Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


sbornik2:prednaska5

5. Neumdlévejte …

Neumdlévejte během čekání, které je zde jen k tomu, aby vás posílilo, podpořilo váš vývoj a připravilo vás k boji. Kdo ochabne, přijde příliš pozdě, poněvadž promešká čas určený k dosažení zralosti, kterou potřebuje, aby mohl splnit požadavky kladené na jeho místo. Musí zůstat pozadu, protože v čekací době nebyl dosti bdělý. Pak nad ním triumfuje temno. Vím, že nikdo z vás by si takovou potupu nepřál.

Proto se vyzbrojte. Vyzbrojit se znamená, že budete bdělí v době čekání. Pak vás každé volání nalezne připravené k boji pro Světlo, které ve vás hoří, aby vám poté, co už tak jasně vzplálo, nemohlo být ještě v posledním okamžiku zatemněno a nakonec úplně zhaslo.

Chápejte to také správně. Uvažujte: když vám pravím, že máte bojovat pro Světlo, znamená to jen, abyste bojovali za Světlo ve vás, a ne snad, že byste museli hájit Boha a bojovat za něho. Naopak, Bůh vám pošle na pomoc své bojovníky, jestliže budete naplněni touhou po Světle.

Buďte tedy na stráži, abyste si nikdy neučinili falešný obraz o duchovních dějích. Jen tehdy můžete stát pevně, když se k tomu správně postavíte, zaujmete správné stanovisko a nepřipustíte si žádné falešné výklady. Především se braňte vzniku onoho blaženého pocitu, který mnozí nazývají pokorou, ale který neznamená nic víc než uklidňující vědomí, že jste se svým jednáním zalíbili Bohu a nyní od něho můžete očekávat dík, odměnu. To je duchovní pýcha, jedno z nejhorších nebezpečí, jemuž podléhá většina všech věřících, aniž o tom ví, protože tuto pýchu skutečně považuje za pokoru.

Buďte si stále vědomi toho, že pro Boha nejste s to nic udělat, ale pro sebe všechno s pomocí jeho síly. V tom spočívá bdělost. Ten kdo je nyní povolán ke službě Grálu, ať bdí desateronásobně. Pro něho je hlavní věcí, aby prožil plně každý okamžik pozemského bytí jako svůj vlastní cíl. Nic nesmí brát jenom jako přechod. Dokonce ani zdánlivé období nečinnosti je pro něho často tím nejdůležitějším na cestě jeho vývoje. Dokáže-li rozvinout plnou sílu právě v těch nejnepatrnějších službách, spolehlivě a důkladně plnit také ty povinnosti, které vyžadují málo práce, a s radostí setrvává na svém místě, v tom spočívá vlastní velikost.

Kdo takto koná, ten je schopen řešit větší úkoly, než ten, který naopak v očekávání větší práce zanedbává malé povinnosti. Takový musí být zavržen. Nikdy nebude moci vykonat něco většího, neboť všechno velké se skládá z mnoha jednotlivých drobností, které musí být všechny splněny s plným porozuměním.

Také každý jednotlivý vývojový stupeň je sám pro sebe malým povoláním, které musí být přesně splněno a prožito s vynaložením všech sil, dříve než lze postoupit na následující stupeň, který opět může vyvstat jen z plně prožitého předešlého stupně. Zůstane-li třeba jen jeden z těchto stupňů opravdu vážně neprožitý, nenaplněný, všechno tím skončí, protože z toho nemůže povstat nové. Ten, který byl povolán k vyššímu úkolu, selhal.

Netrpělivost provázející úsilí o dosažení vzdálenějšího cíle a příliš prudká touha kráčet kupředu, přivedly už mnohého povolaného ke kolísání a nakonec k selhání. Pak už nikdy nemůže vstoupit do svého povolání, protože na jeho místo ihned nastoupí jiný, který byl pro takový případ předem vyhlédnut.

