Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska14

14. „V potu tváře své chléb svůj jísti budeš!“

„V potu tváře své chléb svůj jísti budeš!“

 

Tato slova nemají být chápána doslovně, jako by to mělo být prokletí, trest, jak by je pozemsky mohl pronést soudce nebo vladař, nýbrž jsou přirozeným, zákonitým důsledkem pádu člověka do hříchu. Předvídavě je tím ukázán přirozený vývoj člověka po pádu do hříchu. Člověk se svobodně rozhodl přenechat vládu rozumu, proto jako přirozený následek získávala převahu honba za pozemskými statky, závist, nenávist a nedůvěra atd., takže už žádný člověk nemohl být schopen žít pozemsky bezstarostně. Jeho bližní by mu to nedopřál, a kdyby v každý okamžik pečlivě nebránil své vlastnictví, jeho bližní by se snažil ho ošidit, vzít mu majetek a sám se tak obohatit.

Kdyby nebyla vypěstována vláda rozumu, tak by lidé nebyli leniví, nebylo by nepřejících a falešných lidí, nebylo by velikých starostí o denní chléb a každý by druhému rád a bez pobízení pomohl s vědomím, že ten druhý, ocitnuvší se v nouzi, skutečně pomoc zasluhuje.

sbornik2/prednaska14.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:10 autor: Marek Ištvánek