Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska35

35. Z obhajoby Abdrushinovy před soudem dne 22. října 1939.

(Část)

Čím více přemýšlím, mohu přiznat, že má díla, přeložená do mnoha jazyků, ačkoliv jsou čistě věcná, jsou odmítána a bojují proti nim právě Židé. Také proti mně osobně.

Krátký pohled na život na Vomperbergu ukazuje jasně a zřetelně, že jsem si sám nedělal žádné nároky na osobní výhody. Mnoho zaměstnanců a pomocných sil, kterým bylo třeba proplatit ročně 70 000 šilinků, tu nebyli pro mne, ale vyžadovala si je přítomnost mnohých spolubydlících, k jejichž příjemnému a pohodlnému životu přispívali.

Já jsem všechny tyto lidi nepotřeboval.

Bylo však považováno za samozřejmé, že jsem všechny náklady nesl sám.

Nejinak tomu bylo s mnoha věcmi, o nichž se vůbec nechci zvlášť zmiňovat. Bylo to téměř neskutečné, když se na to střízlivě dívám, a teprve nyní se mi jeví mnohé v naprosto jiném světle.

Obraz mého působení doplňuje i to, že jsem vydával také ještě tisíce obědů potřebným lidem z Vompu, Schwazu atd. Během posledního roku byla vedena i jména všech těch, kteří dostávali stravu zdarma, a k tomu často i oblečení pro dospělé a děti.

Ani škola nevznikla kvůli mně, ale jenom kvůli dětem ostatních a vyžadovala velký roční příspěvek z mé strany, aby mohly být zaplaceny učitelské síly a daně. Nejinak tomu bylo i s elektrickou prádelnou, s kuchyní a prostorem pro společné stravování a se vším, co k tomu patřilo, stejně jako s lanovkou, stavbou silnice a jejich udržováním, zavedením vodovodu, hasičským sborem. Já jediný jsem za to odpovídal, ostatně jako za všechno, co přinášel velký počet lidí a co přispívalo k jejich příjemnému bydlení.

Kdybych chtěl jít do všech jednotlivostí, muselo by to znít nepravděpodobně, přesto že je to čistá skutečnost. Nakonec by to však zase dokazovalo, že jsem byl příliš ponořen do své spisovatelské práce. Žil jsem v ní, aniž jsem poznával, jak často a mnohostranně jsem byl využíván právě všemi těmi, kteří se pak postavili proti mně, jakmile už nemohli mít z toho žádný užitek.

Pro mne to byla od začátku až do konce zátěž, i když tu a tam přinášela občas opravdovou radost. Na nějakou výhodu nebylo ani pomyšlení a nikdy by k ní nedošlo. Kdo pozoruje všechno objektivně a správně, musí být o tom přesvědčen.

Já mohu jen říci: Žil jsem to, co jsem napsal, neboť to všechno přicházelo z mého živoucího přesvědčení. A to mělo na zřeteli jenom blaho jiných.

Co se pak týká tak často používaného výrazu „sekta“ nebo „náboženské společenství“, mohu stále jenom opakovat, že nešlo o tento případ.

Už po řadu let stále a opakovaně poukazuji na to, že nechci založit ani církev ani sektu, ani náboženské společenství, že nepřináším ani žádné nové náboženství, nýbrž že mým jediným úmyslem je vysvětlit samočinné zákony, které působí ve stvoření. Znát je, je pro každého člověka, žijícího v tomto stvoření, žádoucí a může všem být jen k užitku.

Dokazují to i moje sebrané spisy, týkající se této oblasti. Proto se nepotřebuji o tom dále šířit.

Jestliže nyní v různých zemích a státech mnozí čtenáři mých děl se setkávali a sjednocovali ve zvláštních spolcích, tak se to dělo jen proto, aby se mohli ponořit ještě více do obtížné látky. Jako základ pro svá setkání si vzali má díla, což konečně vyplývá zřetelně z jejich stanov. Já jsem neměl právo něčemu takovému bránit a neviděl jsem k tomu žádný důvod.

