Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska36

36. Lidský smysl a Boží vůle v zákoně zpětného působení.

Uveďme příklad, který jest blízký lidskému porozumění. Před citem stojí čistý a přece při provedení strnulých paragrafů zákona a omezených názorů se jeví jako nesprávný.

Mladý, k ideálu se snažící muž si vezme za ženu dívku, jež stojí vůči jeho citům bez porozumění, poněvadž koření pevně ve hmotném. Tento případ jest častější, než by se mělo za to. Právě přirozená důslednost poskytuje pro to vysvětlení. Čím větší ideály má mladý člověk v sobě, tím jistěji nepozná duševní nedostatky ženského pohlaví. Bude si myslet o ženě, že jest ztělesněním ideálu, jak také ve skutečnosti být . Jak mnoho se v tom však nejčastěji klame, zjistí se teprve buď v manželství, nebo pomocí rozličných zkušeností ve svém životě.

Že dívka, která koření ve hmotném, nepřeje si opět žádného pohodlnějšího manžela než právě takového idealistu, jest lehce pochopitelné, ovšem za předpokladu, že také hospodářské poměry na její nebo na druhé straně souhlasí s výpočty. Bude z přirozeného popudu toužit po tom, aby získala ideálního člověka, aniž by chtěla něco zlého a vůbec ne s úmyslem, aby mu škodila.

Na její straně mohou přivodit rozhodnutí rozličné body. Buď chladná vypočítavost, nebo smyslný pud, právě tak jako přání, aby vůbec byla „paní“. To však není udržitelné na dlouho a není to žádným základem pro manželství. Přirozeně nastávají často také opačné případy, v nichž jsou dívky ideálně založené a mladíci nebo muži koření v materielním.

Vystřízlivění přijde pak velmi brzy. Materialistická část bude s posměchem a nakonec všemi prostředky, až k nemilosrdné bezohlednosti chtít zničit ideální v druhém. Zvolna stoupá dokonce mnohdy i nenávist tam, kde byla zprvu jen vymyšlená láska nebo lhostejnost, jakmile materielní část cítí, že může vyvodit moc proti světlé a ideální části. Tuto moc dává jí zákon a vědomí manželství.

Jest to zcela přirozený vývoj dvou nestejných částí, u obou velmi často nevědomý a nechtěný. Je to nutný výsledek v poměru duchovně nižšího vůči vyššímu, temnějšího vůči světlejšímu, jakmile temnější část cítí, že se nemůže připojiti k vyššímu vzletu druhého. Jest to zesíleno a vybičováno temnými centrálami sil, s nimiž jest zákonem přitažlivosti duševní stejnorodosti spojen.

Stupňování nenávisti až k brutální nespravedlnosti nastává nakonec následkem užšího společného života v manželství a ve vědomí, že také ideální části připadá podle zákona v manželství tatáž moc. Poněvadž ideální nebojuje týmiž zbraněmi jako materielní, nýbrž jest ve svém základním smýšlení vždy zdrženlivější a dobromyslně v první řadě myslí jen na jiné, muselo dosud téměř vždy podlehnout, protože také celý vnější svět považuje a uznává jen hmotné za jedině správné.

Z této půdy má býti vzat tento případ!

Mladý, ideálně založený manžel, byl činný jako obchodník, tedy na půdě, na které jsou nejostřejší bojovníci materielních temnot. Se svými ideálními cíly a city nedostal se mladý muž daleko. Byl bez skrupulí využíván od mnoha, kteří čekali jen na příležitost, aby mu ihned dali ránu, jež ho měla vrhnouti do bláta ulice, jakmile jim nemohl poskytnouti žádného prospěchu.