Selháním se povolaní odříznou od svého štěstí, neboť jen splnění povolání jim mohlo přinést pocit štěstí. Jinak už v celém svém životě nemohou být skutečně šťastní. Z toho důvodu nesou v sobě ti, kteří selhali, trvale nezištnou touhu, kterou mohou snad čas od času ohlušit, ale nikdy ne uhasit.

Bděte a modlete se, abyste si nedali zkalit jasný pohled ješitností a domýšlivostí, těmito nejhoršími léčkami pro pozemské lidi. Vy učedníci, nositelé zlatého kříže, střezte se! Vy budete první, koho zasáhne neúprosný paprsek, chladně a věcně! Pozvedne vás, nebo spálí! Jak jste v sobě připravili půdu, tak se vám stane.

Mnoho lidí je dnes už připraveno sloužit Grálu, když volám. Alespoň všichni pro to složili závazný slib. Stále více, nezadržitelně se blíží hodina, kdy má začít vlastní služba.

Ale ne každý se v přípravné době otevřel tak, aby mu jeho vůdce mohl dát všechno, co mu dát měl a také chtěl jako svému povolanému, který by se měl stát tak připraveným, jak mi to slíbil.

Nezáleží to však na duchovním vůdci, kterého jsem mu při povolání přenechal, že nyní v hodině splnění nemůže být vyzván s ostatními, protože není v sobě ještě hotov tak, aby spolupůsobil na výstavbě Boží říše zde na Zemi podle vůle Boží! Aby zakládal Tisíciletou říši míru mezi pozemskými lidmi. Tak mnohý z povolaných není ještě připraven tak, jak sliboval, protože v době vnitřní přípravy upínal svůj zrak více na jiné než na sebe sama.

Jakmile od Boha pronikla zvěst o Synu Člověka nad touto Zemí a všemi národy, nechal jsem v duchu předstoupit před sebe ty povolané, kteří kdysi ze svobodného přesvědčení a svobodné vůle složili přísahu a ujistili mne, že budou připraveni, až zavolám!

Být připraven ale značí být připraven k práci! A to znamená mnoho. Jen ten to může o sobě říci, kdo využil správně každou minutu k tomu, aby se vzdělal a vyvinul k vysokému úkolu, smět sloužit Grálu!

Vtom spočívá tak nesmírně veliká milost, že takto povolaného může naplňovat jen samá radost a nejčistší štěstí v myšlení a jednání, pokud jen částečně pochopí, co tím obdržel. – Věčný život! Život vůbec!

Z tohoto štěstí vyvěrajícího z konečného pochopení něčeho tak nepředstavitelně velikého, může proudit jen oblažující a požehnání přinášející harmonie, která zase působí na pozemské lidi, obšťastňujíc a povznášejíc je. Tak se má valit světlý proud z Hory dolů do zdrcených duší po dnech Božského soudu, k probuzení a posílení těch, kteří se v bolesti očistili a zbavili všeho zlého, jež je drželo dole a kteří v čisté pokoře touží už jen po Světle, po vykoupení a pozvednutí v pravé službě!

Tak to má být! A aby toho bylo dosaženo, zaslíbili se všichni povolaní Pánu. Slíbili, že budou usilovně a pilně na sobě pracovat, aby v hodině splnění byli takoví, jak je to nutné, aby se stali hledajícím lidem vzory pro novou Říši a pomocníky v nejopravdovějším smyslu!

K tomu patří vývoj ducha a vnějšího bytí, aby každý ihned jasně poznal, kdo stojí ve službě Grálu a pak se pokusil vyrovnat se mu. Podle jejich skutků máte poznat ty, kteří jsou skutečně povolaní a vyvolení! Ty, kteří jsou mými služebníky, jak praví Pán!

Hodina se blíží. Brzy už budu muset začít volat. Podívejte se však do sebe, vy povolaní! Jak se stavíte ke mně? Podívejte se kolem sebe, jak se stavíte k lidem! Mohli byste s radostnou myslí předstoupit přede mne a tvrdit, že jste mé Slovo také správně přijali a že vy sami skutečně podle něho žijete?

