Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska18

18. Všechno musí býti nové.

Vy nositelé kříže Svatého Grálu, na vás se musí Slovo naplniti nejdříve! Vy máte jíti před celým pozemským lidstvem jako zářící vzory pro všechno, co člověka na této zemi zaujímá.

Slovo se naplní na vás, jestliže jste je vy sami dobrovolně již nesplnili! To znamená, že není ponecháno vašemu chtění, kdy byste chtěli toto Slovo splnit, ale že je vám určena doba, kdy musíte býti hotovi a připraveni ke službě v tomto lidstvu podle vůle Boží. Ale připraven ke službě může býti jen ten, kdo se v sobě a na sobě stal úplně novým a všechno staré zanechal za sebou!

Tím se na vaše bedra klade plášť ohromné zodpovědnosti, který má býti vaší ozdobou před celým světem, ale který také zatlačí dolů a zadusí toho, kdo nebyl ochoten zanechati všechno staré za sebou.

Vy musíte! Toto slovo má pro vás ve svém účinku cosi, co ještě nemůžete pochopit, protože to pochopit nechcete. Ale ono bude lidem s dostatečnou vážností teprve vštípeno a vtlučeno, neboť ono rozdrtí železnou mocí všechno, co by se proti němu chtělo vzpírati nebo co by mu jen odporovalo.

Vy jste dosud nikdy nepoznali mohutnou závažnost všemohoucí Boží vůle, poněvadž čas k tomu nyní teprve přijde. V ní není vůbec žádného vyhnutí před tímto jediným, vám nyní úplně novým slovem: „Vy musíte!“

Nebudete moci odbočiti ani vpravo, ani vlevo, jako jste to dělali dosud, nýbrž musíte se skloniti před tím, který jest silnější než vy a skrze něhož jste vůbec mohli teprve vzniknout!

Ale je to k vaší spáse, k vašemu blahu a k vašemu štěstí. K tomu nevede žádná jiná cesta než ta, že vy sami se skloníte a budete se učit, jak musíte žíti v tomto stvoření.

Abych vám to ulehčil a usnadnil, poskytl jsem vám příležitost, abyste se tomu mohli učiti zde na Hoře.

Mělo vám to pomoci k takovému společnému uzrávání a zachvívání, jež má za následek nutnou harmonii, která podporuje podle prazákonů stvoření všechno dobré. Byla to láska, která vám poskytovala takové možnosti, aby toto dobrovolné zachvívání v harmonii vás uchránilo ještě před mnohým zlem.

Nabídl jsem vám to v lásce a mnoho jsem se při tom naučil. Musel jsem se mnoho učit a při tom jsem se zármutkem poznal, co všechno musí ještě lidi zasáhnout a jak neuvěřitelně těžké musí býti tyto zásahy, než budou takovými, jakými v poměrně krátké době býti musí.

V tomto společném životě, který jsem vám poskytl a umožnil, který jsem se snažil vytvořit jako přechodné prožívání a k uzrávání pro novou dobu, mnozí z vás se křečovitě snažili podržeti všechno staré.

Vy jste vůbec nepoznali skutečný a vlastní smysl toho všeho, co se vám tak lehce nabízelo, poněvadž jste o tom přemýšleli jen povrchně, jak to často činíte ve své navyklé lidské krátkozrakosti. Ale neměli jste v sobě ani potřebnou důvěru, která by již dávno musela býti ve vás živá, aby vám pomohla dostati se přes takové obtíže lidských slabostí. Podal jsem vám ruku, abych vás pozvedl ze starého!

Ale mnozí mi to stále malichernostmi ztěžovali. Nechtěli jste se chopiti ruky, kterou jsem vám podával k tomuto přechodu.

A přece bylo to všechno jen prostředkem k tomu účelu, abyste získali mnoho pomocí, které by vám mohly přinésti požehnání. Ale vy jste se na to všechno dívali tak, jako by to mělo všem zúčastněným přinášeti jen pozemský užitek! To byla veliká chyba. Ona také připravila ještě v posledním okamžiku o nenahraditelné poklady všechny, kteří takto smýšleli!

Chtěl jsem, abyste si tím snáze zvykli na pojem slova „musíte“ a pochopili, co vlastně znamená, ale především abyste se do toho dobrovolně sami vžili, aby mohlo přejíti kolem vás mnohé, co brzy bude muset zlomit všechnu tu strnulost lidského chtění, na kterou si člověk vůči svému Stvořiteli tak lehkovážně zvykl.