Ještě když ho vypočítavě obletovali a využitkovávali jeho ideální lehkomyslnosti, připravovali si takovou příležitost s chytrou vypočítavostí a jejich ruce zvedly při tom již kameny, aby se připojili, která by ho z nějaké temnoty mohla zasáhnout, kdyby jeho důvěra v lidstvo utrpěla úraz, poněvadž by jejich slovům ve své nevinnosti bezpodmínečně důvěřoval. Házeti ihned sebou jest nejlepším způsobem obrany pro ty, kteří se sami mají skutečně něčeho obávat, jakmile jejich činy a snahy přicházejí na světlo sluneční. Tak jest tomu vždy při tisícerých příležitostech.

Bezohledně vypočítavý materielní člověk označuje světlé, ideální velmi rád za lehkomyslnost, z nesouhlasu, jež mu přináší poznání, že on sám nikdy nemůže dosáhnout takové výše. Takový přirozený vývoj možno vidět jako předehru v dramatech u mnoha lidských duší.

Skutečné jednání nedá na sebe v takovém případě dlouho čekat. Tak také v tom, který tu má být brán za základ. Nejdříve tu má být uvažováno o zevnějším pochodu podle pozemských názorů a později bude hledáno zpětné působení.

Mnozí, kteří měli od tohoto mladého muže peníze a zboží, neplatili v hodině splnění svých povinností, takže on sám přišel do obtíží. Ujišťovali ho však pevně a jistě, že v určitý, pozdější den splatí své dluhy. V této dobré víře vypůjčil si obchodník sám to, co v té době potřeboval pro svou ženu. Při tom však padl do rukou dvou obratných lichvářů, kteří jsouce si sami vědomi svých nesprávností ve svém jednání, chytrým způsobem vždy dodržovali na venek všechny zákony. Počítali tedy již předem s bezprávím a mohli se proto opatrně postaviti nad zákony, jak to činí všichni, kteří již předem bezpráví chtějí! Požadovali jako zástavu „pro formu“, prodej části nábytku a poukazovali, jak je to zvykem, zvlášť na to, že tato „forma“ ve skutečnosti nic neznamená. Ohromné odškodnění za tuto „příležitost“ mohl muž unésti, kdyby … jeho dlužníci zaplatili.

Dlužníci však nezaplatili. Vlastní den jeho plateb se blížil a nebylo tu žádné úhrady na směnky, které vydal. Muž byl povinen přikročiti k prodeji předmětů ku zajištění půjčky, poněvadž jimi mohl skutečně volně disponovati a poněvadž také jeho žena lehce mohla ihned opatřiti mnohé z majetku své matky, který již z největší části jí také patřil a s nímž také muž po předcházejících rozmluvách mohl disponovat.

Z materiálního smyslu ženy v opaku k muži, byla vyvolána vzdor tomu řada scén takového druhu, že je počítal k nejhorším z celého manželství, ačkoliv nebyla tu podkladem starost o živobytí. Muž se proto rozhodl neodvisle od ní v jiném městě vyrovnati dluhy vlastní prací.

Přišel den placení a oba lichváři nechtěli však čekat, aby beze všeho dalšího neměli obdržet v poměru k půjčené sumě ohromné odškodnění, a žalovali na zabavení „formálně“ prodaných předmětů, jejichž hodnota jim opět zaručovala trojnásobný zisk, při čemž by samozřejmě dosáhli ještě mnohem více, kdyby mohli dostat ještě obnovené odškodnění.

Žena v dálce dlícího muže prohlásila zkrátka ze svého materielního stanoviska vzdor skutečnostem, že prodané předměty patří její matce, že muž neměl nad nimi žádného disposičního práva. Hlavním hnacím motivem k tomu bylo to, že nechtěla, aby lichváři dostali do rukou pro zcela nepatrnou sumu tak lehce trojnásobný zisk. Měla při tom v úmyslu v dobré vůli, že tím přiměje lichváře k tomu, aby počkali ještě krátký čas, ve kterém by muž nalezl příležitost dluh zaplatit.

