Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


poselstvi:prednaska67

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

poselstvi:prednaska67 [09.10.2014 15:21]
Marek Ištvánek vytvořeno
poselstvi:prednaska67 [24.10.2015 11:33] (aktuální)
Marek Ištvánek
Řádek 26: Řádek 26:
 A když jasnovidec nebo jasně slyšící chce jen vnikati do záhrobí a zanedbává proto své pozemské úkoly, tu zanedbává více než získává. Jakmile nadejde pro něho doba jeho záhrobní zralosti, ponese s sebou mezeru, kterou může vyplniti //jenom na zemi.// Následkem toho nemůže stoupati dále, zůstává až po jistý bod spoután a musí se vrátit, aby zameškané dohonil. Pak teprve může pomýšleti na opravdový, další vzestup. Také zde jest vše prosté a přirozené a vždy jest to pouze nutný následek toho, co zůstalo nazpět nesplněno a od čeho nelze nikdy odbočiti. A když jasnovidec nebo jasně slyšící chce jen vnikati do záhrobí a zanedbává proto své pozemské úkoly, tu zanedbává více než získává. Jakmile nadejde pro něho doba jeho záhrobní zralosti, ponese s sebou mezeru, kterou může vyplniti //jenom na zemi.// Následkem toho nemůže stoupati dále, zůstává až po jistý bod spoután a musí se vrátit, aby zameškané dohonil. Pak teprve může pomýšleti na opravdový, další vzestup. Také zde jest vše prosté a přirozené a vždy jest to pouze nutný následek toho, co zůstalo nazpět nesplněno a od čeho nelze nikdy odbočiti.
  
-Každý stupeň lidského bytí vyžaduje, aby byl skutečně prožíván s plnou opravdovostí a s plnou schopností přijímání dočasné přítomnosti. Každý nedostatek v tomto prožití přináší pak zviklání, které se při další cestě nutně stává stále citelnějším,​ až konečně přivodí trhliny a následkem toho i zřícení. Když se ovšem duch včas nevrátí a vadné místo novým prožitím nenapraví tak, aby bylo pevné a jisté. Tak jest tomu v celém dění. Bohužel člověk však přijal chorobný zvyk, že vždycky sahá daleko nad sebe, protože se domnívá býti něčím více, než skutečně jest.+Každý stupeň lidského bytí vyžaduje, aby byl skutečně prožíván s plnou opravdovostí a s plnou schopností přijímání dočasné přítomnosti. Každý nedostatek v tomto prožití přináší pak zviklání, které se při další cestě nutně stává stále citelnějším,​ až konečně přivodí trhliny a následkem toho i zřícení. Když se ovšem duch včas nevrátí a vadné místo novým prožitím nenapraví tak, aby bylo pevné a jisté. Tak jest tomu v celém dění. ​Žel((<​del>​Bohužel</​del>​)) ​člověk však přijal chorobný zvyk, že vždycky sahá daleko nad sebe, protože se domnívá býti něčím více, než skutečně jest.
poselstvi/prednaska67.txt · Poslední úprava: 24.10.2015 11:33 autor: Marek Ištvánek