Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska10

10. K 30. prosinci 1928.

Odložte prach nížin, neboť stojíte na posvátné půdě. Kde nyní spočívá vaše noha, to je ono místo, které kdysi směli vyvolení vidět jako Horu spásy a Světla.

Kdo z vás by mohl říci, že on v čisté pokoře hledá pravdu! Kdo je to, který se takto může vychloubat! Kdo by zcela sám přišel, tak čistého srdce, jak je to podle Božských zákonů potřebné, aby pochopil celou hloubku mého Slova. Zkoumejte se poctivě, kdo to může za sebe říci.

Tak mnohý má při tom skryté starosti, dokonce i tiché obavy. Snažte se to překonat, má-li vám být úplně pomoženo, neboť je nejvyšší čas!

Nezkoušejte se očistit podle svého zvyku, jak tomu bylo vždy, nesvádějte všechnu vinu obratně na ostatní, neomlouvejte se kličkami zkaženého rozumu. Je to zbytečná, marná snaha. Před zákony Božími stojí vaše duše nahá a obnažená, zbavená veškerých pozemských nicotností, které se mnohému dosud zdály tak důležité, že pro ně často zapomínal sám na sebe. Budete mrznout, poněvadž vlastní život ve vás je hluboko zasypán.

Drsnou rukou bude roztržena ta rouška, srovnána se zemí ta zeď, kterou jste vy sami v sobě postavili! Běda vám, jestliže vaše nitro ještě není dosti pevné, abyste si v Boží síle vědomě udrželi to místo, na kterém stojíte. Muselo by vás to odvanout jako plevy v bouři.

Kde najdete v tomto pozdějším stvoření ještě vůli k poslušnosti Boha! Pozemští lidé vydávají vždy své nízké pozemské vědění za vůli svého Stvořitele, stavíce to svéhlavě nad Božské zákony, chtějíce tyto opravovat, obracet, otáčet a objasňovat podle vlastního mínění, místo aby naslouchali a učili se a sami se k tomu připojili.

Jen vzpurností a leností projevoval se dosud nevědomý pozemský tvor vůči svému Bohu! Vy všichni vyslovujete si tím sami svůj rozsudek.

Lidé, nespoléhejte se na milost, vždyť si ji nezasloužíte! Podle jednání lidí by Boží milost znamenala změnu Božích zákonů. Změna zákonů, které od samého počátku tohoto stvoření se táhnou jako nervové provazce tělem, je ale nemožná. Nemožná je proto také milost, ledaže byste odpykali všechny viny. Přijměte potom v pokoře a trpělivosti, co vás ještě musí potkat. Sílu k tomu vám mohu dát, jakmile z čistého srdce o to poprosíte. Odpuštění … ne! Neboť to spočívá jen ve splnění živoucích zákonů Božích, které vám oznamuji, jejichž ztělesněním já jsem. Z tohoto důvodu třídím lidstvo jenom svým bytím, také i svým Slovem, nebo ještě lépe, na mně bude se lidstvo třídit po všechny věky.

Přijměte zákony Boží a žijte podle nich, potom vám bude také pomoženo, ne dříve. Žít podle Božích zákonů ale znamená býti přirozený na duchu i na těle. Žádné přepínání a žádná lenost. Především se nikdy nestaňte otroky pozemských žádostí, nýbrž všechno používajíce zůstávejte nad tím pány, nestahujte se úzkostlivě zpět do samoty a odloučenosti od světa ze zbabělosti, před sebou samými! V tom nespočívá ani síla ani zralost, neboť odcizení světu není na této Zemi chtěno.

 

Zní vám to příjemně a lehce. Ale není tomu tak! Pány nad pozemskými žádostmi a požitky budete teprve tehdy, až vaše myšlenky vás již více nebudou obtěžovati, nebudou chtít vás tísniti v tom, co jste hluboko v nitru cítili jasně jako křivdu, ať to byl zisk peněz a dobrý výdělek, nebo uspokojení žádostí. Také když nikdy více nezatoužíte udělat něco, čím byste mohli jiným škodit, nebo když nezatoužíte udělat něco, za co byste se museli stydět a ztratili úctu před sebou samými, což by vás poznamenalo. Bděte nad svými myšlenkami, svými slovy a činy! Je to těžké jen zpočátku!