Muž, který v jiném městě byl tázán, co říká tvrzení své ženy, domníval se, že ona svoji výpověď odpřísáhla a mlčel, poněvadž ji nechtěl vystaviti trestu křivé přísahy. Byl proto pro zdánlivý podvod ihned zatčen a nemohl se z tohoto důvodu s ní o tom vůbec dorozumět. Představa křivé přísahy nechala ho mlčet i nadále.

Když to bylo hnáno tak daleko, cítili dokonce i lichváři lidský cit a chtěli čekat, jestliže se žena zaručí za to, že její muž, poměrně bezvýznamný, jen do set se počítající dluh zaplatí během deseti let. Oni stejně nevznesli žádnou žalobu na potrestáni, nýbrž následkem výpovědi ženy, které odporovaly skutečnosti, byla prostě při civilní žalobě o dlužný obnos akta civilního procesu automaticky předána státnímu návladnímu k prozkoumání, úplně bez přičinění obou věřitelů a proti jejich vlastní vůli.

Státní návladní sám nechal výjimečně zavolati ženu před vypracováním žaloby k sobě a připomínal jí pěkně lidsky, aby převzala tuto lehkou záruku vůči věřitelům a činil ji pozornou zvlášť na nedohledné důsledky pro budoucnost jejího muže, kdyby tvrdošíjně setrvala na svém pochybném stanovisku.

Jediným pravdě a skutečnosti odpovídajícím slovem mohla obrátiti všechno k dobrému, avšak ona to neučinila!

Zřetelně nastoupilo nyní vzrůstající nepřátelství materielního rozumového člověka vůči ideálnímu, jež muselo končit vítězstvím rozumového člověka, poněvadž okolí Země dosud převážně má v sobě stejnorodé a proto má také pro tyto věci více porozumění.

Žena se radila u jednoho vzdáleného příbuzného, který holdoval ještě hůře materielním zásadám a který již dávno nenáviděl idealistu následkem jeho názorů, a jednala, ačkoliv ne po prve, podle jeho rad vůči svému muži.

Státní návladní nemohl potom vzdor svému vlastnímu lidskému citu dělat nic jiného, než vyplnit svou pozemskou povinnost podle zákona.

Mladý muž musel být pro požadavek prvního lichváře žalován pro podvod a musel být také odsouzen. Před vynesením rozsudku bylo však výslovně prohlášeno, že druhý, právě tak žalovaný případ má být považován za jedinou věc, poněvadž se při tom nejednalo o žádné opakování, nýbrž o událost, odehrávající se ve stejné době a za stejných předpokladů. Když se pak projednával požadavek druhého lichváře, byl tento případ vzdor prohlášení v rozsudku považován za opakování vzdor tomu, že odsouzený mezi tím nebyl vůbec na svobodě a že se jednalo v základě o jedinou a současnou věc, která pozůstávala jen ze dvou oddílů, i když se nepřihlíželo k tomu, že odsouzení se stalo za falešných předpokladů. Tak platil dnes beze všeho dalšího za dvakrát trestaného. Dluhy později správně zaplatil, takže nikdo neutrpěl škody, mimo něho samotného.

Co to znamená při pozemském názoru omezeného lidského rozumu netřeba snad zvlášť zdůrazňovat. Každému zlovolnému jest takový člověk již předem bezpodmínečně vydán všanc. Každému pomocníku temnot bez výjimky. Nechť to byli otroci závisti, lakomství, chtivosti, pomlouvačnosti nebo jiných, lidstvem jako nevinné a nekompromitující uznávané nečistoty. Vždyť jedno jejich slovo o tak zvané „pozemské minulosti“ druhého stačilo a tento byl nejen morálně, nýbrž i hospodářsky těžce poškozen, nebyl-li pokaždé ihned zcela ruinován.

Shora míněný člověk svou dobrou vůlí a svou pílí se dostal mnohokrát skutečně nahoru, byl vážen a ctěn, avšak jen tak dlouho, pokud neprobudil závist nebo zlobu nějakého temného počestného člověka, omezeného filistra nebo moderního farizeje z jakéhokoliv důvodu. Bez skropulí a bez uvážení používal pak takový člověk této pohodlné zbraně, aby z toho, komu záviděl, hravě učinil svou oběť.