Škoda, že se mi to nepodařilo u všech, nýbrž jen u těch, kteří se tomu podřídili z lásky k velikému úkolu bez reptání a tím … mohli silně vnitřně růst a uzrávat.

Přinese jim to bohaté ovoce a to nejen duchovně, ale také pozemsky.

V nitru jiných však vyvstávalo občas tiché reptání, poněvadž všechno jejich myšlení při tom směřovalo jen k pozemským věcem. Vím to velmi dobře, ačkoliv se mnou o tom nikdo nehovořil.

Nepoznali můj skutečný úmysl, který jsem tím sledoval, protože mne ještě dobře neznají, ačkoliv všichni musí vědět, že se snažím v mnohých věcech v pravý čas odvrátiti od nich mnohé starosti.

Nebylo možno dosáhnouti mezi vámi všeobecného společného zachvívání. Z toho důvodu dnes ruším své někdejší přání, které jsem vám svého času oznámil, abyste využili všeho, co se vám zde na Hoře nabízí, jako bylo zhotovování oděvů, péče o zuby a podobně. Vy se totiž domníváte, že se tím měla prokazovati služba jen vašim spolubližním, nikoliv vám.

Brzy bude v lidech otlučeno a osekáno všechno staré, co nechtěli odložiti dobrovolně. K tomuto starému náleží tak mnohé, o čem byste to ani neřekli. Také v této věci si to děláte opět příliš snadným a pohodlným, jak to bylo u lidstva dosud vždy zvykem.

Ale tentokrát se mýlíte v každé takové naději, i kdyby se týkala sebe nepatrnější věci. Nic ze starého nemůže již proklouznout, neboť tu jde o cosi vyššího než o lidsky strnulé vlastní chtění, které si lidé během tisíciletí osvojili. Ono padne se vším, co k němu patří! Bude toho mnoho, neboť je v tom zahrnuto všechno, na co si člověk dosud činil nárok. To všechno je nutno označiti slovem „staré“.

Ze Světla přijde úder! Čím pevněji ještě člověk lpí na tom či onom, čím křečovitěji se toho drží, tím více zranění při tom utrží. Toto nesprávné musí přece v každém případě od něho odpadnouti pryč, jakmile nadejde určitá hodina. Není žádné další čekání, žádné váhání a žádné láskyplné pomáhání: neboť pro vás již staré zašlo!

To jest příkaz stvoření, který spočívá v samočinném působení uzrávajícího stvoření. Ale vy budete při tom bezpodmínečně zasaženi napřed. Budete tím posíleni nebo zraněni, zcela podle toho, jak se vy sami zachováte vůči tomuto příkazu, který se nyní stal mohutnou silou v neovlivnitelném konečném splnění.

Kdo se neuvolnil a neoprostil ode všeho starého svým svobodným chtěním a koho může toto staré ještě držeti v poutech a překážeti mu při bezpodmínečném vzniku všeho nového, ten bude ode všeho násilím odtržen bez ohledu na to, o co se jedná. Není ničeho, co by tomuto příkazu nepodléhalo.

Prožijete to na sobě a nesmíte pak také naříkat. Koho to zasáhne příliš bolestně, zavinil to ve svém nitru sám. A kdo nechce upustit od starého a je s ním ještě pevně spojen, bude muset býti nakonec i s ním rozdrcen.

Člověk bude nyní buďto povznesen vzhůru jako volný a oproštěný ode všeho starého a bude státi jako nový člověk ve vůli Boží, nebo musí klesnouti dolů současně se vším starým, které zajde.

Staré zašlo! V tom je rozsudek a současně splnění. Všechno musí býti nové! V tom spočívá donucení, ono lidstvu dosud neznámé „musíš“, které jest nyní dáno Bohem jako podmínka.

Nemůžete se do těchto slov ani dostatečně zahloubat a ponořit. Je to můj volající hlas, který vychází z obavy o vás. Znám vaši povrchnost v těchto věcech. Ale v tomto případě je neodpustitelná. Vzchopte se proto a ujasněte si se vší vážností, co v těchto slovech spočívá.

Toto dosud neznámé „musíš“ je pro člověka na zemi v první řadě ono veliké „nové“! Je nad něho nyní do pozdějšího stvoření dosazena vyšší vůle, která působí přímo a donucujícím způsobem. To je něco tak nového, že se tomu člověk bude chtít postavit na odpor, poněvadž byl zvyklý každé své jednání nebo opomenutí zařizovat podle toho, jak on si dosud myslel, poněvadž se domníval, že on je „pánem“ stvoření a nosí jeho korunu.

