Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska34

34. Modlitba Pánova.

(Hlas číslo 6. Dne 29. prosince 1937, na začátku své poslední slavnosti na této Zemi, pronesl Pán tuto modlitbu na rozloučenou.)

„Poslyšte mou modlitbu a nechte ji proudit svým duchem!“

Pane! Ty Jediný, Všemocný, Vševědoucí Bože, můj Otče!

V nepochopitelné dobrotě své Moudrosti jsi mě přivedl na Zemi, aby Tvé působení vykvetlo na půdě, která bude očištěna od vypočítavosti všech vlastních přání ješitných pozemských lidí a od veškeré polovičatosti pozemských požadavků.

Třebaže se mi často zdála strastiplnou cesta, kterou jsem přitom měl jít, neboť rozum pozemského člověka nemohl pochopit mé jednání a myšlení a označoval za nesprávné, co neodpovídalo jejich smýšlení, přece vím, že Tvá Moudrost určuje láskyplně mé cesty!

Ó Otče, nikdy Ti nebudu moci vzdát ve svém díle zde na Zemi takový dík, jaký jsi mohl právem ode mne očekávat, neboť lidé se nenaučí dívat se úplně jinak na můj druh než na svůj. Všichni mě chtějí posuzovat podle toho měřítka, jaké si sami vytvořili ve svém pokřiveném rozumu.

Zapomínají, nebo nechtějí pochopit, že Země patří Tobě se vším, co je na ní, že oni sami jsou jen hosty, jen Tvými hosty, ne však majiteli.

Proto ve své moudrosti chceš nyní vytvořit před počátkem nové doby nejprve takovou půdu, jaká je vhodná a patří ke Tvému království, na jaké Tvému Slovu vzejde přebohaté ovoce a jaká musí přinést Svatý mír.

Tobě budiž dík, ó Otče, nyní a provždy, po všechny věky, za tuto velikou pomoc! Ty sám vybuduješ na Zemi dílo, kvůli němuž jsi mě seslal, jak bylo zaslíbeno!

 

Amen.

sbornik2/prednaska34.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:41 autor: Marek Ištvánek