Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska16

16. Hora spásy.

Jak často bývá toto jméno vyslovováno lidmi, kteří se domnívají, že něco poznali! Má nadejíti také doba, kdy toto jméno bude rozšířeno po celé zemi.

Tím budou splněna zaslíbení, která mluví o milosti Boží, ale také o jeho neodchylné spravedlnosti. S touhou a nadějí, ale přece také i s obavou toužili lidé již po celá staletí po této době.

Ale jak to u lidí vždy bývalo a jak to až dosud jest, zformovali si z těchto slov sami obrazy budoucnosti, které byly příliš pozemské. Tyto obrazy nebyly ničím jiným, než výsledkem jejich vlastních přání a jsou proto daleko od každého skutečného dění a v tom, co očekávají, mají v sobě lidské požadavky, které vznikly z falešných představ přeceňování vlastní hodnoty a důležitosti.

Přeceňování sama sebe jest nyní více než kdykoliv dříve základním zlem u všech pozemských lidí! Je to silná udice, na které drží temno velikou silou všechny lidi, poněvadž zná jejich ješitnost a slabost, jejich duchovní lenost a pohodlnost. Temno vědělo, jaký tím vypěstovalo jed a jak zhoubné účinky to musí přinésti během času. Ale vědělo především i to, jak těžce právě toto zlo půjde vyhubit!

A tomuto zlu padlo také za oběť velmi mnoho povolaných. Povolaných, kteří kdysi jásavě složili svůj slib u stupňů Božího trůnu, když jim na jejich prosbu bylo milostivě povoleno, aby mohli sloužiti v nynější době zde na zemi a pomáhali urovnávat Světlu jeho cestu, která pro ně samozřejmě nemohla býti snadná.

A kvůli tomuto zlu stali se mnozí z nich také nenávistnými protivníky, poněvadž si ve svém pozemském očekávání představovali něco úplně jiného, než radostí naplněné působení. Oni se chtěli slunit ve Světle, chtěli, aby jen oni byli obdarováni a měli z toho pozemský užitek. Mnohostranné a významné duchovní dary jim nedostačovaly, poněvadž tyto dary měli oni sami vlastní námahou a vážnou prací rozvinouti tak, aby byly živé.

Nemysleli vůbec na to, že by oni sami měli skutečně pozemsky pracovat na sobě, nýbrž Světlo mělo sloužiti jim, když se přece uvolili, že budou ve Světlo alespoň věřit nebo je nechají v klidu jít jeho cestou, kterou kdysi slíbili urovnávat!

A poněvadž takový způsob splnění, který by byl podle jejich očekávání, není podle zákonů stvoření vůbec možný, tak naházeli na cestu Světla na této zemi hromadu bláta a špíny a naplnili ji obtížemi a překážkami nejrůznějšího druhu.

Ale zanechme těchto nečistých věcí a mluvme o Hoře spásy, která má býti východiskem, středem i konečným bodem všech pozemských splnění zaslíbení a konečně jím také bude!

Stánkem Božím zde na zemi má býti tato Hora, jak se to říká již po celá staletí ve všech zaslíbeních, která na to poukazují. Bude na to i nadále stále znovu poukazováno a zůstane to tak po celou dobu tisícileté říše. Může to tak zůstati po všechny časy na této zemi, pokud bude lidstvo ochotno skutečně žíti podle Slova.

Stánek Boží zde na zemi! Lidé, poznejte toto slovo v jeho pravém smyslu, aby vám přineslo spásu!

Ale vy jste je dnes pochopili zase již jen podle svého smyslu, ale ne tak, jak vám bylo dáno. Stánek Boží! Vy v tom vidíte opět již dnes něco úplně jiného, než jaké to skutečně jest, poněvadž již při vzniku tohoto pojmu se vaše vlastní přání nepozorovaně vplížilo do obrazu, který jste si udělali o tomto slově zaslíbení.

Dokonce i vy povolaní, kteří smíte bydleti na této Hoře, nedali jste ještě všichni vzniknouti pravému obrazu ve svém nitru! V dobré víře v sebe samy si to sice myslíte, ale není tomu tak! Jsou tu jen nemnozí, kteří jdou správnou cestou ve svém myšlení a jednání, pokud se jedná o tento pojem.

Stánek Boží zde na zemi! Těmito slovy si představujete Horu, tedy místo, na kterém spočinula noha Boží, aby se odtud mohla rozlévati jeho milost na všechno lidstvo, aby vám tím pomáhal, svou silou podporoval, udržoval a zachraňoval.

A v tomto pocitu vlastního blaha přicházíte sem a sluníte se v bohaté hojnosti jeho Slova, které smíte slyšeti každý den!

