Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska23

23. Proslov k zasvěcení chrámu.

Jedině dnes vám dám pravé nedotknutelné Slovo o právu a povinnosti člověka. Kdo si chce dělat právo na práva, ten ať si je napřed vědom svých povinností, neboť práva i povinnosti musí být v rovnováze, chce-li člověk prožívat svůj život tak, jak tomu chce Bůh.

Žádný člověk nemá soudit druhého, žádný člověk to také nemá od někoho jiného žádat!

Každý člověk má jít svou cestou a mluvit svou řečí, aby se nestal napodobeninou svého bližního!

Nikdo se nedívej na toho, koho shledáváš krásnějším než sebe, a nenapodobuj ho proto, neboť Bůh nestvořil žádného člověka, který by v sobě nenesl také krásu nějakého druhu.

Dávám vám nejvyšší přikázání, z něhož se musí všechna ostatní přikázání odvíjet:

Splňování povinnosti vůči Bohu!

Z toho vyplývá splňování povinnosti vůči bližním a splňování povinností vůči zvířatům a rostlinám!

Malý je člověk před svým Bohem a přemítá o povinnostech, které vůči Bohu má. Být přirozeným, přirozeně žít – v tom je splňování povinnosti.

Člověku jsou darovány vysoké ideály, dřímají v hloubi jeho duše. Probuďte je! Nepotlačujte každé hnutí, které vás chce oblažit. Je to začátek na cestě splňování povinnosti vůči Bohu; vede přes plnění povinností vůči lidem. Pomáhejte a podporujte svého bližního, tím splňujete to, co jste mu dlužni! Neboť vy, lidé, máte při svém putování dozrávat jeden na druhém! Nic vám nepomůže, jestliže nikomu neubližujete, jestliže se uzavíráte a utíkáte před lidmi. Promeškáváte tím svou povinnost! Bohatě však obdaruje nebe poznáním toho, kdo se s lidmi spojoval a zase se s nimi uměl rozejít, protože tím mohl prožívat při zpětném působení všechno, co potřeboval, a zároveň pomáhal druhému, aby pokročil dále.

Přijměte dary, které vám byly dány na vaši pouť, a dejte jim rozkvést. A kdybyste je shledávali nepatrnými ve srovnání s dary vašeho bližního, uvědomte si, že všechny mají stejná práva! Záleží jen na tom, jak jich využijete, k požehnání nebo ke škodě! I když se zdají být bezvýznamné, mohou i ve vaší ruce, pokud jsou správně použity, přinést daleko více užitku než dary, které se zdají být větší, které však nejsou plně využity. Každý nevyužitý dar či síla se stávají člověku osudnými!

Jedině člověk, který plní svou povinnost, má právo žít v tomto stvoření. On jediný má oprávnění k bytí!

Z nejvyššího přikázání lze vyvodit i příkaz:

Pěstuj krásu!

Krása spočívá v celém stvoření. Každý tvor ji nějak projevuje. Pouze jeden tvor ji nechal zakrnět: Člověk!

Přirozenost a krása jsou jedno! Krása není něco vyumělkovaného, vymyšleného, ona je a byla vždycky zde. Nemění se s přecházejícími časy, stojí mezi vámi vždy živá v nezměněné podobě. V tisícerých podobách a přece jednoduchá! Všude vám vstupuje do cesty. Vy lidé byste se z toho měli radovat, učit se z toho, měli byste ji v sobě nechat vyvstat tak, jak žije v každé rostlině, v každém zvířeti. Měli byste být krásní k poctě svého Stvořitele!

Neprocházejte kolem svých bližních, ať jsou jakkoli oškliví, a nemyslete si: Od tebe se nemohu nic naučit! Klidně se na ně jednou zadívejte, aniž se budete vysmívat jejich slabostem, a poznáte, že znetvořili právě to, co by bývalo mělo být určeno k tomu, aby je učinilo krásnými.

Buďte bdělí ve všem, co se nabízí vašim očím!

Nechci vám dosazovat žádné soudce, kteří mají rozhodovat o tom, zda člověk má či nemá pravdu, zda může klást na jiného požadavky nebo se jich musí zříci. Své chyby máte poznat na sobě sami! Vy sami máte posoudit, kde máte práva a kde povinnosti. Neboť nikdo nemůže brát, kdo nemůže dávat!

Živoucí jsou přikázání a nesmějí být vtlačena do strnulých forem, proto vám nedosazuji žádné soudce.

Nemá vám být prominuto nic, co můžete učinit sami. Tím by totiž byl položen základ ke všemu špatnému, ospalému propadnutí do pohodlnosti. Tak jak vaším tělem probíhají četné nervové provazce, jak oživují každý úd, tak se máte hýbat také vy, lidé, kteří tvoříte národ. Ani jedna část velkého celku nesmí být nečinná, jinak ochromuje již své okolí! Vaše jednání musí navzájem zapadat od nejvyšší až do nejnižší kasty a odtud musí proudit zpět a pulsovat zpět až do kasty nejvyšší. Tím vznikne věčný koloběh, jehož životní proud posiluji tím, že čerpám ze Světla, abych požehnal vaší práci!

sbornik1/prednaska23.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:50 autor: Marek Ištvánek