Toto „musíš“ je vůbec pravé jádro všeho nového! Poněvadž vynucuje a přináší s sebou všechno ostatní jako úplnou změnu všeho stávajícího.

Dosud nikdy nebylo tomu v pozdějším stvoření tak, jako tomu bude nyní. Že staré zašlo, znamená, že vy lidé jste vyděděni! Zbaveni dědičné moci, která vám v tomto pozdějším stvoření byla dána. Poprvé platí nyní pro všechny lidi: Vy musíte! Kdežto dosud platilo: Vy máte!

A jedině tím se stalo již všechno také novým a jedině tím se také všechno změní a musí se obnovit. Všechno bude jiné, než tomu bylo dosud. Takový je stav věcí.

Chtěl jsem vás k tomu vésti v lásce, chtěl jsem vás pečlivě uvést do nového způsobu, abyste dobrovolně a radostně vybudovali v sobě již nyní pravou půdu pro nutnou přeměnu, která se vděčně podřídí vůli Boží.

Chtěl jsem, abyste tuto přeměnu prožili bez bolesti a tak, že by vám ještě způsobila radost místo bolesti, kdybyste v dobrovolném spoluzachvívání již jako vědoucí nepociťovali žádné donucování, které by se na vás muselo tísnivě položit, pokud byste chtěli zůstati připoutáni na staré a náhle se rozpomenuli, že tomuto lidstvu bylo přece dáno na cestu svobodné chtění.

Pravím vám, že to bylo! Lidstvo nedbalo na povinnosti, které vyplývají z této milosti svobodného chtění a všechno, co mu tím bylo podřízeno, jen zotročovalo, nesprávně vedlo v mylné domněnce svého panství, které vůbec neznalo svou říši a své vlastnictví.

Celé pozdější stvoření křičelo pod tíhou lidské domýšlivosti, poněvadž lidé se považovali za střed veškerého dění a nechtěli se podvolit a sami se vřadit do celku a postavili se do stvoření jako rušivá překážka a jako svéhlaví tvorové.

Lidstvo je zbaveno veškeré své moci, pokud se radostně a ochotně nevřadí do záchvěvů, které Bůh vložil do svého stvoření! Neboť jen když se vpraví a vřadí do tohoto stvoření, může se státi skutečně velikým.

A zde v tom malém světě na Hoře, který jsem chtěl mírně zvyknout na toto nové, pro člověka dosud úplně nepochopitelné, že se totiž musí podřídit všemohoucí vůli Boží jako všichni ostatní tvorové, tedy i zde vyšlehovala ještě často strnulost malicherné svéhlavosti toho druhu, který byl tak zhoubným a zkázonosným pro pozdější stvoření.

Lásku viděti nebylo, poněvadž napřed se vzchopila sebeláska a snažila se protlačiti do popředí a hledati tam výhody pro sebe.

Každý byl ochoten vykonati veliké věci. Ale ty malé, ze kterých ty veliké mohou teprve vzniknout, to bylo pro mnohého příliš těžké. Hlavní kořen své duše chtěl člověk již zakotviti v nové půdě, ale mnohá drobná a vedlejší vlákna zkoušel při tom ponechati ve staré půdě.

Ale to by nemohlo býti nikdy zdravé a také by z toho nic zdravého nevzniklo, neboť by musel brzy hlavní kořen zase onemocnět.

Strhávám nyní opět tento most, který jsem vám chtěl nabídnout pro novou dobu, abyste mohli toho starého a dlouho navyklého zanechat bez bolesti! Vy jste se ovšem nechtěli postavit úplně otevřeně proti mému přání, ale podle lidského způsobu hledali jste pro sebe nějakou vytáčku, a obrátili jste svůj tichý odpor proti těm povolaným, kterých jste se měli přidržet. Projevilo se to vaším protismyslným požadavkem, aby tito povolaní se téměř přes noc stali dokonalými, aby ve vašich očích nalezli milost.

Jsou ovšem někteří, kteří chovají již předem nedůvěru vůči všemu, co se jim zde na Hoře podává, nebo se domnívají, že by měli míti zvláštní pozemské výhody, když se tomu podřídí!

Ale že všechno, co tu bylo zařízeno, má mnohem vyšší a pro vás také mnohem cennější cíle, to vám nepřišlo na mysl. Neuvažovali jste ani o tom, že sebepřemáhání přináší v první řadě užitek jen tomu, kdo sebe sama přemáhá.