To nejlepší, co při tom děláte, je vaše snaha, abyste tyto hodiny ničím nezkalili. A když se vám to pak tu a tam někdy podaří, pak jste sami se sebou velmi spokojeni!

Ale … škoda, že se to podaří jen zřídka, velmi zřídka, neboť vlastní přání sedí ve vás pevně a jsou u každého jednotlivce více či méně skryty. Ale projevují se vždy při nevhodných příležitostech a to plnou a ničím nezeslabenou silou, poněvadž jim nekladete žádných překážek.

Říkám vám to všechno jen proto, abych vám pomohl, poněvadž výstrahy nejsou již na místě. Abych vám pomohl, abyste porozuměli mnohým účinkům, které vás nyní zasáhnou a které vás nyní zasáhnouti musí jako důsledek vašich vlastních přání zde na Hoře, jimiž se velmi často stavíte jako překážka provedení vůle Boží.

Nesvalujte proto vinu na jiné, když bolest zkruší vaše tělo nebo vaši duši, ale jděte do sebe a snažte se poznat, že to byla jedině vaše vina, která si vynutila tento zásah do vašeho klidu!

Zůstáváte příliš tvrdošíjně lpěti na tom, co vy sami považujete za správné podle nesprávného způsobu lidí a proto nepřijímáte do sebe dobrovolně všechno tak nutné nové, tím méně abyste je přetvořili v čin.

Hora má býti vybudována jako stánek Boží zde na zemi!

Vy to všechno berete příliš pohodlně. Chci vám to ukázati dnes jako obraz: Vy jste z toho chtěli udělat sídlo pro lidi a to tak, aby to zde na Hoře měli pokud možno co nejlehčí!

Takovým způsobem nepřipravujete stánek Bohu, nýbrž jen lidem! Tak mnohý obyvatel Hory žije tu s tolika vlastními přáními, že je k tomu zapotřebí veliké shovívavosti, aby tento druh lidí nebyl poslán pryč.

Z počátku nejsou tato vlastní přání vůbec viditelná a nikdo z lidí si je plně neuvědomuje. Ale časem se propracují a viditelně vystoupí na povrch. Ať již je to v jídle, v bydlení, v práci, nebo v poměru rodičů k dětem.

Probudí se tak přání mnohých rodičů, aby tu byla škola nebo dětská školka. Taková přání se sem na Horu vůbec nehodí, poněvadž všechno má býti nové a zde se jedná přece o staré chyby, které dosud sváděly lidi na mnohé falešné cesty, jejichž účinky je musí nyní zasáhnouti.

Rodiče prosazují svá vlastní přání, pokud se jedná o jejich děti, dokonce i zde na Hoře úplně bezmyšlenkovitě a bez ohledu na všechno ostatní, co se tu má jako forma vytvořiti napřed. Přirozeně, že jim při tom nechybí důvodů ku vlastní omluvě. O to se již postará vždy ochotně připravený rozum.

I zde je to tedy jen zřídka takové, jaké to býti má, a dokonce se zdá, jakoby se všechno zde na Hoře mělo dělati k vůli lidem, a pro člověka!

Ale to právě býti nesmí! Člověk si o tom již zase utvořil nesprávný obraz. On nechce sloužiti celým svým bytím, nýbrž má býti slouženo jemu, pozemsky dokonce v první řadě!

Zase to všechno pomalu obrátil a poněvadž jde po nesprávné cestě, musí býti přirozeně nespokojen s mnoha věcmi, poněvadž to je účinek jeho cesty a nemůže býti vůbec jiný.

Ve svém nitru bude napadati také nejdříve ty, kteří se při splnění svých povinností poctivě snaží utvářeti všechno nové! Postaví se proti nim nervosně a podrážděně, když ne dokonce nepřátelsky, poněvadž nejdou stejnou cestou s ním a které by se on tak rád držel, … poněvadž je to cesta vlastních lidských přání!

Tedy to, co právě na Hoře býti nesmí!

Ale i kdybychom nepřihlíželi k tomu, že každý povolaný se má snažit, aby vytvářel nové, nejdříve v sobě a na sobě samém a zanechal všechno staré za sebou, tu přistupuje zde k této samozřejmě předpokládané nejvyšší povinnosti ještě něco jiného. Tato nejvyšší povinnost je požadována v zostřeném měřítku a jako bezpodmínečný požadavek od každého, kdo se chce připojiti k těm, kteří jsou zde na Hoře, aby splnili svůj úkol tím, že zde na Hoře vybudují stánek Boží!

Stánek a místo, kde se vůbec nemůže a nesmí zachvívati nic jiného než vůle sloužiti Bohu a toto chtění přeměniti také v činy!

V této věci není vůbec ani možno mysliti nesprávně. Kdo si o tom může ještě dělati mylné a nesprávné představy, ten celou věc vůbec ještě nepochopil.