Zde se však ukazovala úplně a jasně hnací síla temných proudů. Neboť byla to žena sama, která bez ustání při každé příležitosti bičovala tím svého muže a používala to jako knůty, aby ho pod hrozbou veřejného označení donutila, aby se od ní nikdy neodloučil a po celý život jí posluhoval a byl vydán jejím rozmarům, vystupňovaným do nezměrna. Jest to smutný obraz v malém, který se právě tak jeví ve velkém, jakmile čistě materielní dosáhne neomezené moci nad ideálním. Celá nenávist temnot přichází při tom k výrazu proti všemu nepochopenému, co se nechce pohybovati stejným směrem.

S podivuhodnou rozkoší líbilo se mimo to ještě ženě také to, že každému člověku, který se jí nebo jejímu muži blížil, při první naskytlé příležitosti „důvěrně“ sdělovala, jak těžký los ona nese na Zemi, a poukazovala při tom svým způsobem na tyto události. Po desetiletí snažila se takovým způsobem získávat chorobně u lidí sympatie, které jí nikdy udělovány nebyly. Nakonec jí bylo zamilovanou hrou podkopávání jejího muže, při čemž se obklopovala skrytou slavozáří tiché trpitelky, která pevně stojí po boku takového muže. Avšak běda mu, když mluvil o rozchodu.

Falešné zlato, kterým se takto halila ve svém temném vnitřním životě, zřídka zůstalo bez účinku na vnější svět, který dá víru i té největší lži, poněvadž se mu zdá mnohem srozumitelnější.

O průvodních zjevech vždy nepřátelštěji se utvářejících rozdílných charakterů nemá být mluveno. Jest jen přirozené, že pod takovým tlakem vyvíjeli se trvale ostřeji a stále prudčeji vůči sobě, jestliže druhému nepodlehl. Roztržka stala se nakonec zející propastí. Že takové nezdravé příběhy mohou vyrůstat jen z bahna nesprávných názorů, není těžko odůvodniti. Avšak takové býlí žene své květy ještě mnohem dále, poněvadž všechno temné bez ustání chce zničení a za tím účelem bičuje své nástroje a žene je pozemským bytím.

V nemožnosti osvobodit se od této ženy, snažil se dvojnásobnou pílí stupňovat své příjmy nejdříve k vůli domácímu míru, pokud tento byl jen vůbec možný, a pak též proto, aby jeho žena co možno nejméně musela osobně v domácnosti pracovat, aby aspoň tímto způsobem vytvořil neodvislost.

Na radu přítele, jehož schopnostem tak jako jeho mužnému slovu plně důvěřoval, dal ku založení jedné zahraniční společnosti uspořené peníze, aniž by se o tento podnik dále ještě staral. Tato společnost přišla v krátkém čase do platebních potíží. Muž z této příhody utrpěl při tom bez svého přičinění veliké ztráty. Podle bonapartistických zákonů, které v tamější zemi platily, byl však každý zakladatel po určitý čas považován za ručitele za celý podnik.

Přítel, jemuž náš muž důvěřoval, byl však šplhoun nejvyššího druhu, který pod pláštíkem povrchního dodržování všech zákonů, v první řadě hledal jen vlastní prospěch bez ohledu na jiné. Tak i při založení tohoto podniku zřídil základy příliš lehké, jež pak nevydržely bouře prvního výboje. Při konkursu této společnosti byly zakládající spisy důkladně zkoumány a prohlášeny za nezdravé, a proto byli zakladatelé voláni k zodpovědnosti. Muž, který dal k tomu jen své peníze, nevěděl ani o obsahu zakládajících spisů, ani o vývoji společnosti. Sám nežil v oné zemi. Požadavku soudu, aby tam přišel a zodpovídal se tam, nepřikládal žádnou důležitost, poněvadž měl málo důvodů, aby měl velkou důvěru vůči bezpodmínečnému provedení spravedlnosti. Opíral se ve své odpovědi pouze na skutečnost, že dal jen vyplatit peníze bankou, která sama jako svědek o tom vystoupila.

