Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska11

11. Svatodušní svátky.

(24. května 1931)

Učedníci, očekáváte dnes ode mne slovo k pozemské slavnosti svatodušních svátků!

Ano, mají pro vás nastat svatodušní svátky, tak tomu chce Bůh! Avšak jenom pro ty, kteří se tomu v duchu otevřou. Svatodušní svátky, jaké až dosud nikdy nebyly! Není to však dnes, nýbrž v Den Svaté Holubice! Všechno, co vychází od Boha, se neřídí podle toho, jak se usnesli lidé. Lidští duchové to také nikdy nepochopí, neboť všechno to leží nad schopností chápání lidského ducha.

Tak se také stalo, že mohly vzniknout omyly a pokřivené pojmy o vylití Ducha Svatého! Pod pojmem vylití Ducha Svatého nesmí se rozumět, že tento Duch je dělen a vyléván, nýbrž že Duch Boží vylévá své vyzařování dolů na veškeré stvoření, při čemž Grál je prostředníkem!

V Den Svaté Holubice nechává Duch Boží pronikat aktem vůle osvěžující pohyb do stvoření. V tom spočívá možnost jeho zachování.

K tomuto ději dochází v té části Hradu, která tvoří hranici mezi Božským a čistě duchovním. Akt vůle Ducha Božího nabývá ihned tvar a vznáší se přitom jako Holubice nad Svatým Grálem! Současně se otevírá brána Hradu vedoucí dolů do stvoření, aby skrze ni pronikl tlak záření do všech částí světa.

To je ten okamžik, kdy se zde v pozemském koná slavnost. Ti, kteří jsou zde shromážděni, jsou při tom v jeho paprsku!

A přece mohou přijímat jen tenkrát, jsou-li i duševně pro to správně otevřeni! Jinak to proudí nad nimi, aniž se to dotkne duše, aniž najde vchod k těm, kteří pro to nejsou připraveni!

To pak budou vaše svatodušní svátky! A nad vašimi hlavami se budou vznášet plameny, které mohou být viditelné všem, jejichž duchovní oko smí prohlédnout.

Plný paprsek Světla zasáhne nejprve učedníky, neboť oni v sobě k tomu chovají sílu svým učednictvím.

Od nich přechází paprsek dále na nositele zlatého křiče a pak na lidi. V tom spočívá jeden z hlavních úkolů všech učedníků v jejich duchovním významu. Oni přijímají záření naplno a řídí je pak dále na pozemské lidi. Dělají to nevědomky. Poznají to teprve později.

Bylo by však omylem domnívat se, že učedník je zcela dokonalý ve všem, co dělá a říká. Učedník je učedníkem jen v tom úkolu, který ode mne obdržel. Jen v tom zůstává nedotknutelným, neboť jen pro to obdržel zvýšenou sílu, která mu dovoluje, aby se v této činnosti stal dokonalým, proto je i pro mne učedníkem jen při výkonu svého povolání. Jeho povinností však je snažit se vyvíjet vzorně i jako člověk.

Seřadí-li se různé činnosti všech učedníků k sobě, vznikne kruh, který smí být v tomto stvoření považován za dokonale působící a obsahující všechno pro toto stvoření.

Teprve v zachvívání tohoto kruhu spočívá pozemská dokonalost. A přece stojí každý učedník při tom sám pro sebe na svém místě! Ve svém působení je vždy oddělen od svých spoluučedníků! A také jen já sám mohu kruh uzavřít, mohu jej přivést k zachvívání v síle, která mi byla dána Bohem. Nikdy se nemůže učedník připojit ke svým spoluučedníkům a ti nikdy nemohou něco udělat pro něho. Jen kdo vzhlíží ve své činnosti ke mně, ten stojí správně! To je a zůstane živoucím zákonem, který spočívá v Božském jako samozřejmost vzhledem k celému stvoření i k jednotlivým lidem.

