Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska30

30. Tajemství krve.

(1937)

Krev! Co všechno tryská z tohoto slova, jak bohaté a silné jsou všechny dojmy, jež dovede vyvolat, a jak nevyčerpatelným pramenem všech dohadů je obklopeno toto jedno tak významné slovo.

A z těchto dohadů zformovalo se již tak mnohé vědění a prokázalo se jako požehnání pro těla pozemských lidí. Namáhavým hledáním a obětavou činností objevili omilostnění ve svém čistém chtění k nesobecké pomoci lidstvu bystrým pozorováním tak mnohou cestu, která vede k skutečnému účelu krve. Ale tato cesta sama není ještě tímto účelem.

Touto přednáškou má se dostat ještě dalších pokynů těm povolaným, kteří jsou schopni použít vědění živoucích zákonů Božích k výstavbě. Budou pak jako pomocníci v pravém slova smyslu mezi lidmi zde na zemi. Pomocníci, jejichž všechny cesty budou slunečně ozářeny nejcennější odměnou, děkovnými modlitbami všech těch, jimž svým novým věděním o tajemství krve mohli přinést pomoc neočekávaného druhu, jaké dosud vůbec nebylo.

Řeknu vám hned hlavní účel veškeré lidské krve: Má vytvořit most pro činnost ducha na zemi, tedy v hrubé hmotnosti!

To zní tak prostě a přece je v tom klíč všeho vědění o lidské krvi.

Krev má tedy vytvořit most pro činnost ducha, nebo řekněme v tomto případě také „duše“, aby mi čtenáři lépe porozuměli, protože výraz „duše“ je jim běžný.

Aby činnost ducha také z člověka mohla vystupovat správným způsobem, utváří si duch lidskou krev.

Že krev souvisí s duchem, dá se lehce zdůvodniti. Stačí jen uvážit, že teprve vstupem ducha do nastávajícího dětského těla, tedy při inkarnaci, která ve zcela určitém vývojovém stadiu nastává uprostřed těhotenství a vyvolává první pohyby, začíná také vlastní krev tělíčka obíhat. Také při pozemské smrti, když duch opustí tělo, krev přestane kolovat a vůbec přestane být.

Krev sama jest tedy zde jen v době mezi vstupem a odchodem ducha, dokud je duch v těle. Ano, můžeme v nedostatku krve zjistiti, že duch s konečnou platností rozvázal své spojení s pozemským tělem, že tedy nastala smrt.

Ve skutečnosti je to takto: Jen vstupem ducha do těla může se tvořit lidská krev a jeho odchodem přestává trvat ve své skutečné podstatě.

Nechceme se však spokojiti s tímto věděním. Půjdu tedy dále. Duch, nebo „duše“ přispívá k tvorbě krve, ale ani duch ani duše nemůže bezprostředně krví působit navenek, pozemsky. K tomu je rozdíl mezi oběma druhy přiliž veliký. Duše, obsahující ducha jako jádro, jest ve svém nejhrubším složení ještě příliš jemná a může se navenek projevovati jen vyzařováním krve.

Vyzařování krve je tedy ve skutečnosti vlastním mostem k činnosti duše. A to jen tehdy, když tato krev má zcela určité, pro dotyčnou duši vhodné složení.

K tomu bude moci v budoucnosti každý svědomitý lékař pomocně zasáhnout, jakmile přijme vědění o tom a správně je pochopí. Právě toto bude jednou z největších a nejrozhodnějších pomocí lékařů pro celé lidstvo. Účinky zde budou tak rozmanité, že národy při správném zacházení musí rozkvést k nejlepšímu chtění a umění. Budou schopni rozvinout celou svou sílu, jež však neusiluje o zničení, nýbrž o mír a vděčné usilování ke Světlu.

Již často jsem poukazoval na důležitost složení krve, která přirozeně změnou složení vždy také změní vyzařování a toto opět přiměřeně dosahuje jiných účinků jak pro dotyčného člověka samého, tak i pro jeho pozemské okolí.