Vzdor tomuto důkazu však stačilo vědět, že tento muž platil za „dříve trestaného“, za tak zvaný podvod, aby i zde byl považován beze všeho dalšího za spoluzakladatele a byl vzdor jeho vzdálenosti spoluodsouzen. I když tento trest nemusel odpykat, platil vzdor tomu u průměrných lidí, kteří ve své vyslovené lenosti myšlení netvoří si žádný vlastní úsudek, zkrátka za znamenaného. Především u tak mnohého soudce, který se již předem při posuzování nejnevinnějších věcí řidil podle toho a tomuto muži zřídka důvěřoval i při nejprostších procesech. Také ve všech svých jednáních, které u každého jiného člověka platily za úplně samozřejmé a nevinné, setkával se již předem s nedůvěrou a byly mu podkládány jakékoliv podvodné úmysly. Našly se také mnohé „úctyplné“ osoby, které si z toho dělaly sport, aby získaly nějaký prospěch.

Mnozí beze všeho dalšího z prosté pohodlnosti považovali ve svých úvahách tohoto muže za nevěrohodného.

Takový jest obraz vnějších pozemských forem a zvyklostí.

Nyní však pohlédněme na rub celé věci. Na Božskou spravedlnost v zákoně zpětného působení, která neovlivněna lidskými názory, jde železně vlastní cestou.

Jaké řetězy si takoví líní duchové ukovali pro onen svět a jaké strašlivé zpětné působení, i ti všichni, kteří v bláhové povýšenosti se odvažovali stavět se nad takového člověka a jíti proti němu, o tom nemají ani tušení, tím méně obav.

A přece měli by příčinu chvěti se před tím, co tím vytvořili, když svému bližnímu přivodili takové škody. Oni jsou v těchto případech ti zavržení a svým jednáním pro onen svět již odsouzeni, a ne ten, jehož tupili a na něhož se pokoušeli pohlížet spatra.

Jistě každý myslící člověk bude v tomto případě beze všeho dalšího považovat muže ve skutečnosti za nevinného, jakmile zjistí souvislost a děj, a dokonce vyjde mu vstříc s nejvřelejšími sympatiemi a soucitem a s pravým opakem k těm, kteří v úmyslném zlém chtění slepě využívali vnějšího zdání, aby dotyčného nějakým způsobem poškodili.

Žel, lidé však zanedbávají zkoumati sami, dříve než se nechají ovlivnit zlomyslným žvaněním a pomluvami. Často jsou k tomu strhovány dokonce i dobré charaktery, aby k tomu jako dobře míněnou radou přidaly nějaké slovo pro druhé. A takových případů jest tisíce.

Podle Božské spravedlnosti vyhlíží tento případ úplně jinak. Jedině nevinným jest při tom ten, který byl prohlášen pozemsky za vinníka a na základě tohoto prohlášení lidmi také za něho byl považován. Všichni ostatní však uvalili na sebe větší nebo menší vinu a nemůže jim být prominuta, aniž by ji neodpykali do poslední částečky.

Je-li správně chápán muž této události, nemůže v něm být nalezena ani stopa viny.

Při žádném svém jednání nebyl veden myšlenkou přivodit nějakému jinému člověku škodu. Nechtěl získat žádných výhod s úmyslem, aby proto druhé poškodil. I když nastavší poměry vzbuzovaly dojem, přece se to vzdor tomu nestalo.

Skutečně vinným jest jen ten, kdo předem a s úmyslem chce druhého poškodit. Jedině toto chtění skrývá život k vytvoření vlákna zpětného působení, které původce jednou ve zpětném účinku musí zasáhnout.