Poselství Grálu je pro mnoho lidí příliš prosté, neboť ono se nedá přizpůsobit dosavadním myšlenkovým pochodům. Lidé se domnívají, že mají mnohem více ze slov předchůdců než ze Slova Zaslíbeného, který přichází z Pravdy. Oni netuší, že je to nezralostí vlastního ducha, jestliže nejsou schopni poznat Boží poselství a pochopit jeho nesmírnou hloubku. Takto se pak učte dívat a musíte brzy poznat neomylná znamení pravého Syna Člověka! Tak mnohý ale hledá a potřebuje u mého Slova nejprve pozemské razítko nějaké vysoké školy nebo ještě doporučení nějakých pozemských kapacit, aby jej potom ocenil!

Bláhoví, kteří předpokládáte, že se Boží vyslanec potřebuje také krášlit pozemskými tretkami! Lidstvo se v tom nijak nepoučilo, přes svou hořkou zkušenost se Synem Božím, poněvadž ono se dnes stále znovu dopouští opět tohoto stejného omylu. Takováto očekávání jsou ale jen dalším důkazem nevyléčitelné vypínavosti malých pozemských lidí vůči jejich Bohu, od kterého očekávají, že on se má jejich malosti přizpůsobit! Tak nemůžete myslet, neboť právě před touto pozemskou vysokou školou, tímto vysokým hradem rozumové ješitnosti, musíte být ode mne bezpodmínečně varováni, poněvadž ona nese mnoho vin na zbloudění lidí, jelikož vám ukazuje více nesprávných cest, než správných, a potřebuje nejdůkladnější změnu. Podobá se to znečistěnému a znesvěcenému chrámu Božímu.

Já vám ale říkám, dříve než tentokráte bude tato rozumová ješitnost až do poslední jiskry zničena, nezmenší se trápení a bída, nýbrž rozmnoží se, k vaší vlastní spáse! Musíte klesnout na kolena, nechcete-li býti nadobro zničeni, a musíte Boha, který vám byl tak dlouho lhostejný, ve svaté vážnosti snažně prosit o vysvobození a o pomoc.

Tím teprve se vy sami otevřete Jeho síle, která vás dokáže ochránit, ať jste kdekoliv.

Temno se pevně zavěsilo a zachytilo v rozumu, ve vaší domýšlivosti, v ješitnosti, jako nejstrašnější ze všech léček, které vám žel, nebyly nikdy nadarmo předhozeny. Proto konečně pryč se všemi těmi, kteří se tak lehce nechali chytit. Je to svobodně zvolený osud těchto slabochů, když se nyní musí potácet spoluzasaženi v noci hrůzy. Mohlo by se to státi jedem pro příští pokolení. Nesmí jim být proto podána ruka ku pomoci.

Nepromarněte na to ani chvíli času, neboť každý slabý je zesláblý jen skrze sebe sama, jen skrze své vlastní, svobodné chtění. Musíte uvážit, že nechtít nic je ve skutečnosti také chtění. Takový slaboch zakopal svou hřivnu, protože byl líný podobně jako jiní ji rozvíjet, jakož i hospodařit s ní a ji rozhojnit. Nechte je padnout, neboť oni by vám jen překáželi v rozhodnutí a konečně přes vaše dobré chtění vás zdržovali, takže byste museli být s nimi ztraceni. V tom není žádná nespravedlnost, neboť toto vaše zdržení, vaše zaostávání je potom vámi chtěno, je tím vámi zvoleno a váš pád vámi zaviněn! Doba je dnes jiná, než byla před dvěma tisíci lety. Dnes není možné otálení bez vážných následků, lhostejno, jaká pohnutka k tomu vede.

Blaze tomu, který otevře oči a uši! Který nelpí zatvrzele na svých dosavadních chybných názorech, neboť zatvrzelý zahalí se do tkaniva mylných představ, které zesílí jemnohmotné sítě, do jejichž pevných smyček se stále více zaplétá a je tím bržděn, také vnitřně rozerván, a bude zničen v rozkladu, který je souznačný s duchovní smrtí. Tím bude potom vymazán ze zlaté knihy vědomého života. Jak mnohému línému zdá se to žádoucí, již více nebýt. Moci se rozplynout v nic se mu zdá být nejvyšším štěstím! Rozklad nebo rozplynutí je ale zavržení bytí! Osud těchto líných je strašný. V tisícerých mukách pokračuje duchovní rozklad, který sebou nese kletba takového zavržení.

sbornik2/prednaska10.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:05 autor: Marek Ištvánek