Ve své přednášce o významu pohlavní síly řekl jsem, že teprve při zcela určité zralosti těla pohlavní síla vstupuje a že tím jest spuštěn padací most pro duši chráněnou dosud proti zevnímu světu. Tento most dovolí přirozeně nejen působení duše navenek, ale stejnou cestou mohou i zvenčí působení na lidskou duši dovnitř.

Teprve tím stává se jednotlivec plně zodpovědným vůči Božským zákonům stvoření, asi tak, jak je to i přibližně zavedeno v pozemských zákonech.

Spuštění padacího mostu však následuje samočinně jen dozráním pozemského těla a usilováním duše vyvolanou přeměnou složení krve. Teprve tato může pak svým změněným vyzařováním dát duši možnost činnosti na zemi.

Při tom přirozeně nemyslím mechanické výkony a práce pozemského těla, nýbrž jen to, co vlastně „vede“, chtění, které mozek a tělo jako nástroje pak pozemsky uskuteční.

Také ve své přednášce o temperamentech poukázal jsem na krev. Řekl jsem, že její rozličné vyzařování tvoří základnu temperamentů, protože ve svém působení je až k určité hranici vázána na druh vyzařování krve.

Protože však zralost a zdravotní stav, jakož i stáří určitého těla spolupůsobí k změně složení krve, mohla by se jeviti v takové vázanosti nespravedlnost. Tato je odstraněna skutečností, že duch může změnit toto složení. Toto je současně tajemstvím slov, že „duch tvoří tělo.“

Kde však je duch k tomu slabý, nebo je něčím, co přichází zvenčí, omezen, jako například úrazem nebo tělesnou nemocí, tam může lékař rychle pomocně zasáhnout svým věděním!

S úžasem pozná, co všechno pro pozemského člověka závisí od současně správného složení krve. Ale nesmí zde být vytvořeno pevné schéma. Děj je u každého člověka naprosto jiný. Až dosud byly nalezeny z toho jen nejhrubší rozdíly. Je v nich nespočetně nepoznaných jemností, které mají zásadní význam a účinek.

Doposud zjištěné krevní skupiny ještě nestačí. Mohou jen potvrdit to, nač já poukazuji.

Tato zjištění jistě ukazují cestu k podstatě a jsou již ve svém použití velmi požehnaná. Zůstávají však jen jednou cestou z mnoha. Nejsou ještě tím cílem, který může člověka v každém směru povznésti a který není jen v tělesném ozdravění a posílení.

Ve své přednášce „Posedlí“ ukázal jsem, že tam, kde se vyskytují strašidelné události, jako klepání, hřmot, házení předměty atd., jen složení krve nějakého člověka poskytuje k tomu možnost. Tento člověk musí být vždycky v blízkosti takových událostí, protože z jeho vyzařování je k tomu čerpána síla.

Také toto dalo by se ihned rozumným zasáhnutím vědoucího lékaře změniti, kdyby pomocně zasáhl do složení krve a změnil tak její vyzařování. Učinil by ihned konec i dalšího obtěžování.

Nejinak je tomu u tak zvaných posedlých, kterých je přes všechny pochybnosti velmi mnoho. Děj sám je zcela prostý, i když má tak strašlivé účinky pro postiženého a jeho okolí a tak bolestné pro jeho příbuzné.

V takovém člověku utvořilo se určité složení krve, které dává uvnitř bydlící duši jen slabou možnost působiti v plné síle navenek, anebo jí působení vůbec znemožňuje. Při tom však dává toto vyzařování krve jiné, snad již těla prosté duši s méně dobrými nebo dokonce zlými vlastnostmi příležitost zasáhnouti zvenčí a dokonce i ovládnout mozek a tělo buď na čas, nebo trvale.

