Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska24

24. Kříž Svatého Grálu.

Těžce převalují se zbytky temnot kolem země jakožto jediné opory, kterou ještě mají pomocí lidí, jejichž chtění a snažení dává jim vždy novou potravu a poskytuje nové místo. Čím hutněji a temněji jest však kolem pozemských lidí, tím více přirozeně vyniká zářivě světlý kříž, který Bůh na splnění svého zaslíbení pro tento pozemský čas dal na zemi a zasadil ho uprostřed temnot k záchraně všech těch, kteří v opravdové pokoře Ho prosí o pomoc. Jest to zářící kříž Pravdy, v němž stojí každý, kdo z Pravdy přichází. Z Pravdy přicházeti však znamená: „Přicházeti z Božského.“ Neboť jedině v Božském jest živoucí Pravda, která se projevuje tímto křížem.

Vysvětlil jsem již jednou, že tento kříž není žádným symbolem, žádným znamením, nýbrž živoucí Pravdou samotnou! Jak dalece dovede si lidský duch poraditi s touto skutečností, aby jí rozuměl tak, jak to míním ve svých vysvětleních, jest pouze a jedině jeho úlohou. V tom mu nemohu pomoci. Nemohu to také za něho procítiti. Musí se vždy znovu pokoušeti, aby si ujasnil, že ve znamení vidí živoucnost a že znamení samo jest živoucí! Pravda nemůže se projevovat jinak než tímto zářícím křížem. Neboť tento kříž jest Pravda! Protože Ježíš Kristus, Syn Boží, přicházel z Pravdy, byla Pravda v něm a tím také živoucí zářící kříž. A protože já opět byl jsem poslán od Boha Otce z Pravdy k vám, jak bylo zaslíbeno, jest také ve mně Pravda a tím zářící kříž, ne jako znamení Pravdy, nýbrž jako Pravda sama! Neodlučitelně, avšak také nenapodobitelně!

Popatřte na zlatý zářící kříž! Bledý olověný mrtvý kříž může být napodoben ze strany temnot, ne však živoucí zlatý zářící kříž, který jest Pravdou a ne jen jejím označením.

A tato Pravda, která se ztělesňuje v kříži, který nosím živoucí sám v sobě, který patří ke mně jako moje vlastní, jako část mne, jest základním nebo kmenovým křížem, k němuž spějí všichni opravdoví stoupenci Poselství Grálu, kteří se snaží zaříditi celé své myšlení a konání podle Slova a chtějí tedy podle jeho smyslu skutečně žíti. Žíti tak vždy, nechť jest to v rodině anebo v povolání. Mají býti služebníky Pravdy! To však neznamená mluviti všude jen pravdu, jak se to obyčejně chápe, nýbrž ve všem a všude pravdivě žíti. To znamená žíti „přirozeně“.

Avšak projev slov „žíti přirozeně“ byl již také znetvořen, když se projevila snaha výrazy „přirozený“ a „příroda“ uzavříti do směšné jednostrannosti. Heslo „Zpět k přírodě“ natropilo a vyvolalo mnoho nesmyslností jako je syrová strava, běhati bosky a mnoho jiného. V málo generacích byli by to lidé se svými těly přivedli opět až dolů k chlupatým tělům zvířecím, jako samozřejmý a také opět zcela přirozený, ale vědomě přivozený zpětný vývoj!

Podivný popud v tomto směru nemůže překvapiti, neboť lidské duše, až na řídké výjimky, se již dávno dobrovolně hluboko snížily! Průvodním zjevem tohoto klesnutí jest také nezdravé blouznění, které se snaží zbaviti se studu před přeludem neexistujícího duchovního pokroku, což má býti zdánlivým odstraněním pruderie s naprostou neznalostí smyslu vznešeného rčení: „Čistému jest vše čisté.“

Svatý hněv uchvacuje světlé duchy, když musí viděti, jak čistý smysl tohoto rčení jest vrhán poskvrněnýma rukama do nízkosti nespoutaných žádostivostí.

Ven z těchto bludů! Jest to jen zneužití přírody! A je to všechno jiné než přirozený život! Žíti přirozeně ve skutečnosti znamená žíti podle pevně stávajících zákonů Božích, z nichž se mohlo všechno vyvinouti. Nežíti tedy proti těmto zákonům, nýbrž s nimi!

Člověk rozumí žel1) pod pojmem „příroda“, jak vždy ve své omezenosti, ne snad skutečný smysl slova, nýbrž jen zcela nepatrný úzce omezený díl jemu viditelných účinků!

Snad to lépe pochopí, když na místě snadno matoucího slova příroda použiji výrazu skutečný život nebo živoucí skutečnost, do které je každý člověk postaven a jež podle jeho vlastních pohybů buď mu brzdivě překáží nebo povzbudivě pomáhá.