Neměl-li takovéhoto úmyslu, tu není vůbec možno, aby byl vinen. Také žádnému klidně myslícímu a rozumnému člověku nenapadne považovat za špatného nějakého člověka, který něco podnikne bez úmyslu poškodit, co pak přinese zlé následky a čímž druzí utrpí škodu. Takový člověk, který neúmyslně vyvolal škodu, bude se k opaku k jiným ihned snažit, aby všechno opět napravil, jakmile je mu to jen možno.

Mnohým však žel, činí se to nemožným následkem účinku nesprávných názorů, jak zde byly vylíčeny.

Jak již jednou bylo řečeno, jest mnohým srozumitelné toto všechno, poněvadž v prostotě leží pravda. Člověk vůbec nemůže falešně usuzovat, jakmile správně myslí. Nesmí však při tom zůstat jen na povrchu, nýbrž musí zkoumati hlouběji, aby nezískal jednostranný zlomek.

To vyžaduje přirozeně námahu, jako všechno plně hodnotné. Nevyvinutí této námahy neškodí, pokud se nerozhodne ani pro, ani proti. Připojí-li se však bez uvážení k cizímu názoru nebo tvoří-li si tak vlastní mínění, tu stává se toto zanedbání vinou, poněvadž druhý tím utrpí přímo nebo nepřímo škodu.

I když druhému to nepřivodí žádnou škodu, zasáhne jeho samotného zpětné působení z toho, co v sobě myslel a usuzoval, poněvadž se to v něm stalo živým a vytvořilo vlákno, jehož zpět běžící účinek nalezne v něm stejnorodou půdu.

Jedno zasahuje do druhého jako ozubená kola. Kdyby tu nebyla vhodná půda, tu nemohl by tento druh nikdy vzniknout. Tímto míněním vytvořená vlákna karmy nachází při zpětném účinku pak opět stejnorodou půdu a v jejich zpětném účinku musí pak přinést plody, to jest, projeví se zesíleně, citelně.

Kdo si jen trochu dovede představit neodchylný běh zpětných působení, pro toho nebude těžká představa, jakými živými vlákny obtížila se v tomto případě žena, jež na ní visí jako nejsilnější řetězy. Proto musí nejpřirozenějším způsobem mnohonásobně sklidit vše to, co se snažila rozsévat.

Žádný jí to nebude závidět, avšak také žádný nemůže jí ulehčit. Poněvadž tato vlákna nejdou odvisle jen od jednoho člověka, nezávisí jen na jejím muži, který by jí mohl odpustit. Mnohonásobně zachytila a zakotvila se tato vlákna v jemnohmotnosti. Jsou zapletena do mnoha malých i velkých událostí a ona roztrousila svůj jed nepřízně ke svému muži mezi příliš mnoho lidí, z nichž pokaždé nejen že k ní tato vlákna běží zpět, nýbrž že tito to, co od ní přijali, opět rozmnožili a na mnoho stran poslali dále, takže běží od nich vždy ve větších kruzích síly četných dalekých vláken těmi, kteří byli dále obetkáni, nakonec na ni zpět. Odpuštění jejího muže samotného může ji tedy osvobodit jen z malé části. A přece musí pak počkat a trpět, až i nejvzdálenější a nejjemnější vlákénko tkaniva, do nějž se zapletla a z nichž všechny vůbec ani nezná, bude uvolněno. Toto uvolnění nemůže také způsobit ona sama, nýbrž jest při tom ještě odvislou ode všech těch, kteří se její špatnou setbou dali bludně vésti a jimž musí ona opět pomoci to odpykat pod záplavou nebezpečných předhůzek a nepřátelství.

Strašlivá myšlenka neúprosné spravedlnosti pro mnohé.

Lidé však nechtěli přece jinak. Neboť kdyby žili podle slov Božích a v sobě je živili, jak s varováním a s láskou byla jim v nich vykládána vůle stvoření, tu nemohli by holdovat takovým falešným názorům, jak to většina dnes a již před tisíciletími dokazuje.

