Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


poselstvi:prednaska57

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

poselstvi:prednaska57 [09.10.2014 14:06] (aktuální)
Marek Ištvánek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +{{indexmenu_n>​57}}
 +====== 57. To je mé tělo! To je má krev! ======
  
 +**„K**do slovo mé přijímá, mne přijímá,​“ pravil Syn Boží ke svým učedníkům,​ „ten vpravdě jí mé tělo a pije mou krev!“
 +
 +Tak zní smysl slov, které mluvil Syn Boží při ustanovení večeře Páně, která stala se pak symbolem na památku jeho putování na zemi.
 +
 +Jak mohlo se jen státi, že o tom vzplanuly prudké spory mezi učenci a církvemi! Bere-li člověk jako základ, že Syn Boží, Ježíš Kristus, byl //​vtělené//​ slovo Boží, pak jest smysl přece tak prostý a tak jasný.
 +
 +Jak mohl ještě mluviti o tom zřetelněji než prostými slovy: „Kdo slovo mé přijímá, ten jí mé tělo a pije mou krev!“ I to, že řekl: „Slovo jest vpravdě mé tělo a má krev!“ Musel tak říci, protože sám byl živé slovo v těle a krvi. Při všech dalších podáních vynechávala se vždy opět hlavní věc: Poukaz na //slovo,// které //​přebývalo//​ na zemi! Protože tomu nebylo porozuměno,​ považovalo se to za vedlejší. Ale tím se nepochopilo celé poslání Kristovo a bylo pak zmrzačeno a překrouceno.
 +
 +Ani pro učedníky Syna Božího nebylo tehdy vzdor jejich víře možnosti, aby správně pochopili slova svého Mistra. Nikdy správně nepochopili mnohé z toho, co říkal. Kristus sám projevoval nad tím velmi často svůj zármutek. Učedníci prostě přetvořili smysl poslední večeře //v ten// způsob, jaký ve své dětské prostotě pochopili. Při tom jest samozřejmo,​ že slova, jež jim nebyla dosti jasná, podávali dále způsobem, který odpovídal jejich vlastnímu porozumění. Avšak nepodávali je tak, jak je mínil Syn Boží.
 +
 +Ježíš byl vtělené slovo Boží! Kdo tedy správně přijal do sebe jeho slovo, přijímal tím jeho samotného.
 +
 +Když dá člověk v sobě oživiti slovu Božímu, jež se mu nabízí tak, že se mu stane samozřejmostí v myšlení i konání, oživuje v sobě tímto slovem i Kristova ducha, protože Syn Boží byl vtělené, živé slovo Boží!
 +
 +Člověk musí se jen snažit, aby konečně jednou správně vniknul do tohoto myšlenkového pochodu. Nesmí ho jen čísti a o něm hovořit, ale musí se snažit, aby tento myšlenkový pochod obrazně učinil živým. To znamená, aby smysl tiše prožil v živých obrazech. Pak prožije také večeři Páně //​skutečně.//​ Ovšem v předpokladu,​ že v ní pozná přijímání živého slova Božího, jehož smysl a chtění musí předem důkladně znáti.
 +
 +Není to tak pohodlné, jak si to mnozí věřící myslí. Tupé přijímání večeře Páně nemůže jim přinésti užitku. Vždyť to, co jest živé jako slovo Boží, chce a musí také býti //bráno// živě. Církev nemůže večeři Páně vdechnouti žádného života pro někoho jiného, pokud tento účastník večeře Páně neuchystal si již v sobě místo, aby ji //​správně//​ přijal.
 +
 +Vídáváme také obrazy, které chtějí vyjádřiti krásný výrok: „Stojím u dveří a klepám!“ Obrazy jsou zcela správné. Syn Boží stojí u dveří chaty a klepe, žádaje vstup. Avšak člověk ve svém myšlení opět k tomu přidal, že pootevřenými dveřmi chaty jest viděti pokrytý stůl. Z toho vzniká myšlenka, že nemá býti odmítnut nikdo, kdo prosí o jídlo a pití. Myšlenka jest krásná a odpovídá i Kristově slovu. Výklad jest však příliš malicherný. To „klepám“ znamená více! Dobročinnost jest jen malou částí obsahu slova Syna Božího.
 +
 +Když Kristus pravil: „Stojím u dveří a klepám“, mínil tím, že v něm vtělené slovo Boží klepá na lidskou duši a //​neprosí//​ o vstup, nýbrž //žádá// vstup! Lidé mají přijímati slovo v celém jeho rozsahu, který mu Kristus dal. //Duše// má své dveře otevříti vstupu slova! Následuje-li této výzvy, jsou hrubohmotné skutky člověka pozemského pak jako samozřejmost takové, jak je slovo žádá.
 +
 +Člověk hledá vždy jen pochopení podle rozumu, což znamená rozčlenění a tím i zmenšení a vsunutí do úzkých mezer. Tím ocitá se vždy znovu v nebezpečí,​ že pozná jen zlomky ze všeho velikého, jak se to opětovně stalo.
 +
 +To, že živé slovo stalo se tělem, tedy člověkem, musí zůstati lidem této země povždy tajemstvím,​ protože počátek tohoto dění odehrával se v Božském. Ale pojmová schopnost lidského ducha nemůže proniknouti až do Božského a proto zůstává první díl pozdějšího vtělení uzavřen lidskému pochopení. Proto také nepřekvapí,​ že právě tento symbolický akt lámání chleba a podávání vína nemohl býti dosud pochopen lidstvem. Ale kdo po tomto vysvětlení,​ které mu dovoluje představiti si obraz, chce ještě proti tomu horliti, podává jen důkaz, že hranice jeho chápání v duchovnu přestává. Zastávání dosavadního nepřirozeného výkladu těchto slov Kristových svědčilo by jen o bezohledné zatvrzelosti.
poselstvi/prednaska57.txt · Poslední úprava: 09.10.2014 14:06 autor: Marek Ištvánek