Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska21

21. K 29. listopadu 1931.

Jestliže k vám promlouvám odtud, tak to není určeno jen pro pozemské lidi, kteří jsou v duchu tak těžkopádní, nýbrž mnohem více pro miliardy, které obývají lehčí úrovně vesmíru, které, usilujíce ke světlu, žízní po mém Slově, aby podle něho žili v radostné vděčnosti!

Počet všech obyvatel této Země je zanedbatelný. Proto to nehraje pro mne žádnou velkou roli, naslouchají-li tito pozemští lidé mému Slovu a otevřou-li se pro ně, nebo zůstanou-li uzavřeni. – Já splňuji! – Zakotvuji do této hrubohmotnosti svým Slovem vůli Boží, nepokřivenou, nevykořenitelnou!

A mé Slovo je vynášeno do všech částí světů, proniká jako burácení lámajíc nesprávné a posilujíc správné, otevírajíc přitom brány, které vedou k dosud netušenému Světlu! Ještě dříve než vaše myšlení může pochopit správně mou řeč, stala se tato již v mnohých říších skutečností! – Tam už má slova žijí dříve, než jste je vy správně pochopili!

Co vy zde v této hrubé hmotnosti stěží pozorujete, to povstává ihned v lehčích říších jako údery mečem nejtěžšího druhu, nebo jako zklidňující balzám, jako léčivý olej a také jako osvobozující uvolnění. Záleží přitom na druhu říší a duší. Právě proto se dá o to nápadněji pozorovat, že vy zde, u pramene, se tak málo namáháte, zde, kde k tomu dostáváte zcela zvláštní sílu pro čilost ducha. Všem světovým částem je nápadné, jak tuto sílu většinou vůbec nepoužíváte k účelu, pro nějž jste na Hoře a v mé blízkosti, nýbrž jak mnohý ji chce brzdit a ponechat dosavadní všední život na prvním místě své činnosti a myšlení.

Jsou jich tisíce z jiných světových částí, kteří stojí kolem vás bez pochopení a vám neznámí. Smutně zase odcházejí, zklamaní, neboť se chtěli u vás učit, jsouce sem přitahováni silou Světla! – Předpokládali jako zcela samozřejmé, že tu naleznou pro vesmír všechno vzorné, jako příklad už pro říši tisíců let!

Vy to nevidíte! – Avšak ani se nesnažíte uvědomit si to, neboť rodina a potřeby všedního života vás omotají, vám vládnou, přesně tak jako v nížinách, kde to vytváří základní zlo, vedoucí k nutnému zániku.

Avšak těžkopádnost této hrubohmotné úrovně vás již neochrání před soudícími, očisťujícími a vše pronikajícími silami mého Slova, neboť ono nabývá na hutnosti mimořádnou rychlostí pod zvýšeným působením všech Prazákonů Stvoření. Zasáhne vás pak náhle, nečekaně, přes noc hrubohmotným způsobem, vám vlastním. S nezmenšenou silou ve stejné míře, jak zasáhlo ihned v lehčích úrovních!

Nemylte se! Neztratí se ani jediné slovo ze všech, která jste mohli slyšet, která jste však v sobě neoživili. Co se ještě nestalo dobrovolně, to bude s hroznou silou nyní vynuceno.

Pod tlakem strachu a hrůzy necháte konečně padnout mnohé, co jste se snažili upřednostňovat před vznešenými povoláními denně, každou hodinu, přesto že to jsou maličkosti při pohledu na to veliké, co máte se mnou splňovat, čím vám byla poskytnuta milost, kterou ještě nechápete.

Za mého pozemského života skončí náhle shovívavost k takovým chybám. Kdo v této době nechtěl slyšet tak, jak se to od každého jednotlivce očekávalo a nepoužil veškeré neoslabené síly čistého chtění ke svatému splňování, a kdo toto chtění již nyní nepřivedl v čin, ten se zřítí, neboť takový se nemůže udržet stát, lhostejno je-li nositelem stříbrného nebo zlatého kříže, nosí-li plášť učedníka nebo apoštola. – On padne! – Bude shozen z podstavce, na který jsem ho vyzvedl, jestliže na něm zaujímá místo pro svou nedbalost jen zdánlivě, jestliže se s ním nespojil takovým způsobem, aby s ním vytvořil celek pomocí tkaní duchovních i bytostných vláken, která se musí v tuto dobu vytvářet silami, jež jsou nastaveny neposunutelně a trvale na onen vznešený cíl, který každý povolaný nese v sobě jako cíl nejvyšší.

Avšak chtění a připravenost, které se dají zatlačit stranou všedními věcmi a návyky, třebas jen na půl hodiny, nemají dosti síly, aby vytvořili a upevnily tato vlákna.

Každý, kdo se tomu poddal, nebude moci dopadnout jinak, než že ještě krátce před posledním začátkem zklame! Především všichni ti, kteří místo aby co nejpřísněji zkoumali sami sebe, zkoumavě spočinuli svým pohledem, jak je to zvykem u této pozemské lidskosti, na jiných, aby poznali jejich na pohled viditelné chyby, aby je s tlacháním soudili, zatím co by sami měli přece jen děkovat, že mnohé jejich vlastní chyby ještě nejsou souzeny. Právě před tím jsem již často varoval.

