Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska12

12. Veliká bolest jde všemi zeměmi.

(Časopis Der Ruf, číslo 13, 1929)

S matným tušením stojí teď všichni lidé před něčím nepochopitelným. Pokud jsou schopni ještě něco tušiti, to je cítiti. Volám ještě jednou ke konečnému procitnutí z divokého víru nesnesitelné, prázdné povrchnosti!

Naposledy!

Klidně na to může býti odpovědí výsměch a posměch. Brzy však zmlkne a neduh těžce zachvátí všechny posměváčky.

A když se všech lidí zvolna zmocní úzkost, pak nechť se pokusí, aby se ještě ospravedlnili kličkováním selhávajícího rozumu. Mohou se spoléhati na školskou moudrost, na kterou se tak často odvolávali, mohou si k tomu vzíti své rady, své tituly, pocty, slávu, lékaře, kazatele soudce a státníky. Také všechno zlato a vše, o čem se domnívají, že ještě mají! Mohou jíti také k těm, kteří se falešně nechávají nazývati vůdci a proroky, nebo jimi chtějí býti – mohou je prositi, aby pomohli na důkaz jejich poslání – to vše ani o vlas nezmění nic z toho, co přijíti musí. Neboť všechno pozemské vědění, všechna lidská síla a moc žije jen v představách lidí a není ničím před Bohem. Tentokráte bude odvanuta všechna havěť temna! Roztříštěna všechna lidská domýšlivost!

Ti nemnozí však, kteří chtějí slyšeti, nechť slyší: Nákaza může zuřiti jen tam, kde jí byla uvolněna k tomu cesta. Zátopa nestoupá ani o coul výše, než jí bylo předem určeno. Oheň z nitra země a z oblak nešíří svou zkázu ani o píď dále, než smí. Bouře zuří nad určitou cestou. A když dosud pevná země kolísá, když se řítí hory, nové vystupují, když celé pruhy země řítí se v sutiny … nic se neděje bez pevného vedení Boží Vůle! To vám budiž útěchou.

 

Letnice 1929

Abdrushin

sbornik2/prednaska12.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:07 autor: Marek Ištvánek