To ovšem mnohý z vás nebyl ochoten, nebo si závistivě myslel, že by z jeho práce mohl míti užitek někdo jiný! Jak malé a podivně malicherné se to jeví. Při tom všem, co velikého se tu na Hoře každý den a každou hodinu odehrává. Chtěli jste smlouvati o malichernosti, zatím co jste trvale zahrnováni nezměrnou hojností.

Proto tedy strhávám dnes tento most. Vy všichni, kteří jste po něm ještě nechtěli jíti v radostném spoluzachvívání a součinností na velikém, stojíte nyní na druhé straně toho, co je zčásti již nové a musíte se nyní pokusit dostati se jediným skokem přes tuto propast, která leží mezi starým a novým!

Ani při největší námaze nepodaří se to nikomu tak, aby se při tom nyní více či méně neporanil. Vždy podle toho, jakým se při tom ukázal. Je docela možné, že nového nedosáhne a zřítí se do propasti. Já jsem vám podal ruku, abych vám pomohl. Ne všichni z vás se jí s díkem uchopili.

Budete se chtít utěšovat tím, že to přece byly jen maličkosti. Ale ani ta nejnepatrnější ze všech maličkostí nebude vpuštěna do nového. Také na to si budete muset zvyknout, neboť v budoucnosti nebude již žádných maličkostí, nýbrž bude jedině správné nebo nesprávné. Nebude záležeti na tom, zda to bylo veliké nebo malé, neboť obojí porušuje harmonické zachvívání ve stvoření.

I když si nyní řeknete: „Kdybychom byli věděli, že se jedná o takové věci, byli bychom v každém případě všechno s radostí splnili, neboť přece již dlouho čekáme na to, abychom své veliké dobré chtění mohli prokázati jednou činem!“ – pak uvažujete nesprávně.

V dobrovolném činu spočívá pravá ryzost! Jedině to má pro vás cenu a může vám skutečně pomoci a přinésti užitek, když se snažíte dobrovolně a v radostném spoluzachvívání povzbuzovati výstavbu!

Kdybych byl podal předem vysvětlení o smyslu a účelu svého přání a o důsledcích jeho splnění, které vám to přinese, pak byste z toho nemohli míti žádný užitek, poněvadž vaše jednání by pak bylo rozumově chtěno. I když by to bylo v dobré vůli, přece by to bylo jen rozumové jednání. Nemohlo by to vejíti do vás jako nový druh vaší povahy v dobrovolném jednání a nebylo by to již ani samozřejmé při všem tom vědění, které jste již směli přijmout. Nebylo by to pravé a ryzí a zůstávalo by to stále falešným. Mezi znovuzrozenými lidmi zde na Hoře musí však býti všechno ryzí a pravé.

Tak se odlučuje pravé od nepravého vždy samo sebou svým vlastním myšlením a jednáním a když pak přijde paprsek soudu, smete pryč všechno, co je nepravé. Odstraní to a zničí, poněvadž to patří ještě ke starému, které musí pro vás býti již minulostí a sem již vůbec nepatří.

Pak již nepomůže žádný nářek ani prosby, poněvadž je to všechno jen důsledek vlastního chtění. Také každý nedbalý a povrchní je jen sám vinen, poněvadž se nesnažil s větší silou pochopiti hluboký smysl.

Ale ještě jednu pokladnici jsem vám tím otevřel a vy jste si z ní mohli vrchovatě naplniti své kapsy. Také kolem ní šli někteří z vás pohrdavě ve falešné domýšlivosti nebo pohodlnosti.

Byla to ovšem největší chyba, kterou mohli udělat, neboť promeškali mnoho, velmi mnoho, co by jim bylo prospělo a toto zameškání může ještě přivoditi jejich pád. Tím se opozdili a zaostali ve svém vývoji a budou nyní muset vyvinout mnohokrát více síly, aby si ještě v posledním okamžiku vybojovali to, co takto ztratili.

Ve společném soužití byla vám často poskytnuta příležitost, abyste svým zásahem pomohli druhému nebo pomáhali při všeobecně užitečných pracích, které je nutno vykonávat všude, kde žije tolik lidí pohromadě, ale má z nich konečně prospěch i každý jednotlivec. Ať již to byly práce při úpravě cest nebo v hospodářství.

Bylo dosti práce pro všechny. A v dobrovolné ochotě ku pomoci pro všeobecné blaho není žádného rozdílu a nezáleží na tom, jaké vzdělání kdo má. Je to přece ozdobou každého člověka a nikdo při tom neztratí nic ze své důstojnosti.