Nejčistší původ této „živoucí skutečnosti“ nebo tohoto „skutečného života v nejčistší formě“ jest pro lidi označen výrazem Pravda. Živoucí, na které není nic nepravého, nesprávného, nýbrž vše správné a pravdivé bez jakéhokoliv zakalení nebo poruchy, což vše podmiňuje nebo vyvolává nejčistší harmonii. Říkám úmyslně živoucí skutečnost a ne život, poněvadž výraz život vyvolává v mnohých lidech v jejich velkém omezení opět nesprávné obrazy.

Kdo mě pozorně sledoval, tomu se otevřely dveře k novým výhledům.

Máte tedy sloužiti Pravdě! Býti služebníky Pravdy! Zaříditi si správný život!

K tomu však je dnes zapotřebí úplné vnitřní proměny člověka, poněvadž se člověk odchýlil od vlastního skutečného, pravého života a vede jen život zdánlivý, v sobě však musí platit za mrtvého a pro pravý život anebo pro pravdu také mrtvým jest.

Tato přeměna člověka může býti označena jako znovuzrození nebo jako obrození!

I Syn Boží kdysi pravil: „Buďte, jako byste se znovu narodili, jinak nemůžete přijít do království Božího!“

Toto znovuzrození spadá již do doby pozemského života. K tomu napomáhá chtějícímu síla Svatého Ducha, kterou mohu dáti lidem a kterou všichni mnou pokřtění právě obdrželi. Mohou ji však obdržeti také ti lidé, kteří budou pokřtěni od mých učedníků, jimž jsem k tomu propůjčil sílu.

Jako znamení získané síly ke znovuzrození a tím převzaté povinnosti sloužiti jen Pravdě v každé formě, bude se nositi kříž Svatého Grálu, který jest obrazem živoucího kříže Pravdy, jenž skrze mne ještě jednou přišel na zemi. Každý nositel kříže budiž si proto vědom, jakou zodpovědnost tím přejal a nechť dbá pozorně, aby vždy v důvěře a věrnosti mohl pohlížeti na kříž, aniž by se musel červenat nebo dokonce hanbit.

Kříž spojuje ho se mnou a tím se silou, která mu dává schopnost, aby provedl a také dokončil vzestup. Neboť pokud není nevěrným svému předsevzetí, bude pro něho kříž viditelným pojítkem se mnou a skrze mne se živoucí Pravdou také v jemnohmotnosti a nakonec v duchovnu. Jeho vzestupem bude vždy světlejší, zářivější a otevře mu nakonec brány k duchovnímu hradu Grálu tak, jako zde na zemi bude mu otvírati bránu k pozemskému hradu Grálu.

Pošpiní-li však tento kříž, tu těžce na něj dolehne jako nezměrné břímě, jehož tíha ho nakonec rozdrtí a zničí, neboť stal se křivopřísežníkem proti životu samotnému.

Nesmí býti proto tento kříž nošen lehkomyslně. Není to žádná okrasa, žádný šperk a žádný spolkový odznak, který možno odložiti stranou, když se ho někdo nabažil. Odkládá-li někdo úmyslně, bez povšimnutí tento kříž tak, že to, co kdysi při jeho převzetí sliboval, nechce dodržeti, klade tím sám sebe a svého ducha do hrobu, z něhož již nikdy nevstane!

To platí pro každý kříž! Nechť je to kříž ze stříbra, ze zlata nebo i na stuze. Není míněn jako společný odznak, ale týká se každého jednotlivce samotného. Každého pro sebe. Kříž nedává mu právo nad druhými. Nespojuje také navzájem, nýbrž působí a váže vždy jen ve zcela přímém směru k původu Pravdy samé, udržuje a každý jest jím připoután jako záchranným lanem, na němž může se vyšplhati a udržeti, má-li k tomu vůli! Takový jest kříž ze stříbra. Platí jako výkaz pro chtění a sílu ke znovuzrození pro duchovní říši, pro věčný život!

Zlatý kříž ukazuje povolané, kteří se chtějí postaviti do přímé služby na zemi, aby podle mých pokynů spolupůsobili mezi lidstvem k výstavbě splnění Božské vůle. Podobně jako zlato blíží se barvou záři mého kříže, tak má ukazovati, že povolaní ve svém nitru a také ve svém zevnějšku způsobem činnosti osobně se mi přibližují, mé chtění a jejich úplně spojují, což podmiňuje, že také jejich působení jest jen ve službě Grálu. Stojí-li ve službách Grálu, musí býti také zcela přirozeně v mé službě, poněvadž já jsem strážcem Svatého Grálu. A tím jsou nositelé zlatého kříže také povinni v pozemské činnosti v první řadě poslouchati jen mé vůle.