Ti, kteří takto jednali, zpřetrhali tkanivo, které se chtělo vytvořit, aby se nyní upevnilo pro vlastní povolání. Odloučili se tím od Grálu vlastní drzou rukou a jazykem a všechna lítost, všechna dobrá předsevzetí nic nepomohou, neboť nyní už je na to příliš pozdě.

Takový si však nic jiného nezasloužil, protože tím lehkomyslně nedbal na Nejsvatější. Odmítal je a znesvětil. – To Nejsvatější, jaké mohlo v tomto Stvoření pro něho jako člověka existovat!

Dosti jste byli varováni v projevech, kterým jste rádi naslouchali, ale nikdy jste je v sobě a pro sebe samotné nezpracovali způsobem, který byl tak naléhavě nutný. Když jste je vyslechli ve velmi vážných hodinách pro učedníky a nositele zlatých křížů, vaše myšlenky pospíchaly zase rychle k lehčím věcem, místo abyste všechno to důležité skutečně v sobě zpracovali v následujících dnech až do příští hodiny a abyste na tom dozrávali.

Viditelné chyby jiných byly viděny a kárány. Ve skutečnosti však chyby těch druhých vůbec takovými chybami nebyli. Byli to jen projevy jednoho stupně vývoje velmi nutného pro jejich povolání. Káralo se právě to, co pro druhého bylo jen stupněm ke zralosti, po němž se chtěl vydat.

Pro kárající by bývalo lepší, kdyby byli měli právě takové chyby, které mohly prozradit jejich vývoj. Tak si však na sebe přitáhli vinu, když ve své samolibosti nebo falešné přecitlivělosti jenom brzdili arogantním káráním ty, kteří chtěli duchovně kráčet kupředu – jenom proto, že jim chybělo jakékoli porozumění pro tu věc, protože sami zůstávali příliš povrchní. Když od toho zcela odhlédneme, byli by svého času mnohem lépe využili, kdyby se starali ne o jiné, ale o to, jak pokročit ve své vlastní zralosti.

Vy byste se již neměli přidržovat dosavadních pozemsky obvyklých společenských rozhovorů, které jsou jenom povrchní. To není znamení ani důkaz pravé harmonie a zralosti. Každý z povolaných by měl být nyní uzavřen sám do sebe. Meč k boji v ruce, na svém místě, o něž se nemůže dělit s nikým druhým. Každý z vás musí mít ve dne v noci jenom vlastní myšlenky, jakmile chce být opravdovým! Jenom já jediný vás mohu propojovat! Jeden každý z povolaných pracuje jen se mnou, nikoli s těmi druhými. Pak se to v něm správně zachvívá! Proto musí každý starostlivě dbát na to, aby se mohl cítit v harmonii se mnou. To je to jediné, podle čeho může usuzovat, stojí-li správně ve svém povolání. Pro ostatní povolané mu nezbude čas, jakmile zahájí svou činnost.

V některých, dokonce v mnohých případech však spočívaly vytýkané chyby pouze v křižování některých karmických vláken, která by bývala osvobodila od lecčeho právě toho, jenž se nad tím pohoršoval a na to narážel. Nyní to musí na něm ještě viset jako okovy.

Ó vy, lehkovážní! – jímž mělo být pomoženo snadnějším způsobem, přenechte konečně pokárání mně!

Co vy víte o vláknech, která vás omotávají. Jen se podívejte sami na sebe a buďte snášenliví a shovívaví k jiným, o to však přísnější k sobě.

Musíte přece vědět, že všechna karmická vlákna se rychle a bezpodmínečně rozuzlují prostřednictvím bytí světlé síly zde na Zemi.

Ve vašem soužití zde na Hoře by mohlo být snadno rozuzleno vaším vážným úsilím mnohé mezi vámi, co nyní musí být rozuzlováno obtížněji. Důvod je v tom, že leckteří mezi vámi promeškali velmi mnoho.

Připravte se nyní k poslednímu účtování. Děkujte za každou hodinu, která vám k tomu ještě zůstává. Nepromarněte ji stejným způsobem, ale pokuste se dívat se stále na sebe tak, jak já se na vás musím dívat neustále.

To by změnilo mnohé a dovolilo by, aby se pak kruhy zachvívaly v nejčistší harmonii tak, aby veškeré špatné chtění z nížin, každý špatný čin, ba dokonce všechno žijící temno muselo na tom rychle shořet.

Tak by to mohlo, ba mělo býti již dnes! Místo toho však dnes na Hoře se tak často probouzí, je živena a pěstována disharmonie, která musí rušivě na mne vrhat vaše stíny.

Takto chcete být strážci svatostánku? Musíte skládat účty za každé slovo, za každou jednotlivou myšlenku!

Tuto jistotu si vpalte do svého ducha, aby byl trvale bdělý a nedovolil vám klesnout do škodlivého klidu. Ať se jeden každý snaží, aby stál, až ho zastihne očistná bouře!

 

Amen!

sbornik2/prednaska21.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:21 autor: Marek Ištvánek