Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska39

39. Slavnost Zářící Hvězdy.

(Poslední Slavnost Pánova na zemi, 29. prosince 1937)

„Ježíš měl jen jednoho zrádce, já jich mám však sto!“

Třídění je dokončeno! Všichni, kdož byli schopni porušit přísahu, museli odejít, aby stáhli za sebou ještě ty, kteří byli shledáni vlažnými nebo polovičatými, kteří nikdy nemohli Slovu poskytnout pravou půdu.

Museli odejít, a že padali do temna, mohl poznat každý podle způsobu, jímž se jejich odchod udál. Nebylo v něm nic šlechetného, neboť temno nemůže být šlechetné.

Jeden každý se musel ukázat takovým, jakým skutečně je! V tom spočívalo naplnění a rozhodnutí. A oni to učinili.

Avšak právě to, jak to udělali, svědčilo znovu jak o pravdivosti mých slov v Poselství, tak také o tom, že temno musí sloužit konec konců nyní Světlu. Dokonce i ve svém špatném chtění. Tak stali se odpadlíci proti své vůli svědky mého Slova.

Třebaže je tato cesta i pro mne plná utrpení, přece mi přináší osvobození, jak mnozí mezi vámi, kteří jste zůstali Světlu věrni, mohli sami dosti zřetelně vycítit.

Ani jeden z odpadlíků by nesměl vstoupit do nové duchovní země v hodině, která je určena Bohem a která má být první hodinou Jeho říše. Půda pro to musela být již předem očistěna.

Co nyní přijde, prožije jeden každý sám a pozná v tom ruku Boží. Nikdo nezůstane na pochybách, kde hledat Světlo.

Více vám dnes nemám co říci. Nezapomeňte však nikdy, že já jsem přišel k vám a nevyšel jsem z vás!

Nepokoušejte se mne soudit podle lidských měřítek; bylo by to nesprávné již proto, že jsou tak velice v mnohém pokřivena a nedají se již sjednotit s vůlí Boha ani s pravými Božími zákony. Z toho důvodu musíte shledávat na mně leccos nepochopitelným až do doby, kdy budete moci opět nalézt cestu k porozumění.

Přicházím ze Světla a do svého pozemského úkolu vkládám veškeré své myšlení a jednání, jež odpovídá mému druhu, nikoli vašemu. Váš druh nechce mému rozumět v mnohých věcech. Avšak ne já, nýbrž vy, pozemští lidé, se v tom musíte změnit, neboť jste se ve skutečnosti již dávno odvrátili od Boha, ačkoli máte v ústech často Jeho přesvaté jméno.

Učitelem vám v tom bude vaše vlastní prožívání! Pak konečně poznáte, že nikoli já se musím řídit podle vašeho rozumu a vašeho názoru, abyste mě uznali, nýbrž že vy se musíte učit řídit se podle mne.

Přicházím od Otce, stvořitele a majitele této země se vším, co se na ní nachází, jako Jeho Syn a zmocněnec, abych od vás požadoval vyúčtování z jeho majetku, aby tento vám mohl být opět očistěný svěřen k další správě, kterou budete vykonávat podle vůle Boha. Proto nemohu jinak jednat nebo myslit.

Již jednou jsem řekl: Moje cesta není vaší cestou! To však pochopí lidé v plném rozsahu asi teprve tehdy, až již nebudou prodlévat na zemi. Vy jste tomu ještě příliš vzdálení.

Přesto mají a smějí ti, kteří v očistných bouřích zůstali věrni, přijímat dnes veškerá požehnání, která Světlo poskytuje.

Přijměte je v pokoře, aby vám to mohlo být k užitku!

 

„Poslyšte mou modlitbu a nechte ji proudit svým duchem!“

 

Pane! Ty Jediný, Všemocný, Vševědoucí Bože, můj Otče! V nepochopitelné dobrotě své Moudrosti jsi mě přivedl na zemi, aby Tvé působení vykvetlo na půdě, která bude očistěna od vypočítavosti všech vlastních přání ješitných pozemských lidí a od veškeré polovičatosti pozemských požadavků.

Třebaže se mi často zdála strastiplnou cesta, kterou jsem přitom měl jít, neboť rozum pozemského člověka nemohl pochopit mé jednání a myšlení a označoval za nesprávné, co neodpovídalo jejich smýšlení, přece vím, že Tvá Moudrost určuje láskyplně mé cesty!

Ó Otče, nikdy Ti nebudu moci vzdát ve svém díle zde na zemi takový dík, jaký jsi mohl právem ode mne očekávat, neboť lidé se nenaučí dívat se úplně jinak na můj druh než na svůj. Všichni mě chtějí posuzovat podle toho měřítka, jaké si sami vytvořili ve svém pokřiveném rozumu.

Zapomínají, nebo nechtějí pochopit, že země patří Tobě se vším, co je na ní, že oni sami jsou jen hosty, jen Tvými hosty, ne však majiteli.

Proto ve své Moudrosti chceš nyní vytvořit, před počátkem nové doby, nejprve takovou půdu, jaká je vhodná a patří ke Tvému království, na jaké Tvému Slovu vzejde přebohaté ovoce a jaká musí přinést svatý mír.

Tobě budiž dík, ó Otče, nyní a provždy, po všechny věky, za tuto velikou pomoc! Ty sám vybuduješ na zemi dílo, kvůli němuž jsi mě seslal, jak bylo zaslíbeno!

Amen.

 

Poslední slova:

„Nyní jděte a prožívejte! Již vám nemám co říci!“

sbornik1/prednaska39.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:50 autor: Marek Ištvánek