Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik1:prednaska5

5. Svátek Zářící Hvězdy.

(29. prosinec 1929)

Grál volá váhající! Hlasitě zní volání vesmírem, neboť kdo chce být zachráněn, musí se přihlásit! Avšak pozemští lidé se vyčerpávají nadále nicotnostmi, snaží se vyzvednout své pozemské záležitosti na hlavní věci vesmíru, vlastní lidské názory označují za střed veškerého dění. V tomto nesmyslném plýtvání sil hyne bezvýsledně jeden lidský život za druhým. Právě v tom ukazuje člověk jak je malý, protože se mu vedlejší věci jeho bytí zdají tak velké.

Co ví člověk o světě! Kráčí v něm tupě a těžkopádně, myslí jen na zisk a požitek, na spaní, jídlo, pití, na rodinu, snad na národ, na vlast a přitom všem se sebeuspokojením vždy a opět na vlastní vědění, na to, co může! Přitom stačí, aby jen vzhlédl ke hvězdám, aby okamžitě jasně uviděl, jak malá je jeho vlastní osoba. Tím by se mu velmi usnadnilo, aby se varoval před falešným bludem o vlastní velikosti.

A přece kolem toho chodí po celý svůj pozemský život s neústupnou umíněností. Nepřístupný, dokonce vzdorovitý, stává se až směšně zlý, jen aby za žádnou cenu neztratil něco ze své ješitnosti, která jemu, jenž se podobá bláznovi, dovoluje pyšně si vykračovat na jedné malé hvězdě ve vesmíru. Jen aby své vlastní pozemské přání prosadil do popředí. Působí přitom nevýslovně směšně, i když už není možné se smát. Mohou se zrodit jen smutek a hněv, rozhořčení nad promarněním tak mnohých krásných darů Božích, které mohou být zhodnoceny jen v pokoře a poznání, což ovšem pozemští lidé, zdá se, neznají.

Jsou leniví a váhaví ti, kteří nesou v sobě jiskru, kterou mají probudit. Oni však ještě spí. Zaplétají se do smyček všednosti a domnívají se, že nemohou věnovat čas své duši, svému duchu, který už v jejich nitru neklidně klepe na stěny, které kolem něho vystavěli v nesprávném pozemském působení. Klepe, abyste mu otevřeli bránu, aby se mohl rozvinout a získat schopnost stoupat ke svému stejnorodému druhu do domova všeho duchovního, do ráje.

Grál volá nyní tyto váhající, aby procitli! Neboť pro ně je to poslední hodina. Neříkejte, že vás velmi zaneprazdňují starosti o pozemský chléb, že zloba, válka a nemoc vám nedovolují probrat se k vědomí. To všechno přišlo jedině vaší vinou! Nemuselo tomu tak být. Klesli jste hluboko a klesáte stále hlouběji. Kdyby se vám bylo dařilo líp, byli byste ještě méně mysleli na Boha! Nic si nenamlouvejte! Neptali jste se, co potřebuje vaše duše, abyste šli správnou cestou v tomto stvoření a abyste nakonec dosáhli věčného života v radostném splňování lidského bytí. Také v období života zde na zemi!

Dejte pozor na má slova! Jen vaše duše může být věčná, ne však bezpodmínečně. Naopak jen velmi málo lidských duší na této zemi uvidí jednou říši Světla. Převelký počet z nich zahyne, neboť se ukázaly být nehodnými, aby mohly obdržet milost Boží.

Odvažujete se doufat, že Bůh nyní na pouhé přání odejme hned od vás hrůzy, které se staly nutnými, aby vás probudily ze spánku, v němž jste hříšně drželi svého ducha? V tom případě nemáte žádnou úctu před Stvořitelem. Vidíte v něm sluhu, který vám má sloužit, kdy se vám to jen zachce! To je omyl, který vás musí přivést k věčnému prokletí! Stojíte jako na ostří nože!

Dejte pozor, abyste nebyli svrženi! Nikdo vás nepodrží, jestliže vy sami se nezachytíte všemi silami svého zoufalství, abyste se nezřítili jako ti ostatní! Probuďte se k životu! Stupňujte to až k největší možnosti, neboť jste šli až dosud po nesprávné cestě. Dělali jste si to příliš pohodlným se svým lehkomyslným názorem na odpuštění vašich hříchů, na věčnou trpělivost Boha a na osudný blud, že můžete naložit veškeré břímě viny na Syna Božího k odpykání. To všechno se již nedá nazývat nedorozuměním, nýbrž myšlenkovou leností, hodnou odsouzení, spojenou s ješitnou domýšlivostí vašeho tak omezeného, politováníhodného pozemského rozumu!

Nyní se vám dostane na všechno odpovědi od vašeho Boha! Varováni jste byli dostatečně. Jen jste nechtěli slyšet, nechtěli jste rozumět. Ani té nejzřetelnější řeči. Chtěli jste si jenom vynutit, aby byla země a pozemský život lidí jen podle vašich představ a vašich sobeckých přání! Bůh však nedovolí, aby byl posmíván! Seberte všechnu svou sílu, abyste si uvědomili, že smíte také prožívat na zemi dobu, kterou Bůh zaslíbil jako dobu soudu!

K Hoře jste již cestu našli. Chcete-li být zachráněni, nezůstávejte jen u toho, nýbrž procitněte v sobě! Vnější věci nemají cenu. Z nitra ven se musíte změnit, abyste dosáhli možnosti žít. Změní se v trosky, k čemu jste se upnuli, pro co jste zpupně promarnili svou pozemskou dobu. Lidé nyní už nemají žádnou volbu. Poprvé budete muset konečně poslouchat, lhostejno, jestli se vám to líbí nebo ne. Všemohoucnost si nyní vynutí, abyste šli po cestách, které vám váš Bůh a Pán předepsal. I když je to tak strašné, přesto to bude pro štěstí těch, kteří to smějí ještě přežít.

Se mnou přichází k vám síla ducha! Přináší ochranu a pomoc těm, kteří po tom pokorně touží. Těm však, kteří v sobě nosí znetvořeniny nebo nesprávnosti, přináší nevyhnutelný soud.

Cesta k záchraně do Světla si žádá, aby byla se vší silou nastoupena těmi, kteří chtějí zůstat zachováni. Oni musí po ní kráčet bezpodmínečně a nesmějí sebou vléct své dosavadní názory.

Odhoďte od sebe všechno, co na vás lpí z dogmat, jinak vás tento balast ještě strhne dolů a vyčerpá vás tak, že nebudete moci nikdy dosáhnout cíle přes všechno dobré chtění. Člověk nesmí prosit, bláhově žebrat, nýbrž má dát celé své pevné chtění novému, požehnanému bytí a působení na zemi. Musí se od základu změnit. Jen takoví se v duchu znovu narodí s pomocí síly Ducha Svatého! Nikdo jiný neuvidí říši Světla!

Blaze vám, kteří procitnete ještě v pravý čas. Vy budete svítit v tom všem zmatku, svítit svou klidnou důvěrou, svou silou a svou vírou ve vítězství!

sbornik1/prednaska5.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:50 autor: Marek Ištvánek