Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

poselstvi:prednaska59

59. Lidský smysl a Boží vůle v zákoně zvratného působení.

Má-li se mluviti o lidském smyslu a lidských názorech, ke kterým patří také světské soudy, nesmí se očekávat, že jest to souznačné s Božskou spravedlností, nebo aspoň se jí přibližuje. Nutno naopak žel1) říci, že ve většině případů jest tu dokonce nesmírný rozdíl. Tento rozdíl dal by se v mnohých případech vysvětliti rozumem lidstva, který jest omezen prostorem a časem a ve své omezenosti nedovede rozpoznati vlastní a skutečnou křivdu a rozlišiti ji od práva. Zřídka dá se to poznati podle zevnějších okolností, protože to spočívá jedině v nejvnitřnějším nitru každého člověka. K posouzení tohoto nitra nestačí však ztrnulé paragrafy zákona a školské moudrosti. Jest však zarmucující skutečnost, že z toho důvodu tak mnohé rozsudky světských soudů jsou v příkrém odporu s Boží spravedlností.

Nemá tu býti řeč o době středověku o smutných časech ukrutných mučení, o upalování tak zvaných čarodějnic a jiných justičních zločinů. Stejně nemá tu býti činěna zmínka o četném upalování, mučení a vraždění, které spadá na účet náboženských sdružení. Ti, kdo je prováděli, budou ve zvratném působení nutně dvojnásob postiženi, protože při tom zneužívali jména dokonalého Boha a všechny tyto zločiny konali Jeho2) jménem, jako domněle Jemu se líbící3). Boha označovali před lidmi, jako by On byl za to zodpovědným. Byly to hrůzy a přehmaty, na které by se nemělo tak rychle zapomínat. Měli bychom si je vždy znovu varovně uváděti na paměť i při dnešních rozsudcích, zvlášť proto, že lidé, kteří je tehdy prováděli, činili tak horlivě se zdáním plného práva a nejlepší víry.

Mnoho se změnilo. Přijde samozřejmě také doba, ve které se bude pohlížeti na dnešní vykonávání spravedlnosti se stejnou hrůzou, jako hledíme dnes na časy výše zmíněné, ve kterých podle našeho dnešního poznání bylo tolik bezpráví. Takový jest běh světa a do jisté míry jest to pokrok.

Avšak při hlubším nazírání jeví se tento zdánlivě veliký pokrok mezi tehdejškem a dneškem pouze v zevních formách. Všemocnost jednotlivce, hluboko zasahující do celého života mnohých lidí, která nepodléhá jeho osobní zodpovědnosti na zemi, jest namnoze stále táž. Také lidé sami a jejich pohnutky k jednání se mnoho nezměnili. A kde jest vnitřní život dosud týž, jsou stejná i zvratná působení, jež nesou v sobě Boží soud.

Kdyby lidstvo pojednou v tom prohlédlo, mělo by to za následek jen jediný zoufalý výkřik. Byla by to hrůza, která by se zmocnila všech národů. Ani jeden člověk nepozvedl by ruky s výčitkou proti svému bližnímu, protože by každý jednotlivec nějakým způsobem musel pocítiti také na sobě tíhu stejné viny. Nemá práva vystupovati s výčitkou proti druhému, protože každý dosud mylně soudil jen podle zevnějšku a přehlížel skutečný, vlastní život.

Mnozí zoufali by sami nad sebou při prvním paprsku Světla, kdyby je tento paprsek bez přípravy prozářil. Jiní, kteří dosud nevěnovali nikdy času k přemýšlení, museli by pociťovati bezmezné roztrpčení nad tím, že tak dlouho spali.

Proto jest dnes na místě povzbuzení ke klidnému přemýšlení a vývoji schopností vlastního spravedlivého úsudku, který odmítá každé slepé přilnutí k cizím názorům a přijímá, myslí, mluví a jedná jen podle vlastního cítění!

Člověk nemá nikdy zapomínat, že má zcela sám, plně a dokonale odpovídati za všechno, co cítí, myslí a koná, i když to bez podmínky přijal od druhých!