Já jsem však nebyl nikdy členem těchto spolků a neměl jsem z nich žádné výhody. Ony totiž pracovaly jen pro sebe a platily přirozeně také své příspěvky jen svým spolkům, takže nikdy neexistovala mezi těmito různými spolky v různých státech žádná vzájemná souvislost.

Nadace jednotlivých osob nejsou s tím v rozporu.

Proto nemůže být řeči o nějaké sektě. To jsou všechno zlomyslné fámy, které byly rozšiřovány převážně s mnohými jinými nesmyslnostmi i z různých částí katolické církve, jak přesně vím, poněvadž tato viděla ve mně kupodivu jakýsi druh konkurence, jíž se obávala, což je rovněž bezdůvodné.

Z těchto pramenů vycházely také pověsti o kultu nudismu a jiné nesmysly, které jsou v přímém rozporu s mým životem a dílem.

Při přesném pozorování se všechno posunuje do jiného, správného obrazu, který je také patřičně z tohoto skutečného podkladu posuzován, nikdy však není odsuzován.

Chtěl jsem lidem zprostředkovat výsledky mých pozorování a výzkumů z oblasti samočinných zákonů ve stvoření nebo v přírodě, aby byly lidem prospěšné, jinak nic. To také vyplývá dostatečně zřetelně z mých prací, což samo již může být důkazem.

Poté, co jsem věcně vysvětlil těchto několik bodů, dovolím si zmínit se o základních psychologických dějích, které jsou v těchto věcech rozhodující. Většina lidí je již zná z vlastních, mnohostranných zkušeností. Samy o sobě nepřinášejí nic nového, ale právě pro svou všednost jsou snadno přehlédnutelné přesto, že mají rozhodující význam.

Jestli někdy proti někomu náhle někdo zaútočí, postaví se na stranu útočníka postupně ještě řada lidí, kteří by si sami od sebe nikdy něco takového nemysleli. Tito lidé byli naopak přesvědčeni o naprosté správnosti toho, co poznali a co odpovídalo pravdě. Náhle se však někdo snaží vrhnout špatné světlo na všechno, co dosud pozorovali ze správné strany podle svého svobodného přesvědčení. A ten někdo to dělá třeba z osobní nenávisti nebo závisti, zloby nebo zklamání, že nedosáhl zvláštních výhod, nebo i z jiných důvodů. Zkrátka ovlivňuje lidi a získává ty, kteří se rozhodují jít s ním z různých důvodů nebo lidských slabostí, ač k tomu nemají důvod.

To je obecná zkušenost, kterou lze stále a znovu pozorovat a která si vyžádala během celých dějin lidstva nespočetných obětí, které po smrti byly později jako takové poznány a oslavovány.

Toto se děje neustále v malém životě jednotlivců stejně jako ve velkém v životě národů. Když se pak k tomu přidá ještě připoutání na události, které k tomu zdánlivě přispěly, tak se obratně vybuduje na tomto klamném zdání stavba, která je často uměleckým dílem klamu.

Nejinak je tomu v našem případě. Ve svém úsilí o cíle pouze duchovní zaměřuji svou činnost na jediné pole, na němž se pohybují už po tisíciletí vedle skutečně vážně hledajících i mnozí lidé, kteří se zdržují na okrajích trnité cesty číhajíce, aby se hned zavěsili tam, kde očekávají něco zvláštního, aby se přiživili na výsledcích, které obtížně vybojovali jiní, a aby je využili pro sebe.

Kde se jim to nepodaří, bojují nenávistně a pomstychtivě proti tomu, k němuž se tlačili a na něhož se pověsili svými vlastními přáními. Neštítí se žádných odporných prostředků v klamné představě, že na tomto poli je obtížné oslabit a vysvětlit jimi sestavená falešná tvrzení.

Naštěstí je to v mém případě něco jiného, poněvadž všechno, co jsem řekl, je vytištěno, tj. mé sebrané práce, o něž se hlavně jedná, kvůli nimž lidé našli ke mně cestu a také všechno dělali sami, co udělali, že totiž poskytovali půjčky, které sloužily jen ideálním účelům pro podporu duchovní činnosti.