Mohli byste bez přetvářky říci, že vy všichni věrně plníte slavnostní slib, který jste dali u stolu Páně? Položili jste přitom své prsty na Kříž Pravdy, stvrzujíce tím, že jste si plně vědomi této vznešené přísahy!

Ať se třese ten, kdo to nemůže o sobě říci! Ten bude při výzvě vynechán a zatlačen zpět!

A také vy učedníci! Mnoho vám bylo dáno, proto bude od vás také mnoho požadováno! Zkoumejte se bedlivě! Nesmí ve vás zůstat ani špetka ješitnosti, největšího nepřítele Světla, které zná jen upřímnou pokoru! Běda tomu, kdo uplatňuje své učednictví vůči jiným při požadavcích jakéhokoliv druhu. A třikrát běda tomu, jenž se ve své ješitnosti považuje za vznešeného, poukazuje na své učednictví! Který kvůli svému učednictví, jež mu bylo darováno, místo aby každé lidské duši ponechal svobodu, chránil ji a posiloval, snaží se ještě jiným nasazovat pouta. Bude pak sám spoutaný a svázaný, uvržen do nejhlubší temnoty! Při mystériu, kdy se povolaný stává učedníkem, nevyzdvihuji učedníka do úrovní, jichž má teprve dosáhnout! Skrze mne obdrží jenom sílu, která ho činí schopným stoupat vzhůru a v duchu mne následovat! Tuto sílu musí pak v sobě učinit živoucí čistotou svého myšlení a konání. Světlá síla musí být použita jen směrem ke Světlu! V čistotě a modlitbě k Bohu. Jestliže učedník bude zachovávat toto přikázání, pak může stoupat vzhůru do světlých říší, dříve ne.

Myslí-li si však, že bude hned něčím víc než ostatní, zavede ho tato světlá síla, kterou smí v sobě nosit, dolů do zkázy a odloučí se od něho. Svým životem a konáním má dokázat, že je učedníkem! Ne však o tom mluvit a sám sebe vyvyšovat, nadřazovat.

Světlá síla v něm chce žít svým vlastním způsobem, ne podle přání člověka, který ji směl přijmout při zasvěcení učedníků. Musí se řídit podle ní, musí jí sloužit. Nikdy ji nemůže ovládat, nikdy ji nemůže učinit svou vlastní služebnou! Říkám to tedy ještě jednou: Musí jí sloužit, věrně a opravdově a v plné pokoře.

 

Pak bude z něho zářit, povznášet ho, proudit z něho v nejčistší harmonii! Podle jeho bytí poznají v něm jeho bližní pravého učedníka, aniž by o tom mluvil a budou cítit tuto velikou světlou sílu v něm. Takový má a musí být učedník, který chce zůstat učedníkem pro budoucí čas!

Jen tehdy, když on sám slouží světlé síle, kterou jsem mu směl dát, budou v něm tuto světlou sílu cítit i jeho bližní! Nikdy jinak!

Kdo si chce jako učedník nechat sloužit, kdo sám požaduje osobní pocty a ohledy, místo aby sloužil jen čisté síle Božího světla v sobě, toho odvrhnu v den Zvěstování a rozdrtím i pásku, která ho se mnou spojuje! Neboť takový člověk špiní svou ješitností Svaté Poslání, které mám zde na Zemi splnit!

Ani jeden z vás nemůže posoudit dosah toho, co přináší volání Grálu pro omilostněného. Ohromeni budete stát jednou na onom světě, až budete moci jeho význam přehlédnout. Proto seberte všechny své síly. Všechno ostatní odsuňte stranou. Stůjte neochvějně na svých místech. Splňte s radostí a láskou svou povinnost.

sbornik2/prednaska5.txt · Poslední úprava: 24.10.2014 21:57 autor: Marek Ištvánek