Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


poselstvi:prednaska50

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

poselstvi:prednaska50 [09.10.2014 13:52] (aktuální)
Marek Ištvánek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +{{indexmenu_n>​50}}
 +====== 50. Odloučení mezi lidstvem a vědou. ======
  
 +**T**ohoto odloučení nebylo třeba, neboť celé lidstvo má právo na vědu. Věda snaží se učiniti jen srozumitelnějším Boží dar stvoření. Vlastní činnost každého odvětví vědy spočívá v pokusu vyzkoumati blíže zákony Stvořitelovy,​ aby těchto přesnějších znalostí mohlo býti vydatněji využito ku prospěchu a užitku lidstva.
 +
 +To všechno není nic jiného, než ochota k podřízení se Božské vůli.
 +
 +Poněvadž stvoření a přírodní nebo Božské zákony, které toto stvoření nesou a udržují, jsou ve své dokonalosti tak jasné a prosté, mělo by to míti přirozeně za následek, aby ten, kdo je skutečně poznal, podal o nich prosté a jednoduché vysvětlení.
 +
 +Avšak zde již začíná citelný rozdíl, který svým nezdravým způsobem tvoří stále se šířící propast mezi lidstvem a těmi, kdo se nazývají učni vědy, kdo jsou tedy učňové vědění nebo pravdy.
 +
 +Tito lidé nevyjadřují se tak prostě a přirozeně,​ jak by to odpovídalo pravdě, tedy skutečnému vědění. Pravda vyžaduje přece jako přirozený důsledek prosté a přirozené vyjadřování.
 +
 +To má dvě, či lépe tři příčiny. Lidé vědy očekávají zvláštní postavení za namáhavé studium, které podle jejich mínění věda vyžaduje. Nechtějí si ujasniti, že toto studium jest jen výpůjčka z hotového stvoření, právě taková, jako když prostý rolník zabývá se klidným a pro něho nutným pozorováním přírody, nebo jak musí činiti jiní lidé ve svých praktických pracích.
 +
 +Kromě toho bude se učeň vědy, pokud se ve svém vědění skutečně nepřiblíží k  pravdě, ze samé povahy věcí vždy nutně vyjadřovati nejasně. Teprve tehdy, když skutečně sám pochopil pravdu, stane se právě opět z povahy věci samé nutně prostým a přirozeným ve svých líčeních. Není přece žádným tajemstvím,​ že právě nevědoucí ve svých přechodech k vědění rádi mluví více než samotní vědoucí. Uchýlí se nutně vždy k nejasnosti,​ protože nemohou jinak, pokud si neosvojili Pravdu, tedy skutečné vědění.
 +
 +Třetím důvodem jest opravdové nebezpečí. Veřejnost by věnovala velmi málo pozornosti lidem vědy, kdyby se věda chtěla ukazovat v přirozeném oděvu Pravdy. Lidé by ji pak shledávali příliš přirozenou,​ než aby jí mohli přikládati velkou cenu.
 +
 +Nepomýšlejí ovšem na to, že //to// je právě jedině správné, a že je to měřítko pro všechno ryzí a pravdivé. Jen v přirozené samozřejmosti jest záruka pravdy.
 +
 +K tomu nelze však lidi přiměti tak snadno. Vždyť ani v Ježíši nechtěli poznávati Syna Božího, protože se jim zdál příliš ,,​prostým“.
 +
 +O tomto nebezpečí věděli učňové vědy odevždy velmi dobře. Z chytrosti uzavírali se proto stále více přirozené prostotě Pravdy. Aby přivedli k platnosti sebe a svou vědu, vytvářeli v hloubavém přemýšlení stále větší překážky.
 +
 +Učenec, který se povznesl z davu, odmítal na konec vyjadřovati se prostě a všem srozumitelně. Často jen z toho důvodu, že by mu nezbývalo mnoho z toho, co věděl, kdyby si nevytvořil způsob výrazu, kterému by bylo nutno učiti se dlouholetým studováním.
 +
 +Že se neučinil srozumitelným všem, získalo mu časem umělou přednost. Tuto přednost udržovali jeho žáci a nástupci za každou cenu. U mnohých by jinak bývalo skutečně marným dlouholeté studium a s tím spojené peněžité výlohy.
 +
 +Dnes došlo to tak daleko, že mnozí učenci vůbec se již nedovedou vůči prostým lidem vyjadřovati jasně a srozumitelně,​ tedy prostě. //Toto// úsilí po prostém vyjadřování vyžadovalo by nyní snad //​nejtěžšího//​ studia a zabralo by celý lidský věk. Mělo by to ovšem potom ten nepříjemný výsledek, že pak vynikli by jen takoví lidé, kteří mají lidstvu opravdu co dáti svým skutečným //​věděním//​ a jsou také ochotni mu tím posloužiti.
 +
 +Zastírání závojem nesrozumitelnosti pro veřejnost jest v této době zvlášť vynikající vlastnost učeného světa. Podobně pěstovalo se to již dříve ve věcech církevních. Tam pozemsky povolaní Boží sluhové, jako vůdcové a ředitelé těch, kdo hledali zbožnost a povznesení,​ mluvili k nim latinsky. Tomu ovšem tito hledající nerozuměli a proto také nemohli pochopiti a osvojiti si to, z čeho jedině mohli mít nějaký prospěch. Tito Boží sluhové byli by mohli tehdy stejně klidně mluviti siamsky, s touže bezvýsledností.
 +
 +Pravé vědění nesmí míti zapotřebí,​ aby se činilo nesrozumitelným. Vždyť v  pravém vědění jest současně i schopnost, ba potřeba vyjadřovati se prostými slovy. Pravda jest bez výjimky pro //všecky lidi.// Vždyť lidé z ní vznikli, neboť Pravda jest živá v duchovně bytostném, ve východisku lidského ducha. Z  toho možno vyvoditi, že Pravda ve své přirozené prostotě může býti chápána všemi lidmi. Jakmile se však novým podáváním stává zamotanou a nepochopitelnou,​ nezůstává již čistou a pravou. Nebo se ztrácí ve vedlejších okolnostech,​ které nemají již toho významu, jako jádro. Toto jádro, tedy pravé vědění, musí býti srozumitelno všem. Všechno, co bylo uměle vyšroubováno,​ může v důsledku své vzdálenosti od přirozeného míti v sobě jen málo moudrosti. Každý, kdo nemůže vědění podávati prostě a přirozeně dále, ten pravého vědění //​nepochopil.//​ Buď snaží se bezděčně něco zakrývati, nebo je jako vystrojená loutka bez života.
 +
 +Kdo zanechává ještě mezery v důslednosti vědění a vyžaduje za to slepou víru, ten činí z dokonalého Boha chybného bůžka a dokazuje tím, že sám nezná správnou cestu a nedovede proto také bezpečně vésti jiné. To budiž výstrahou každému vážně hledajícímu!
poselstvi/prednaska50.txt · Poslední úprava: 09.10.2014 13:52 autor: Marek Ištvánek