Naopak. Čím výše chce býti člověk pozdvižen, tím ochotnější musí býti sám ku pomoci všeho druhu. V těchto příležitostech jsem vám nabídl neocenitelnou pomoc!

Muži měli příležitost pomoci při hrubých, ba i těch nejhrubších pracích, pro ženy tu bylo vždy přiměřeně lehčí zaměstnání. Kdo se dobrovolně chopil této práce, u toho mohla býti rozuzlena stará a silná vlákna zlých zvratných působení z minulosti, takže stojí tu nyní osvobozený a volný na počátku své činnosti a může navázati nové silné spojení s vlákny, která přicházejí shůry a udržují, povzbuzují, povznášejí a posilují.

Ale při tom získal nejen duch, nýbrž také tělo! Bylo oproštěno a zbaveno mnohého, co je zatěžovalo a mnohé bylo zase nově vybudováno, poněvadž jedině v činnosti a v pohybu může přijíti veliká pomoc, jak to z Poselství velmi dobře víte.

Jsou přece mezi vámi již také mnozí, kteří to mohli velmi zřetelně a viditelně prožíti na sobě a vděčně se z toho radují.

Kdo sám nechce pomáhat, tomu také nemůže býti pomoženo. Proto se také nemohlo těchto láskyplných milostí dostati všem, poněvadž jsou mezi vámi někteří, kteří ve svém nesprávném myšlení, ba i domýšlivosti, chodili kolem těchto stále se naskytujících příležitostí bez zájmu a lásky v srdci, nebo jadrněji řečeno, kteří se z práce „ulili“, když k ní nebyli donuceni. Také pohodlnost má na tom veliký podíl.

Ale převážně je to zaviněno domýšlivostí, kterou jsem ve svém Poselství zavrhl jako největšího nepřítele a dosti zřetelně odsoudil. Ale ona se objevuje vždy v nové formě a není proto nikdy za domýšlivost považována právě těmi, kteří se jí dali zotročiti.

Ti však již dostali mzdu za své nesprávné jednání, neboť jejich duchovní vývoj zůstal daleko pozadu za oním stupněm, kterého vlastně měli dosáhnout, protože se sami vzdalovali od možností, kde byla pro ně připravena nejsilnější pomoc. To se bude nyní projevovat stále zřetelněji a brzy se bude muset ukázat tak, že to bude i navenek viditelné.

Kromě toho visí na nich ještě mnohá zlá karmická vlákna, která nyní pudí k nutnému odpykání, poněvadž nevyužili příležitosti k lehčímu, symbolickému rozuzlení, kterého mohli dosáhnout.

Láska byla ve všem, co se vám tu nabízelo a poskytovalo. Byla v tom hojnost bohatých milostí a jemné vedení, které vám mohu ukázati teprve nyní, když tento čas minul, aby každý mohl ještě poznat, co ve své lidské domýšlivosti promarnil nebo čeho již v pokoře nabyl.

Dříve jsem vám o tom nesměl nic říci, poněvadž všechno musí vycházeti z vlastního chtění, aby vám to mohlo přinésti takový užitek, který v tom spočívá. Dávám vám jen příležitost a ukazuji cestu. Rozhodnouti se musíte pak sami.

Odhrnul jsem vám nyní oponu. Nenechte tuto zkušenost přejíti kolem sebe bez užitku.

Ještě dnes chybí mnohému z vás správný pojem, jak vážně, jak nesmírně vážně máte přijímati můj volající hlas a každý tichý pokyn, který jsem vám dal. A jak veliké, neocenitelné hodnoty skrývá pro vás mnohé, čeho jste si vůbec ani nepovšimli.

Ale jednoho dne si to všechno náhle uvědomíte. Pak se ovšem nedá již nic dohonit a vy budete moci jen opožděně truchlit nad minutami, které jste promeškali.

S radostí jsem se díval na ty, kteří se snažili překonati v sobě starého, dosavadního člověka, kteří se chtěli společně zachvívat a přizpůsobovati se.

Budou to míti nyní lehčí, aby se vžili do toho nového. Neboť oni splnili z věrné lásky a při tomto splňování bylo v nich mírně a jemně všechno přebudováno a oni sami stali se novými. Budou stát připraveni k hodině, ve které ostatní s bědováním zajdou!

sbornik1/prednaska18.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:50 autor: Marek Ištvánek