I zde může lékař beze všeho přinést účinnou odpomoc změnou složení krve, která změní také vyzařování a tím odřízne cizí vlivy a dá uvnitř sídlícímu chtění možnost rozvinout své vlastní síly.

Jak jsem již řekl, jsou badatelé zjištěním krevních skupin na jedné, velmi dobré a požehnané cestě a právě v provádění tohoto vědění musí pozorováním potvrdit mé vývody.

Kdyby bylo při transfusi krve použito jiné krevní skupiny, byla by tím duše bydlící v takovém těle omezena v plném rozvití svého chtění, snad i docela odříznuta, protože s krví jiného složení mění se také vyzařování, které by duši již nebylo přiměřené. Duše dovede vyzařování druhu používat buď jen částečně anebo vůbec ne.

Takový člověk bude se pak zevně jevit ve svém myšlení a jednání jako omezený, protože jeho duše se nemůže správně uplatniti. Může to jít dokonce tak daleko, že duše odříznutá od svých dosavadních možností působení se pomalu odlučuje od těla a opustí je, což znamená totéž jako pozemskou smrt.

S údivem poznají lékaři, jak široce rozvětvené a obsáhlé jsou účinky správného složení krve každého jednotlivého těla vzhledem k schopnosti působení jeho duše, jak se to pozemsky projevuje. Jaké nemoci a jiné nesnáze mohou se pravým věděním odstranit a jak tím dosavadní „tajemství krve“ bude rozluštěno jako klíč k radostnému působení v nádherném stvoření Božím!

Trvalá změna se však nedá způsobit vstřikováním, nýbrž jen přirozenou cestou, přiměřenými pokrmy a nápoji, které na krátký čas budou pro každého jednotlivce různé, vždy však bez jednostranných omezování.

Z této úvahy plyne, že může býti v základě pomoženo i velkému množství tak zvaných duševně zaostalých dětí. Dejte jejich duším ten správný most k rozvinutí jejich sil a uvidíte, jak rozkvetou a budou radostně působit na zemi, neboť ve skutečnosti není nemocných duší!

Překážkou duše nebo lépe řečeno ducha jest vždy jen nedostatečné nebo falešné vyzařování krve, není-li podmíněna či vynucena nemocí mozku.

Ve tkanivu stvoření jest všechno tak obdivuhodně vklíněno do druhého, takže snad žádného z mých čtenářů nepřekvapí, když mu ještě vysvětlím, jak dokonce druh vyzařování krve nastávající matky může být důležitým pro druh u ní se inkarnujícího ducha. Tento duch musí následovati zákona o přitažlivosti stejnorodého. Každý z různých druhů krevního vyzařování bude připravovati přiblížení a vstup jí zcela odpovídající duše. To je tak samozřejmé jako to, že stejné duševní druhy budou usilovat o vyvolávání stejného krevního záření, protože se mohou vždy skutečně úspěšně projeviti jen určitým druhem vyzařování, který se opět v různém životním stáří mění.

Kdo chce tento poukaz také správně pochopiti ve vztahu k zrození, musí si ovšem současně osvojiti mé vývody v přednášce „Tajemství zrození“. Nemohu jinak, když sleduji přírodní zákony v jejich samočinném působení než jednou osvětliti to, a po druhé ono, přesto, že všechno tvoří dohromady nerozdílný celek a nic z toho nemůže být líčeno jako jednotlivý výsek, nýbrž vždy jen jako náležitost vnitřně spojená s celkem. To je vždy opět a opět viditelné na různých místech a vystupuje zákonitě jako barevná nit ve tkanivu.

Později ještě budu mluvit velmi podrobně o všech jednotlivostech, jež jsou nutné, aby úplně dokončily obraz daný vám dnes jen v hrubých rysech.

Doufám, že to jednou může být velkým požehnáním pro celé lidstvo.

sbornik1/prednaska30.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:50 autor: Marek Ištvánek