Tak je také nucen každý učedník respektovat činnost jiného spoluučedníka, pokud nechce sám zklamat! Musí se mu také bezpodmínečně a vzorně rád podrobit, bude-li někdy nutné, aby se některý z jeho spoluučedníků na něho obrátil při výkonu svého úřadu, aby mu poradil nebo ho dokonce pokáral v tom, co je nutno lidsky zlepšit. Avšak jenom v tom, neboť do výkonu jeho povolání nemůže žádný učedník svým spoluučedníkům mluvit. V tom je každý zcela sám odpovědný mně a spoluučedník se mu v tom nemůže přiblížit. Je třeba dělat rozdíl mezi učedníkem jako člověkem a učedníkem ve výkonu jeho činnosti!

A z kruhu učedníků vystupují nyní také postupně apoštolové!

Tím začíná výstavba nové doby! Jako jsou prastvoření vysoko v říši ducha vzory pro celé stvoření, jeden každý jako ideální postava pro zcela určitou věc a pomocník, takovými mají být apoštolové pro všechny pozemské lidi! Neboť veškerý pozemský život se musí nyní stát podle vůle Boží věrným zrcadlovým obrazem života v ráji! Je zaslíbeno a bezpodmínečně se splní, že také na Zemi bude všechno uspořádáno tak jako v říši ducha! Že tedy nyní také zde bude se konečně všechno zachvívat už jenom podle vůle Boží, že vše bude probíhat správně v zákonech stvoření! Jen v tom spočívá záruka vzestupu a míru, stejně jako radosti a štěstí! Tak to určil Bůh! A toto jeho pověření provádím, ať to lidé chtějí nebo ne, jsa sám se silou Boží, která je mi k tomu propůjčena! Která stojí nad veškerým stvořením! Tím kladu základy k tisícileté vytoužené říši míru, kterou také dokončím. Bude to ráj na zemi, který se bude zachvívat v prazákonech tohoto stvoření a který byl zaslíben těm, kteří budou smět ještě přežít soud!

Nic nezůstane v té podobě, jakou to má nyní. Do písmene se musí naplnit velké Slovo Boží: Všechno se má stát novým! Avšak také všechno, co se mělo vyvíjet zde ve světové obci Ephesus, neboť pod vlivem pozemského lidstva vznikly ze všeho jen nezdravé karikatury. Luciferův vliv tu vykonal své neblahé dílo! Pozemští lidé mu příliš ochotně podléhali!

Udržujte proto olej ve svých lampách! Budete jej potřebovat, když to budete nejméně očekávat. K tomu spěje nyní také to poslední, velké, jen zasvěceným pochopitelné dění! Naplňuje se mysterium návratu Syna Božího ke světovému soudu! Skutečně! Ježíš Kristus přichází v době konečného soudu opět v Synu Člověka IMANUELI. Je s ním spojen po dobu soudu, i v hrubohmotném těle zde na zemi! Je to tedy Syn Boží v Synu Člověka! Tím se naplňuje také každé slovo Božského zaslíbení, Syn Člověka přináší soud a přitom je Syn Boží v něm.

Lidský duch nebude moci nikdy tento děj pochopit. Skutečnost však bude vyciťovat!

Připravte se, neboť tato hodina je před vámi! A s ní přichází konečný soud! Nepřipusťte, abyste při tom byli shledáni zemdlenými! Má být pro vás svaté, že dochází k takovému nepochopitelnému dění. Každý den považujte dnes za drahocenný dar. Pak i ve vás nastanou svatodušní svátky! Radost i dík budou stoupat vzhůru z duší, které se mohly čistě vykoupat v žáru paprsku soudu, a radostné tvoření nastane na zemi, která se stane novou! Každé z vašich děl, všechno jednání, každé nadechnutí se stane vzýváním Boha v činu! A naplní se zaslíbení:

Podle jejich činů poznáte je! Buďte bdělí a modlete se, abyste i vy byli při tom!

sbornik1/prednaska11.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:50 autor: Marek Ištvánek