Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska20

20. Slavnost Čisté Lilie.

(7. září 1931)

Ano, muselo to tak přijít, neboť velikášství lidí v jejich chtění vědět je v podstatě jen požadavkem proti zákonům Božím, které spočívají ve stvoření a které se člověk opravdově ještě nenamáhal po celou dobu brát v úvahu. A takové požadavky mohou mít jako poslední následek jen úplné potlačení, mohou jen skončit zničením všech těch, kteří se postavili proti Boží vůli!

V přírodních děních není jiné řešení. Toho si musí být člověk jednou vědom a svou dosavadní ješitnost poznati pln studu jako nedůstojnou! Jinak mu nebude pomoženo! Neboť on musí dojíti ke kořenům.

K záchraně vede jenom jedna cesta: poznat a změnit se! Žádná oklika nemůže zde pomoci, sebeklam nic neprospívá. On musí! Na toto slovíčko si má nyní člověk zvyknout, jestliže chce dále žíti! Příliš hanebné bylo jeho zločinné hospodaření s nejcennějšími dary, které mu byly k dispozici, které on směl používat podle svého mínění. Nyní ale bude donucen podřídit se vůli Boží, poněvadž se prokázal jako příliš slabý, než aby dobrovolně usiloval jen o ušlechtilé!

Zanechejte proto své ješitné domněnky, chcete-li se zachránit!

Kdo se nemůže od ješitnosti osvobodit, ten není hoden vyslechnout i jen jediné slovo Pravdy, neboť ješitnost jakéhokoliv druhu je tím nejhanebnějším u lidského ducha, čeho se přidržel při putování světy. Nevíte ani, co všechno k ješitnosti patří, k té ješitnosti, které jsou lidé ochotni obětovat nejen svou vlastní duši, nýbrž ještě také bez rozpaků duše těch, kteří jim byli svěřeni na zemi!

Já vám ale říkám: ani jediná lidská duše nemůže stoupati ke Světlu dříve, dokud nenahlédne svou malost a neuzná, že jen ve službě, v pokoře a v díku může radostně zesíliti. Poté, co prosíc, spočine na kolenou před Stvořitelem, probudí se v ní velká síla k nejvyšším činům!

Lidské duše se ale proti tomu vzpírají. Dokonce i ty, jimž bolestí a nouzí jsou ulomena křídla jejich pýchy. Neboť mnohé duše v tomto prožití nespatřují napomenutí moudrého vedení, které je chce zachránit před umrtvující povrchností, nýbrž nechají sice ve své bolesti vlastní velkolepost konečně padnout, ale přitom se hněvají na svůj osud a považují se jen za mučedníky, kterým byl připraven nezaslouženě těžký životní úděl! V těchto dohadech pozvedá se opět stejná pýcha rychle vzhůru, i když v jiné formě, ale přesto neméně silná. Vlastní velkolepost mění se v domnělé mučednictví. Velkým chce se člověk jevit v každém případě! Ba i v nejhorší nouzi! Za každou cenu! Dokonce i za cenu vlastní duše! Svého celého já!

Z tohoto důvodu nelze mnoha lidem pomoci. Staví se nepřátelsky ke každému dobře míněnému vedení a přináší tím do světa smrtelnou zkázu!

Ve své nezdravé panovačnosti nechce člověk uzráti k plodu, který při sklizni nemusí být zavržen. Proto přichází nyní zničení, které samotné může ještě vésti ke zlepšení a k blahu, jež v tom ještě jednou ukáže, že všechna moc spočívá jen v rukou Boha!

Člověk zřetelně pocítí, že tato moc dosáhne také k němu, jakmile to bude nutné, a že tato moc může jeho vůli zlomit, právě tehdy, když on se domnívá býti v tom nejsilnější.

Neboť část této Boží vůle se vtělila na Zemi! Nic více nebylo potřeba, aby si všechno ve stvoření podmanila. Vzpírajíc se, bude tím tato falešně jdoucí lidská vůle roztříštěna. Avšak jen tato falešná vůle tím bude zničena pro všechny časy. Pravá lidská vůle má zesílit, obdržeti touto Boží vůlí oporu a sílu, aby konečně přišel mír a pokoj, který patří ke kráse přírody a který se člověk svou odpornou závistí a svou panovačností snaží rušit!

Harmonie bude opět v celé hmotnosti, až se lidské chtění skloní před Boží vůlí, to znamená, až se bude podle Boží vůle řídit. A běda každému člověku, který bude chtít opět vytvářet nové temno! Bude vyhuben dříve, než jeho konání dospěje k uskutečnění.

To lidstvo, které po Světle touží, má žít nyní opět v míru a radosti, jak mu to kdysi bylo zaslíbeno. Nastává nyní nová doba! Skrze moc Pána!

