Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

poselstvi:prednaska72

72. Žijte přítomnosti!

Pozorujeme-li lidi, nacházíme různé skupiny. Jedna skupina žije výhradně minulosti. To znamená, že začínají něco chápati teprve tehdy, když to minulo. Tak se stává, že se nedovedou radovati správně nad něčím, co se děje a také nepociťují celou váhu věci. Začínají o ní mluviti, blouzniti, nebo po ní truchliti teprve potom. A tím, že jen trvale o minulosti mluví, v ní si libují, nebo jí litují, přehlížejí vždy znovu přítomné dění. Teprve když toto zase zastaralo a zašlo, začínají je hodnotit.

Jiná část lidí žije opět v budoucnosti. Přejí si a doufají vždy jen v budoucnost a při tom zapomínají, že jim přítomnost tolik nabízí. Také zapomínají počínati si tak, aby jejich četné sny o budoucnosti mohly se státi skutečností.

Obě skupiny, k nimž patří největší počet lidí, ve skutečnosti jako by ani nebyly na zemi žily. Promarnily svůj pozemský čas.

Jsou také lidé, kteří při zvolání „žijte přítomnosti“ chápou něco zcela nesprávného. Domnívají se, že snad tím chci povzbuditi k užití a vychutnání každého okamžiku a vybízeti k jistému lehkomyslnému životu. Je dosti tlakových, kdo se tak nesmyslně potácejí životem.

Žádám ovšem tímto zvoláním bezpodmínečné využití každé minuty, avšak niterně, ne však povrchně a pouze zevně. Každá hodina přítomnosti musí se pro člověka státi skutečným prožitím. Utrpení stejně jako radost. Člověk má býti všemi svými smysly i myšlením a cítěním otevřen každé přítomnosti a býti tím bdělým. Jen tak má zisk z pozemského života, který jest tu pro něho předurčen. Ani v myšlenkách na minulost, ani ve snech o budoucnosti nemůže najíti skutečné prožití, které by bylo tak silné, aby vtisklo jeho duchu pečeť, kterou si bere s sebou do záhrobí jako zisk.

Nežije-li sebou přítomnosti, nemůže také dozráti. Zrání závisí od prožití.

Neprožíval-li v pozemském životě stále přítomnost, vrací se prázdný a musí takto zmeškaný čas proputovati ještě jednou znovu, protože při tom nebyl bdělý a nic si prožitím neosvojil.

Pozemský život je jako stupeň v celém bytí člověka. Tento stupeň jest tak veliký, že ho člověk nemůže přeskočiti. Nepostaví-li nohu na stupeň pevně a jistě, není nijak možno, aby mohl vystoupiti na stupeň další. K tomu potřebuje předcházející stupeň jako základ. Představuje-li si člověk celý svůj život z této Země zpět ke Světlu ve stupních vedoucích vzhůru, tu musí si ujasniti, že na nejbližší stupeň může vystoupiti teprve tehdy, když správně vyplnil předcházející a když na něm pevně stojí. Jest nutno vyjádřiti se ještě silněji. Teprve z dokonalého a bezpodmínečného splnění stupně, který jest třeba dočasně prožíti, může se vyvinouti nejblíže vyšší. Jedině prožití poslouží člověku k zralosti. Nesplní-li však člověk tímto prožitím stupeň, na kterém se nachází, nebude pro něho nový stupeň viditelným, protože k tomu potřebuje prožití stupně předchozího. Jen s výzbrojí tohoto prožití dostává se mu síly, aby poznal nejblíže vyšší stupeň a vystoupil na něj.

Tak to jde dál, od stupně k stupni. Chce-li hleděti jen k vysokému cíli a nedbá-li řádně jednotlivých stupňů, jež ho tam vedou, nedosáhne cíle nikdy. Stupně, které si ke vzestupu musí stavěti sám, byly by pak příliš vrtkavé a také příliš lehké a zhroutily by se při pokusu o vzestup.

Tomuto nebezpečí se však přirozeným děním předejde tak, že nejbližší stupeň může se vyvinouti vždy jen z dokonalého splnění stupně přítomného. Kdo nechce tedy zůstati státi půl svého bytí na jednom stupni a nevraceti se vždy znovu na týž stupeň, ten ať se nutí, aby patřil vždy úplně přítomnosti. Aby ji správně v sebe uchopil, ji prožil tak, aby z ní měl duchovně prospěch.

Nebude mu při tom chyběti ani na pozemském zisku, neboť jeho první výhodou z toho jest, že od lidí a doby neočekává nic jiného, než mu skutečně mohou dát! Tak nebude nikdy zklamán a bude v souladu s okolím.

Nosí-li však v sobě jenom minulost nebo budoucí snění, vypadne v očekávání velmi lehce z rámce své přítomnosti a ocitne se s ní proto v nesouladu. Tím trpí pak nejen on, ale i jeho bližší okolí. Ovšem, že má také mysleti na minulost a čerpati z ní naučení právě tak, jako sníti o budoucnosti, aby se mu dostalo pobídky. Ale žíti má v plném vědomí jen v přítomnosti!

poselstvi/prednaska72.txt · Poslední úprava: 09.10.2014 15:28 autor: Marek Ištvánek