Nesmí býti však této poslušnosti špatně rozuměno. Není to otrocké osobní podřízení se, nýbrž dobrovolné osvojení si směru mé vůle, která spočívá jen v službě Bohu, ve splnění jeho vznešené vůle. A kdo Poselství Grálu skutečně v sobě oživil a podle něho žije, ten řídí se tím podle vůle Boží, která ho naplňuje, a v tom je také poslušnost vůči mé osobě. V tom jest také splnění mé vůle. Kdo chce sloužiti mně tak, aby osobně mě poslouchal a mně připravil radost, ten neslouží Jeho vůli, neslouží také Grálu a takový nemůže mi proto také nikdy býti blízký, neboť oceňuji jen splnění Božské vůle a nic jiného.

Bude vždy činiti radost, když se člověk snaží, aby splnil Božskou vůli, která jest v jeho slovech a v zákoně jeho stvoření. Není to také pro člověka těžké, aby vůli skutečně poznal a naučil se brzy rozeznávati pravé Slovo od falešného. Neboť tam, kde slovo není v souhlase se zákony stvoření, tedy s přírodou, je chyba ve slově. Člověk rychle sám v sobě vycítí rozdíl nebo nesouhlas.

Takoví jsou nositelé zlatého kříže. Bude jich veliký kruh, poněvadž také úloha na zemi ve službách Grálu bude velikou, tak velikou, jako nebylo dosud nic, poněvadž tentokráte zasahuje do všeho, co jest na zemi a v lidském životě, a staví základy pro výstavbu, sahající do jemnohmotnosti a až do duchovního, ze kterého opět ve stálém střídání proudí svěží síla. Činnost zlatého kříže jest však v jejím způsobu rozličná. Část pracuje samostatně podle mých pokynů v rozličných povoláních, přitom však ztělesňuje, jak má člověk na zemi působiti. Mají býti činnými mezi lidmi jako sami v sobě životu znovu procitlí svědkové správnosti a nutnosti mé vůle. Druhá část jich slouží k podpoře mnou vyvolených učedníků, aby jim připravila a ulehčila cestu, aby tak možnost k působení učedníků nebyla omezována pracemi, jež mohou být provedeny nositeli zlatého kříže.

Nikdo nesmí se z toho důvodu domnívati, že by činnost jeho ve službě byla pro něho příliš nepatrná. Není žádné služby, která by byla tak nepatrná, že by bylo zbytečno ji provésti. I zdánlivě menší služba je přísně nutná, aby mohlo býti provedeno veliké, ba to největší. Chybí-li třeba i nejmenší služba, bylo by tím samo největší ohroženo lehkovážným nebo nedbalým provedením malé služby. Mimo to může i nejmenší služba věrností a čistotou být tak povznesena, že i v největší jest pociťována. Nezáleží nikdy na tom, co se dělá, má-li se něco jmenovati malým nebo velikým! Již mnozí klesli, když se domnívali, že jejich služba jest příliš malá a nepatrná. Místo, aby službu způsobem provedení učinili cennou, brali ji často příliš lehce, takže i to největší nakonec tím muselo trpěti a povolaný dospěl k pádu, z něhož se již nikdy nebude moci vzpamatovati. Každá služba patří jako bezpodmínečně nutná k celku a každý má nasaditi všechny schopnosti, celou sílu a neomezenou pozornost, aby ji splnil. Když je od nějakého člověka požadována i nejmenší služba a on ji splní radostně s veškerou možností, tu učiní tuto službu také cennou a platí před Bohem ve splnění právě tolik jako někdo, kdo provedl tu největší.

V tom není žádného rozdílu. Kdo se proto domnívá býti odstrčen a komu se jeho služba zdá býti malou, ten tím ukazuje, že není hoden nositi dále zlatý kříž. Pohrdá tím vyznamenáním a není již takové milosti hoden. Obrazně řečeno, mají vyvolení učedníci státi pevnýma nohama v kruhu k tomu určeného počtu nositelů zlatého kříže, aby dosahovali rukama ke mně, jako spojovací článek pro celé lidstvo! Je-li však základ, na němž stojí, nespokojeností nebo způsobem života nositelů zlatého kříže nečistý a nejasný, není-li dosti silný a pevný a věrný, tu pocítí se tento špatný stav až ke mně, který mám v rukou učedníků státi v lidské čistotě, abych sám, čerpaje z Božího, všemu lidstvu mohl zprostředkovati jen čisté. Každý stůj proto pevně na místě, které mu bylo přikázáno, jinak bude bezpodmínečně zavržen, aby druhý v možnosti služby vděčnější mohl nastoupiti na toto místo. Tolik o zlatém kříži.

