Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

odpovedi:odpoved87

87. Je možné pozemské zmrtvýchvstání?

Otázka:

Přísně církevně věřící lidé poukazují často na biblickou zprávu, dle které nevěřící Tomáš směl při zjevení se Syna Božího Ježíše vložiti svou ruku do rány v boku a tuto též jako ránu pociťoval. Tím chtějí odůvodnit, že vzkříšení se muselo udáti tělesně, tedy opak toho, co vysvětluje Abdrushin.

Odpověď:

Je to obvyklý pohodlný způsob argumentů církevně věřících dokazovat něco tím, že se opírají o biblická místa, která jen ve vzácných případech skutečně správně chápou a která ani dosud nebyla vždy správně vykládána.

Mimo to poukazování na zprávy v bibli vůbec nejsou žádným skutečným odůvodněním. To jistě bude každému samostatně myslícímu člověku beze všeho jasné.

Ježíš nosil při svém zjevení se učedníkům právě tak jako každý jiný zesnulý zpočátku již jen tělo jemnější hmotnosti, nikoliv však tělo hrubohmotné. Aby mohl Tomáš dosáhnout přesvědčení, že to byl skutečně Ježíš, byla mu poskytnuta milost, aby na tento okamžik mohl vidět a pociťovat jemnohmotně, aby tedy mohl nechat působit své vlastní jemnohmotné tělo.

Jemnohmotné tělo vidí a pociťuje, jde-li o lidského ducha, jenž se ještě nalézá v hrubohmotné schráně skrze jeho hrubohmotné tělo. To vzbuzuje zdání, jakoby to bylo hrubohmotné tělo samotné, které působí. Hrubohmotné tělo provádí při tom velmi často i zevně viditelně příslušné pohyby, jde tak říkajíc spolu.

Tak tomu může být i dnes při zcela jiných příležitostech. Člověk nadaný pro jemnohmotné zření a pociťování po něčem sahá a také pociťuje jako samozřejmost to, co jiní lidé nemohou vidět.

Ani u Tomáše to nebylo jinak. Viděl a cítil skrze své hrubohmotné tělo svým jemnohmotným tělem a jeho orgány Ježíšovo, již zjasnělé, tedy jemnější tělo. Viděl a pociťoval proto i jeho ránu, aniž by to bylo hutné tělo z  masa a krve.

To je zcela přirozený děj, který – podporován světlými pomocníky a silami za účelem přesvědčení – a hlavně proto, že byl samotným Ježíšem chtěn, musel tím přirozeněji na Tomáše působit.

Právě tento děj však dokonce velmi zřetelně mluví za to, že to nemohlo být pozemské tělo Ježíšovo, všem učedníkům známé; neboť jinak by byla každá pochybnost předem vyloučena.

Ježíš musel tedy již zevně ve svém jemnohmotném těle vypadat jinak, což připustilo pochyby o jeho pravosti následkem rozdílu oproti jeho jinak známému pozemskému tělu. Ježíš chtěl proto podati ještě zvláštní důkaz, aby rozptýlil pochybnosti umožněné změnou.

To, co takoví horlivci chtějí uvádět jako důvody svého myšlení, je ve skutečnosti důkazem opaku! Jest jenom nutno vzdáti se ztrnulosti líné snahy lpěti na něčem navyklém nebo naučeném. Pak se samočinně při přemýšlení o tom dostaví paprsek, který přinese všestranné osvětlení, takže později nebude moci člověk pochopit, proč na to nepřišel již mnohem dříve.

A kdo potom vynaloží sílu všechno klidně vzájemně uvážit, ten nalezne, že všechno mluví pro to nové a nikoliv pro staré, které vzniklo z mylného, líného myšlení nebo chytré vypočítavosti.

Pozemští lidé přece trvale prožívají dosti, aby se mohli jen při trošce přemýšlení snadno vmyslet do skutečností. Na příklad, kdo ještě nikdy neprožil jasný sen, při kterém se zúčastnilo hrubohmotné tělo a hrubohmotně spolupůsobilo? Hází sebou nebo pláče, vzlyká a křičí, sténá a mluví, zatím co sen, skutečné prožívání, zření a pociťování vůbec není hrubohmotného druhu, nýbrž je mnohem jemnější než jemnější hmotnost, která u zjasnělého těla Syna Božího přicházela v úvahu, při události s nevěřícím Tomášem.

A přece je člověk během prožívání ve snu úplně přesvědčen, že je sen hrubohmotného druhu. Jenom při probuzení přichází pak poznání, že tomu bylo jinak, přesto, že ještě nalézá hrubohmotné důkazy jako slzy a podobně.

Ani tak zvané „proměnění“ není změnou něčeho stávajícího, jako třeba hrubohmotného těla pozemského, nýbrž je to jeho odložení, které umožňuje vystoupit jemnějšímu tělu, jež pak lidský ducha samotný může silněji prozařovat.

Proměnění se přece nevztahuje na pozemské tělo, nýbrž na člověka samotného, který je duchem, jenž po odložení pozemského těla a jiných na něm visících kalících strusek počíná stále jasněji prozařovat svými obaly.

Začíná nová doba, která odstraní všechny pochybnosti a dá nově povstati vědění o Bohu v čistším, živějším hávu. Toto vědění nezmenší velikost tehdejší oběti Syna Božího, nýbrž postaví ji do ještě zářivějšího světla, protože se lidský duch stane vědoucím a neulpí jen na nejasné víře, která v sobě nemá žádnou živou sílu.

odpovedi/odpoved87.txt · Poslední úprava: 29.10.2014 12:05 autor: Marek Ištvánek