Blaze tomu, kdo dospěl této výše a přistupuje zkoumavě ke každému úsudku, aby pak jednal podle vlastních citů. Nečiní se spoluviníkem, tak jako tisíce jiných, kteří často jen z bezmyšlenkovitosti a z touhy po sensaci uvalují na sebe předsudky a pomluvou těžké karmy, které je pak vedou do oblastí, jichž utrpení a bolesti nebylo by jim jinak nikdy třeba poznati. Nechávají se tím zčásti již i na zemi zdržovati od mnohého skutečně dobrého. Při tom zameškávají nejen mnoho pro sebe, ale dávají snad v sázku vše, celý svůj život.

Tak tomu bylo při vzplanuvší nesmyslné nenávisti proti Ježíši Nazaretskému, jejíž vlastní důvod znalo jen několik zlomyslných křiklounů. Všichni ostatní se prostě jen vmýšleli v dokonale nevědomou slepou horlivost a křičeli s sebou, aniž se kdy osobně s Ježíšem sešli. Neméně ztracení jsou také všichni ti, kdo se od něho odvraceli na základě falešných názorů jiných lidí a jeho slovům pak ani nenaslouchali. Tím méně dali si práci věcného zkoumání, přičemž by konečně přece byli mohli poznati jejich hodnotu.

Jen tak mohla dozráti šílená tragedie, která s vypočítavostí obžalovala právě Syna Božího z rouhání se Bohu a přivedla ho na kříž! Toho jediného, který přicházel sám přímo od Boha a hlásal jim Pravdu o Bohu a jeho vůli!

Tento případ je tak groteskní, že se v něm s křiklavou zřetelností jeví veškerá omezenost lidí.

Lidstvo od té doby až po dnešní den niterně nepokročilo, nýbrž právě v tomto směru couvlo ještě dále zpět, přes všechny jiné objevy a vynálezy.

Lidstvo pomocí vnějších úspěchů pokročilo pouze ve vědychtivé domýšlivosti, která však právě plodí a zveličuje omezenost, ba jest vlastně vyslovenou známkou omezenosti.

A z této půdy, po dvou tisíci letech ještě úrodnější, vzešly dnešní názory lidstva, které působí rozhodně a zhoubně. Lidé, nic netušíce, zaplétají se do nich stále více k vlastnímu hroznému osudu.

Dosud si zřídka kdo ujasnil, kdo všechno si tak nesprávnými názory, i když často v dobré víře, přivozuje zlé účinky zvratného působení a prohřešuje se tedy proti Božím zákonům. Jest veliký počet takových lidí a mnozí jsou v netušené pýše ještě na to hrdí. Jednou musí však v mučivém zděšení uzříti Pravdu, která jest tak naprosto jiná, než dovedlo si ji představiti jejich přesvědčení.

Pak jest ovšem již pozdě. Vina, kterou na sebe uvalili, musí býti odpykána svízelným zápasem se sebou samým, což trvá často celá desetiletí.

Daleká a těžká jest cesta až k poznání, když člověk zameškal příznivou příležitost pozemského života a při tom dokonce chtěně nebo z neznalosti uvalil na sebe ještě novou vinu.

Omluvy nepadají zde na váhu nikdy. Každý může věděti, když chce!

Kdo se snaží, aby v postupu zvratných působení poznal Božskou spravedlnost na rozdíl od světských názorů, ten ať vyhlédne si k tomu nějaký příklad z  pozemského života a zkoumá při tom, na které straně jest skutečné právo a kde jest bezpráví. Denně naskytnou se mu četné příklady.

Brzo rozvine se mocněji a živěji jeho vlastní schopnost cítění, aby nakonec zavrhla všechny naučené předsudky chybných názorů. Tím vznikne cit pro spravedlnost, který se dovede spoléhati sám na sebe, protože v poznání všech zvratných působení přijímá vůli Boží, stojí a působí v ní.

1) bohužel
2) jeho
3) bohulibé
poselstvi/prednaska59.txt · Poslední úprava: 24.10.2015 11:29 autor: Marek Ištvánek