Sám se tím vyřazuje, jako je tomu při každém selhání ve stvoření!

Nikdo nebyl ponechán v nejistotě, o co se jedná, ale zkoumejte se přesto sami a uvidíte, že ve skutečnosti jen nemnozí odpovídají tomu, co bylo od nich požadováno nebo na to vůbec ani nemyslí!

Jsou tu zajisté již někteří, kteří se o to velmi vážně snaží! A těch několik povolaných drží celou tu stavbu, zatím co ostatní se postavili daleko stranou. A právě těch několik, kteří se snaží, aby sami nejen správným způsobem žili a působili, nýbrž aby také ještě vyrovnali a doplnili to, v čem ti druzí pochybili, jeví se býti všem, kteří se s nimi souhlasně nezachvívají, jakoby jednali nesprávně, pociťují je jako tlak a podrobují je své kritice.

Ano, jsou tu někteří, kteří stojí správně a kteří jednají správně, ale není jich mnoho!

Bezpochyby si nyní každý sám o sobě podle lidského způsobu myslí, že právě on k nim patří! Raději si to nemyslete! Bude to naopak mnohem lepší, když si budete myslet, že k těm několika nepatříte! Neboť to je právě zvláštní vlastnost těch, kteří stojí nesprávně a lpí na všem starém, že si sami o sobě myslí to nejlepší a jiné označují na méněcenné.

Pravím vám, že těmto se zle povede a že jim bude vzato všechno, čemu dávali přednost před pravou službou a co jim překáželo, aby se mohli správně vřadit.

Vy, kteří se snažíte obklopit vlastními přáními, ať již to děláte z lásky, která není pravou láskou, nýbrž jen sebeláskou, sobectvím nebo opičí láskou, jak se to lidově říká, nebo z oblíbeného zvyku, či pod tlakem pokřiveného rozumu, mějte se na pozoru! Neboť odplata přijde na vás a na vaše slabosti, které jste nechtěli odložit! Způsobí vám to nyní více bolesti, než vám mohlo přinésti přechodně vaše dobrovolné sebepřemáhání.

Vy jste ještě ani zdaleka nepoznali celou velikost dění a jeho nesmírnou vážnost, tím méně abyste ji pochopili!

Kdo smí bydleti na této Hoře, která se má státi stánkem Božím, ten si musí napřed ujasnit, jaké jsou jeho povinnosti, které převzal na sebe tím, že zde smí bydleti! A také každý, kdo touží po tom, aby sem na Horu ještě přišel. Je to tak důležité, abyste to všechno viděli jasně, že to pravděpodobně ani netušíte, poněvadž jinak byste byli jiní ve všem, co myslíte a co děláte!

Kdo bydlí na Hoře, ten má také povinnost, aby se podvolil a podřídil jejímu tlaku a přijal ho jako obsah celého svého života a usiloval o jeho bezvýhradné splnění tím, že všechno jeho myšlení, uvažování i jednání, ba celý jeho život smí sloužiti již jen jedinému účelu: Ve všem uctívati Boha a všechno vytvářeti jen ku cti Boží!

Každý záběr lopatou, každý pohyb rukou a každé slovo se musí proměnit v píseň chvály na nepochopitelnou lásku Boží! Ba ani každá jednotlivá myšlenka nesmí býti jiná!

Ale vy jste z toho učinili pravý opak a všechno to veliké a vznešené, co vám bylo darováno, strhli jste vždy dolů do pozemských malicherností!

Samo bydlení na této Hoře je přece splnění vašeho přání a vaší prosby. Je to milost, které si dnes ještě vůbec nejste vědomi, neboť jinak byste přestali obtěžovati jiné spoluobyvatele Hory svými malichernými vlastními přáními.

Vy nevíte nic o všech těch darech, které každý den dostáváte, poněvadž je často nemůžete vidět svým pozemským zrakem a nemůžete je uchopit do pozemských rukou.

Bezpočet věcí mohl bych uvésti jako důkaz, že opravdu nemáte ani potuchy, jak to zde ve skutečnosti býti má a jaké to také býti musí, když chcete zde na zemi zbudovati stánek Boží.

Vy musíte tato místa posvětit tím, že přeměníte celé své bytí! Vy sami to musíte učinit vším, co myslíte a co děláte! A kdo bude v této věci váhat, jako se to často děje každý den, tomu budou jeho chyby počítány dvojnásobně, poněvadž za účelem usnadnění jeho splnění byly mu dány milosti tak vysokého druhu. Tyto milostivé dary měl rozvíjeti ku blahu lidstva, ale ne za tím účelem, aby získal co možno nejvíce výhod pro sebe a pro ty, kteří jsou kolem něho a zajistil jim podle svého názoru pohodlný život.