Kříž s kamenem na stuze ukazuje vyvolené, kteří byli již povoláni před zrozením, aby kolem mě utvořili ten kruh, který jest nutný k provedení mého poslání na zemi. Není to vojenské zřízení, není to také věc nějaké třídy nebo kasty a nemá to nic společného s podobností nějakých pozemských zvyků, když tito vyvolení učedníci zde na zemi zaujímají vůči lidstvu postavení, které s sebou přináší veliký odstup a rozdíl a vyžaduje ho. Rozdíl není přivoděn zevnějškem, není teprve uměle vytvořen, nýbrž jest něco samozřejmého, přirozeného, což se v jemnohmotnu a ještě více v duchovnu velmi udržuje a vyznačuje nejostřejšími hranicemi. Samočinně a zcela a jedině z přirozenosti věci. Není to jinak možno. Možno-li mne samotného právem nazvati Vyslancem Božím, tu nebude se lidstvo mýliti, bude-li mé vyvolené učedníky nazývati, vyslanci Ducha. Výraz jest oprávněn následkem jejich poslání na zemi, které bylo jen za účelem spojení a spolupráce se mnou. Důvod pro toto poslání leží tisíciletí nazpět. Jejich pozemské bytí mělo vůbec tedy jen jedinou úlohu: býti v hodině splnění zde a přidělenou úlohu věrně splniti. Druhé odůvodnění pro rozdíl je v přijetí svaté síly mým prostřednictvím, která je uschopňuje o to prosícím žehnati a zpečeťovati, což nikomu jinému na zemi není možno. Duchovní zákon projevuje se v tom samočinně a přináší nutný odstup sám sebou. V duchovnu a jemnohmotnu jest zmenšení a nedbání odstupu nemožné a proto musí býti i pro pozemské lidi zákonem, aby udržovali pozemsky stejný odstup, zvláště ti lidští duchové, kteří se snaží ke Světlu. Nikdo se nesmí cítiti být jim rovným. Není žádného práva, které by bylo tak veliké, aby dovolovalo nevázanosti vůči mým učedníkům.

Nechť je to v požadavcích anebo jen v přáních! Co se duchovně samo sebou ukazuje, nesmí již pozemsky býti přestupováno od těch, kteří nosí kříž Pravdy! To se vztahuje nejen na jednotlivosti, nýbrž bez výjimky na celé pozemské bytí! A v tom mají býti nositelé zlatého kříže v jejich přednosti jako již povolaní ostatním vzorem. Mají trvalou činností a bezpodmínečnou vnitřní pevností žíti jako vzor pro celé lidstvo, který se nikdy nezeslabí.

Ve všech kruzích jest společná služba ve snaze vzhůru k jedinému cíli, kdy každý je na místě, které mu bylo přikázáno. Nikdy však nepřichází v úvahu společenství v pozemských věcech. Poněvadž výstavba tisícileté říše ve službě Svatého Grálu týká se celé země a daleko nad ní následuje do celého stvoření, jest nutno dbáti na bezpodmínečné splnění této přirozené nutnosti odstupu již předem s železnou přísností! Jest v tom následování nezměnitelné duchovní zákonitosti, která konečně i v pozemském dění musí býti udržena, aby nenastoupila opět osobivá lehkomyslná ospalost takových zmatků, který nyní každé pozemské bytí nechávají vyrůsti místo k radosti jen k žalu a musí vésti ke zkáze.

Na vás tedy, na tomto malém počátečnickém kruhu na zemi, ukládá se vznešená povinnost. Musíte býti i v tom zářícím vzorem pro novou říší! Žijte již nyní podle zákonů, ukazujte ve splnění především svou vůli, aby tak lidé, kteří hledajíce pomoc vystupují na tuto horu, ve vašem způsobu, ve vašem bytí již jako samozřejmé pochopili tato základní určení a roznesli je do celého světa. Ulehčete jim to živoucím příkladem, otevřete jim jejich duši! Bude vám to zpočátku těžké uvolniti se z dosavadních názorů, odříci si přání, která snad mohou vzniknouti nesprávným pochopením Božských zákonů, které vedou ke štěstí a harmonii, jen když se dodržují. Uvažte, že harmonie netkví v jediném tónu, nýbrž v rozličných, které proudí k jednomu cíli pod tlakem přísného vedení nezměnitelných zákonů.

Nejinak je tomu u lidí. Nechtějte býti si rovni a jen pak můžete se sami nad sebou rozpomenouti, můžete svoji vlastní osobnost uplatniti na půdě, která vám předivem osudu jest přikázána. A jen na takové půdě stojíte cele. Místo zvolili jste si sami ve svém celém dosavadním bytí a jen odtud můžete proto plni síly stoupati vzhůru, aniž byste zbloudili! Přeji vám sílu k vítězství!

1) bohužel
sbornik1/prednaska24.txt · Poslední úprava: 25.10.2015 22:54 autor: Marek Ištvánek