Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


poselstvi:prednaska9

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

poselstvi:prednaska9 [06.10.2014 22:38] (aktuální)
Marek Ištvánek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +{{indexmenu_n>​9}}
 +====== 9. Dědičný hřích. ======
  
 +**D**ědičný hřích vzešel z prvního pádu do hříchu. Hříchem, tedy nesprávným jednáním, bylo příliš veliké pěstování rozumu. S tím bylo spojeno dobrovolné připoutání se na prostor a čas a v důsledku toho objevily se pak průvodní účinky strohé práce rozumu, jako ziskuchtivost,​ zkracování druhého, útisk atd. To mělo a má za následek mnohá jiná, v základě vlastně všechna zla.
 +
 +Tento postup nabýval ovšem u vyvíjejících se čistě rozumových lidí znenáhla vždy silnějšího vlivu na utváření hrubohmotného těla. Trvalým úsilím stále více jednostranně rostl přední mozek, vytvářející rozum. Bylo samozřejmo,​ že při plození tyto měnící se formy projevovaly se ve vývoji lidského těla. Děti přinášely si při zrození stále vyvinutější a silnější přední mozek. V tom však spočívala a spočívá i dnes vloha, čili nadání k rozumové síle, která převládá nade vším ostatním. Tato síla chová v sobě nebezpečí,​ že při plném probuzení připoutá nositele mozku nejen k prostoru a času, tedy ke všemu pozemsky hrubohmotnému tak, že nebude již schopen pochopiti jemnohmotné a čistě duchovní, nýbrž zaplete ho i do veškerého zla, které při nadvládě rozumu jest neodvratné.
 +
 +Dědičný hřích jest tedy přinášení tohoto dobrovolně vypěstovaného a zveličeného předního mozku, ve kterém tkví nebezpečí naprosté nadvlády rozumu se všemi neodvratnými zlými průvodními jevy!
 +
 +Jest to tedy tělesné zdědění té části, kterou podle jejího uměle vystupňovaného rozvoje označujeme jako velký mozek. Tím přináší si člověk při zrození nebezpečí,​ které velmi lehce může ho zaplésti ve zlo.
 +
 +To však nezbavuje ho zodpovědnosti. Ta mu zůstává, protože on dědí jen nebezpečí,​ ne hřích sám. Není nijak nutno, aby bezpodmínečně nechal vládnouti rozum a tím se mu podroboval. Může naopak veliké síly svého rozumu použíti jako ostrého meče a raziti si jím cestu v pozemském shonu. Tuto cestu ukazuje mu jeho cit, který se také jmenuje vnitřní hlas.
 +
 +Povznese-li se však rozum u dítěte výchovou a školením k neomezené vládě, spadá s dítěte část viny, nebo lépe řečeno zpětný odraz, jako následek zvratného působení a padá na vychovatele nebo učitele, který ji zavinil. On je od té chvíle připoután k dítěti,​ pokud toto nezbaví se omylu a jeho následků, i když by to mělo trvat staletí nebo tisíciletí.
 +
 +Co však činí takto vychované dítě potom, když se mu naskytne vážná příležitost k zahloubání se do sebe a k obratu, stihne ve zpětném účinku již jen dítě samotné. Takové příležitosti naskytují se mluveným nebo psaným slovem, otřesy v životě,​ nebo podobnými příhodami,​ které si vynutí okamžik hlubokého procítění. Dostaví se jistě.
 +
 +Bylo by zbytečno mluviti o tom dále. Ve všech vržených nových světlech mohla by to býti jen trvalá opakování,​ která se všechna nutně setkávají v jediném bodu. Kdo o tom přemýšlí,​ tomu záhy spadne závoj s očí. Rozřeší si tím v sobě mnoho otázek.
poselstvi/prednaska9.txt · Poslední úprava: 06.10.2014 22:38 autor: Marek Ištvánek