A potom bude Jeho nádhera zářit nad Zemí! K vaší spáse a k vašemu štěstí! Neboť Bůh je skutečný vládce! Štěstí pro lidi nespočívá v pozemské rovnosti, jak o tom dosud snili mnozí. Rovnost může nastat jen stejnou zralostí duší. Ničím jiným! Kde není tato bezpodmínečná rovnost ve zralosti duší, tam nemůže nastat také nikdy rovnost ve vnějších poměrech!

A nikdo nebude chtít snad nyní tvrdit, že lidé zde na zemi mají stejně zralé duše. Jak velký je v tom přece rozdíl.

Největší křiklouni po pozemské rovnosti jsou ti, kteří ve zralosti své duše stojí většinou ještě na nejnižším stupni.

Tito lidé, kteří chtějí pro své bližní pozemskou rovnost, jsou jed přinášející blouznivci, kteří jednají proti zákonům Božím! Přinášejí zkázu místo požehnání, neboť berou své oběti každou možnost k dozrávání a ke vzestupu. Každý člověk může se duchovně rozvíjet jen na tom místě, na kterém byl zrozením postaven, což přesně bez jakékoliv výjimky odpovídá současným vláknům jeho karmy.

Ti, kteří chtějí obšťastnit lidi vábením k pozemské rovnosti, nabízejí proto smrt duším! Tito pošetilci chtějí božská ustanovení, která spočívají v železném zákonu zvratného působení, svou činností zkřivit a „zlepšit“, domýšlejíce se, že jsou moudřejší než Boží vůle. Přináší tím jen zmatek a nakonec zkázu.

Jsou to jen pokrytečtí poslové temnot nebo duchovní slaboši, které temnoty využívají ke svým cílům, aby lidské duše zdržovali od nutného dozrávání!

Ani tito svůdci, ani ti, kteří je následují, nebudou v Boží říši trpěni, neboť jsou to nepřátelé Božích zákonů. Tito svůdci nemohou proto nikdy vésti k míru a pokoji, nemohou nikdy vésti ke spáse, nýbrž vrhají veškeré lidstvo bezpodmínečně do náruče temna.

 

Jen ten kdo v jásavém díku radostně tvoří na každém místě, které je mu osudem určeno, ten má možnost ke vzestupu Světlu vstříc a tím také zde na zemi, neboť uvolní vlákna, která si kdysi utkal a kterými byl osudem posazen na to místo, které je pro něj vhodné. Stejným způsobem je umožněn zdravý vzestup pro jednotlivého člověka a tím pro celý národ. Potom jsou stupně ke vzestupu vybudovány neochvějně, nemohou nikdy kolísat, jakmile vzestup rychle následuje. Co z pravé půdy vychází, stojí vždy pevně a bezpečně. Na to dbejte, to dodržujte, je to jedno z nejvyšších přikázání. Toto samotné je zdravým základem, protože je to přirozené. Pak je také vyloučena nespokojenost! Kdo se k tomu nepřipojí, bude vyloučen jako škůdce, který si nezasluhuje nadále žít!

To si ujasněte vy, kteří si toužebně přejete, abyste náleželi k nové říši. Nebudou tam povolena žádná nezdravá přání. Kdo by se o to znovu pokoušel, bude ihned poznán a vyhuben s nejbezohlednějším úsilím, v zájmu těch, kteří chtějí Boží mír a pokoj a zaslouží si ho! Přísnost až k tvrdosti je v tomto příkazu! Potom se konečně bude ozývat z úst těchto osvobozených lidí jásot:

„Tvá je moc, ó Pane, a Tvá je nádhera, nyní i na věky věkův.“

Amen.

 

Slavnost Čisté Lilie!

 

Akt milosti pro ty, kteří jsou na zemi čistého chtění. Zářící síla proudí k tomu pozemskému ženství, které se dnes blíží prosbě a přitom navazuje ke svým duším a také ke hrubohmotnému tělu jemná vlákna ze Světla, která si podrží a neztratí již více pravou cestu, kterou ženství nyní jíti má ku slávě Boží a k radosti celého lidstva! Pouze když si opět sami odříznou tato vlákna nedbalostí a strhnou dolů svou vysokou úlohu v tomto stvoření, jen potom se mohou ještě jednou zřítit a ztratit oporu, kterou jim ke slavnosti Čisté Lilie darovaná Božská síla dává!

Přijměte dnes proto dar Páně s nejvyšší vážností. Neklesejte na mysli, neboť milost Boží je s vámi!

Máte býti nositeli čistoty a lidmi plnými vznešenosti! Tím vaše vyzařování pozvedne celou Zemi vzhůru ke Světlu, míru a pokoji!

Amen!

sbornik2/prednaska20.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:19 autor: Marek Ištvánek