Při pomluvě a zlých řečech je samozřejmě chtěné poškození ihned viditelné, neboť toto nedá se tu odloučiti od jednání. Právě tak při krádeži nebo vloupání. To jest něco zcela jiného. Jako podvodník jest také snadno poznatelný ten, kdo prodává špatné zboží druhému jako dobré nebo kdo předstírá méně hodnotnou prací práci dokonalou. Podvod jest, když se někdo snaží získat práci nebo zaměstnání nebo jen nějakou důvěru s ujištěním, že dovede cosi vykonati, co ve skutečnosti jen zná a nebo z malé části jen ovládá. Ve všem tom jest již předem vlastní vědění klamu. A to jest ono, které spřádá vlákna ke zlému zpětnému působení. Jedině v tomto pochodu jest důkaz skutečné viny. Jen takový neobstojí před soudnou stolicí Boží. Rozsudek a jeho vykonání leží jedině ve zpětném působení. V jeho živoucí samočinnosti proslovuje Stvořitel vždy svůj rozsudek. V tom jest jeho trest nebo odpuštění, avšak také odměna. On sám osobně nepotřebuje se o to starat, neboť každá duše musí projít tímto neochvějně pracujícím zpětným působením dříve, než se pak duch může vznésti ke Světlu. Ono přináší očistění nebo zkázu podle vlastní vůle člověka a jedině zcela očistěný a čistý duch přijde po odložení nižšího vzhůru až do říše Pána.

Nechť se bije proto každý s vážným zkoumáním do vlastních prsou. Kdo jest pak ten, kdo se uzná za čistého a stojícího nad jinými? Při správném poznání nastoupí pokora, která vše trestuhodně se vyvyšující sama udusí. Kde nastoupila pokora v posuzování vlastní hodnoty, tam nenalezne pomluva místo a tím jest takový člověk současně uvarován před těžkou vinou.

Syn Boží prohlásil kdysi již rozhořčenému davu: „Kdo jest z vás bez viny, nechť hodí první kamenem.“

Lidstvo nevzalo si tato slova nikdy k srdci. Žalobci a soudci nejsou vyjmuti ze zpětného působení. Podle stanoviska jejich cítění proudí vše na ně zpět. Rozhodným pro zpětné účinky jest v každém případě druh síly citu.

Kdo se snaží jen na základě mrtvých paragrafů zákona a rozumovým chytráctvím stanoviti nějakou vinu, buď jsa veden ješitností nebo ze šplhounství a nebo tím, že potlačil lidské city jako nejvyšší dary Stvořitele, ten bude těžko pykat v zákoně zpětného působení, který se rozuzlí v nejčastějších případech zde na Zemi buď v tomto, nebo teprve v nejbližším životě a padne na něj, při čemž v mnohých případech toto rozuzlení bude se díti také v tak zvaném záhrobním životě.

Nemůže být ani řeči o nějakém vzestupu, pokud tato vina v plném rozsahu podle svého druhu není přesně odpykána. Měření druhu leží ve stupni živoucího cítění při jednání obou částí a to provádějícího i toho, kdo byl postižen. I dodatečné účinky takového jednání během celého pozemského života postiženého padají tíživě zpět na původce.

Tak se děje zvláště těm lidem, kteří při odsuzování druhých buď zcela uměle formují jen umělé rozumové důvody, aniž by při tom uvažovali v čistém citu, jen aby opravdu rychle dosáhli ve svém povolání povýšení a vyznamenání.

I když jim při tom chybí vlastní city, čili když tu není dosti síly, aby byla navázána účinná karma, tu padne přece dodatečně celá tíha prožití člověka na něho zpět, když musel ve svých správných citech trpět nesprávným provedením.