Každý se musí úplně změnit. Za tím účelem jsem vám dal také všestranné pozemské příležitosti, abych vám pomohl, ať již to bylo společným stravováním nebo jinými společnými věcmi!

Tato zařízení neměla sloužiti vaší pohodlnosti, nýbrž k usnadnění obnovy každého jednotlivce pospolitým životem! Bylo to přesně vyměřeno a stanoveno takovým způsobem, aby to mohlo každému člověku usnadnit jeho obnovení.

Ale místo toho, aby tyto pomoci byly vděčně přijaty, aby byly poznány jako takové, aby se lidé jejich pomocí vzdělávali a vyvíjeli, aby započali se vzestupem z jedné vyrovnané úrovně, aby se propracovali k pochopení těch, kteří svým druhem jim dosud byli cizí, – povstala a rychle všechno pronikla opět vlastní přání v nejrůznějších podobách. Tato přání vzala na sebe formu stížnosti nebo prosby, ba dokonce i požadavků. Krátce řečeno, všechno bylo považováno za zvýšení lidského pohodlí nebo hodnoceno jako zlevnění, ale nebylo toho použito k nutné sebevýchově!

Všechno se mělo stále jen točit kolem pozemského blaha a pohodlí jednotlivců. A to zde, na Hoře spásy, na které mají připravovati stánek Boží povolaní z pozemských lidí, tedy již vybraní a vyzdvižení a to svým vzorným životem.

Vidíte sami, jak tento smysl byl již částečně znehodnocen a tím také ono místo, které musí býti bezpodmínečně jako nejčistší na této zemi a již nyní jím také býti mělo. Vidíte je pokřivené a zakalené, a vynořením vlastních přání a vlastního chtění opět otrávené.

Tak se nemůže státi východiskem a vzorem pro všechno pozemské působení! Ale přece to všechno bude splněno, i kdyby se všichni, kteří tomu překážejí, ve zvratném působení svého falešného chtění a zvráceného jednání sami vyřadili a museli tuto Horu opustit.

Pomyslete na to, že já sloužím mezi vámi a s vámi všemi, abych dosáhl svého splnění.

Sloužím Bohu Otci se vším, co jsem! Tak musíte chápat můj pozemský život a mne samotného! Nesmíte si činiti ze mne snad nějakou modlu, neboť to by bylo nesprávné a mne by to jen skličovalo a působilo by mi to překážky!

Mé celé působení není nic jiného než služba! Proč vy nechcete učiniti totéž?

Kromě toho není vzdání se vašich starých zvyklostí a nesprávných pojmů pro vás ani žádnou obětí, nýbrž je to pouze k vaší spáse a přinese vám to duchovní zisk!

Proč nedbáte na tuto pomocnou ruku lásky?

Oné ruky, která vám chtěla poskytnouti oporu v tom všem, co tu bylo zařízeno, aby tím bylo ulehčeno uzrávání vašeho ducha. Ale vy jste to všechno přijali jen jako pozemsky tělesnou pomoc a proto jste ji také chtěli podrobiti své rozumové kritice!

Vy bláhoví, co všechno jste tím již zase promarnili a jak jste si tím svou cestu opět ztížili.

Ale nyní to již brzy propukne a rozpoutá se nad vámi! Nebudu se snažit to zadržet, ale pozdravím to s radostí, když ti, co pak zbudou, v čisté radosti a v pokorné horlivosti vybudují konečně to, k čemu již odedávna byli povoláni: Stánek Boží zde na zemi! Na půdě, kterou svým vzorným pozemským životem ve své službě posvětí!

Sloužíte nejen svou prací, nýbrž také způsobem života ve své rodině, jak se chováte ve společném životě a vzájemné družnosti, při setkání s lidmi a při jiných schůzkách. Krátce řečeno, sloužíte ve všem a se vším, cokoliv myslíte a děláte!

Na jedno však při tom nikdy nezapomínejte: Vy sloužíte Bohu, nikoliv sobě nebo těm, které máte rádi!

Ještě jednu radu chci vám dáti pro tu dobu, která je před vámi, abyste si mohli ujasniti ještě všechno to, co vám chybí:

Živá, sloužící láska, pravá věrnost, která myslí převážně na jiné, ochota ku pomoci a zapomínání na sebe sama. To je ono, co vám dosud chybí ve společném soužití na Hoře.

Neohlížeti se vpravo ani vlevo, nepachtit se po tom, co je krásnější a pohodlnější, netoužit po vysokých poctách, nechtít zaujímat význačné postavení – takový musí býti šat těch, kteří chtějí žíti na Hoře.

sbornik1/prednaska16.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:50 autor: Marek Ištvánek