Na těchto mých slovech nesmí být nyní změněno ani to nejmenší. Mají se dnes stále číst přesně tak jako na počátku a mohou platit jako důkaz a podklad pro mou odpověď.

Taková jaká jsou dnes byla od začátku. Jestliže se u toho nebo jiného člověka posunulo nebo změnilo jeho vlastní přesvědčení pod jinými vlivy nebo názory, tak proto se mně nemůže předhazovat úmysl nějak podvádět.

Z mé strany se nestalo nic a nebylo změněno nic, nýbrž všechno zůstalo tak, slovo za slovem. A tato slova jsou mým nezměněným, plným přesvědčením, k němuž jsem nikdy nechtěl přemlouvat jiného člověka, poněvadž mám radost z práce samé a je mi lhostejné, kdo a kolik lidí pak řekne, že toto je také jejich přesvědčení.

V dílech, která jsem již napsal, a která dovolují jasně a zřetelně poznat, jaký je obsah mého chtění, jsem viděl svou vlastní životní úlohu, která spočívá v tom, že otevřu cesty novému vědění na Zemi. Dosud neznámému vědění o stvoření, které dá lidem vnitřní jasnost a pevnost.

Z toho důvodu se na sebe dívám jako na vyslance Božího, poněvadž člověk sám ze sebe by nikdy nebyl mohl napsat díla o takovém vědění s dokonale novými a přece jednoduchými vysvětleními, aniž byl k tomu určen zvláštními schopnostmi. Musí zde tedy být zvláštní spojení s Božskou Moudrostí.

Pro mne jsou díla sama toho důkazem. Proto jsem žil, bez jakýchkoliv pochybností, v tomto přesvědčení, aniž jsem z toho chtěl těžit nějaké výhody kromě radosti, že toto mohu psát pro lidi.

Přirozeně, že pojem vyslanec Boží nebo Syn Boží, nemá být v tomto případě chápán tak, jak tomu bylo u Ježíše, neboť se jedná o zvláštní děj záření, který byl v mém pozemském těle zakotven v určité době teprve po prožití velkého utrpení, které bylo nutné k dozrávání. K tomu patřilo všechno, i to zlé prožívání, abych mohl později ve svých dílech na základě vlastního prožití vyjádřit správnými slovy, jimiž působím jako nejzažší pozemské rydlo Božské vůle, nově zvěstující nutné vědění.

Byl jsem vždy dalek toho obchodovat nějak se svým přesvědčením, na němž jsou založena má díla o vědění o Stvoření. Bylo by mi to připadalo jako znesvěcení mého úkolu.

Nejsem to proto já jako osoba, kdo dal podnět a stal se středem toho, co se dosud dělo, k čemuž náleží i spolčování lidí, nýbrž jedině moje díla „Ve Světle Pravdy“ jako „Nové Poselství Grálu“.

Všichni lidé se se mnou setkali teprve po přečtení mých prací, nikdy dříve, v důsledku vlastního, svobodného, osobního rozhodnutí o správnosti mých vývodů.

Jestliže takoví lidé, kteří se cítí být vnitřně mými díly osvobozeni od velké nejasnosti a těžkého tlaku, mi chtěli tu a tam prokázat z vděčnosti a radosti různé pozornosti, tak jsem neměl důvod je odmítnout. A pokud vím, nikdo nemá právo předhazovat mi jako nesprávné nebo dokonce jako podvod, že jsem takové věci přijal. Kromě toho jsem se často dovídal, že moje odmítnutí tyto lidi hluboce zranilo. Vždy mě ujišťovali, že když přijmu, co mi dávají, působí jim to velkou radost.

Já sám jsem také dělal jen, co bylo dovoleno. Nějakému zákazu bych se byl samozřejmě beze všeho podřídil, neboť jsem dalek toho dělat něco proti vůli vlády. Vždyť ve svých dílech sám napomínám všechny čtenáře ke vzornému životu. K tomu patří přirozeně také plnění povinností občana státu vzhledem k jeho vládě.

sbornik2/prednaska35.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:42 autor: Marek Ištvánek