Právě tak jest tomu u těch, kteří z lenosti vyřadí každý cit, a ulpívají pouze na formách, jako jest tomu u slepé víry. Tito lidé, kteří nemají při tom dost živých citů, aby sami jako duchovně mrtví navazovali živé zpětné působení, budou plně a neděleně zasaženi účinky citu trpícího, který během celého bytí byl takovým jednáním zasažen a u něhož byly tak vyvolány všechny pozdější účinky. A to nepřihlížíme ani ke zpětným působením, jež vyvolala při tom zúčastněná jeho ješitnost. Hraje-li při odsouzení nějakou roli chtěná zlomyslnost nebo nenávist, nechť již je to vůči osobě nebo věci, tu přichází mimo to ještě plná síla zpětného působení této nenávisti, zloby nebo přehmatu. Všechno padá zpět. Zlé jako dobré, nic nezůstane ve zpětném působení neodpykáno. Ještě hůře jsou na tom však takoví lidé, kteří používají takových případů, aby takto postižené vždy znovu v očích spolubližních snižovali nebo jinak jim škodili. Zpětná působení takovýchto jednání, jež se pozemsky považují za lehká, jsou dosti těžká, aby z říše ducha vyloučila takového člověka někdy již pro vždy. Nechť se při tom myslí na podobenství o ztraceném synu. I když nějaká skutečná vina byla uložena, aby byla odpykána pozemským trestem, tu musí býti po odpykání trestu z takového člověka tato vina úplně sňata, chce-li pozemský soud a také lidé mluvit o pozemské spravedlnosti. Něco jiného být nemůže a nesmí, neboť jinak by i zde popíraly pozemské soudy, tak jako jednotlivci, veškerou spravedlnost. Či chce snad člověk, když odčinil všechno na něm spočívající zpětné působení, státi vzdor tomu před Bohem nadále jako pošpiněný, jak to činí zde na Zemi svým spolubližním?

Je-li odpykáno a rozuzleno nějaké tížící zpětné působení a tím tedy vytrpěn a odčiněn také trest, není pak také již této viny, nýbrž tato jest úplně smazána. Takový člověk stojí před Bohem právě tak čistý jako ten, kdo nechybil nikdy. Vina po odčinění mu nemůže být přičítána nikdy k tíži, poněvadž to Božská spravedlnost nepřipouští. Pokud není člověk schopen činit totéž, jako Božská spravedlnost, nemůže sám býti vpuštěn do říše Boží, poněvadž tím páchá těžké bezpráví a uvaluje na sebe vždy novou vinu, kterou může odpykati jen změnou svého smýšlení a nijak jinak. Jest jako muž v podobenství, jemuž Pán odpustil jeho dluh, poněvadž nemohl platit. Tento však šel a požadoval od svých dlužníků všechno s úroky a úroky z úroků. Když mu pak nemohli zaplatit, dal je uvrhnouti do žaláře. O tom se doslechl jeho Pán. Nechal si zavolat svého služebníka, jemuž odpustil dluh, a pro jeho smýšlení ho dal uvrhnout do žaláře. Kristus tím tehdy označil a vážně varoval před tehdy stávajícími a ještě dnes vládnoucími falešnými názory lidí.

Proto nechť se člověk snaží, aby probudil svoji schopnost k úsudku v bystrém procítění a ve zkoumání.

Jsou veliké rozdíly mezi Božskou spravedlností ve zpětném působení a rozsudky pozemských lidí.

Tak jako mnohý falešný rozsudek lze ovšem při tom odvoditi z nedostatečnosti a omezenosti lidského rozumu, připoutaného na prostor a čas, tak zase musí být bezmyšlenkovitá a zlomyslná pomluva považována za plně vědomé a chtěné překračování Božských zákonů a proto pak nemůže očekávat žádného zmírnění ostrého zpětného působení.

Bude pláč a skřípění zubů v řadách těch, kteří se vždy pomluvou snaží povznášeti nad své spolubližní. Kameny, které se snažili na ně zvednout, vyrostou ve zpětném působení ve skály, které je rozemelou a současně budou tvořit jejich náhrobní kameny, poněvadž takoví červové nesmí být vpuštěni do Ráje.

sbornik2/prednaska36.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 22:43 autor: Marek Ištvánek