijímal.

odpovedi/odpoved85.txt · Poslední úprava: 29.10.2014 11:56 autor: Marek Ištvánek